


Na horní palubě Titaniku jsme od waltzu přešli k rozpočtovému pogu
Guláš z co nejnižších daní a co nejvyšších výdajů nás brzo bude stát 60 miliard ročně jen na splátkách úroků těm, kteří nám jsou ještě vůbec ochotni půjčit.



Guláš z co nejnižších daní a co nejvyšších výdajů nás brzo bude stát 60 miliard ročně jen na splátkách úroků těm, kteří nám jsou ještě vůbec ochotni půjčit.



Vyostřená volební kampaň vás buď přitáhne k preferované straně anebo také odradí. Pokud to druhé, začnete se dívat po náhradě, což jsou nyní pro voliče mnoha stran starostové.



S prezidentem Unie státních zástupců Janem Latou o odcházení Pavla Zemana i přicházení jeho nástupce. A také o yettim i o tom, proč se některé kauzy tak táhnou.



Výsledky opozice: neschopnost shodit vládu, neschopnost nabídnout plán B, spřáhnutí se s extremisty, posílení slábnoucí KSČM a zlá krev mezi Spolu a Piráty. Gratulujeme a už to prosím neopakujte.



Hlavně toho otevřít co nejvíce najednou. Neuvěřitelné chyby vládních i opozičních politiků dávají viru naději, že si v Česku užije ještě pátou vlnu.



Předvolební řeči o malém a štíhlém státu jsou k ničemu, když se ve skutečnosti politici předhánějí, kdo erár více nafoukne.



Co je premiérovou tragickou vizitkou, může být zároveň dobrou zprávou pro zdravotnictví. Předseda vlády konečně pochopil, že v krizi musí klíčové ministerstvo vést někdo, kdo ho zná.



Z ministryně Marie Benešové se stala zcela zbytečně královna parketu, která hledá povolného parťáka. Naděje na smysluplnou reformu soustavy státního zastupitelství se limitně blíží nule.



Premiér zcela selhává v migrační politice a odmítá jakékoliv rozumné změny ve společném unijním řešení. Aby to ale před volbami nebylo vidět, jede do Bruselu kázat proti kvótám, které už dávno nejsou na stole.



Žádná z opozičních koalic nakonec nesebrala odvahu říct voličům nepopulární pravdu: I kdybychom se ušetřili sebevíc, stejně nakonec budeme muset vrátit daně na úroveň minulého roku, než vypuklo předvolební běsnění.



Dokud si neřekneme, jak reformovat Česko, nemůžeme nikdy smysluplně investovat. Z Národního plánu obnovy se stal naprosto nestravitelný guláš, který jsme ozdobili snítkou rozmarýnu, a tvrdíme, že je kompletně ekologický.



Opoziční poslanci jsou ochotni shodit vládu, aniž by přebrali moc, dokonce aniž by ji alespoň udrželi ve sněmovně. Parlamentní republiku potřebujeme ochránit dvěma ústavními změnami: konstruktivním vyslovováním nedůvěry a omezením prezidentské volenky při výběru premiéra.



České země si zcela nepodmanili ani prvorepublikoví revolucionáři, ani stalinisté, ani osmašedesátníci. Plně osud národa ovládli až normalizační komunisté, kteří včas odhodili rudou knížku.



Je iluze doufat, že bychom se v předvolebním chaosu mohli dočkat úpravy penzijního systému. Kdyby ale teď každá strana alespoň představila svůj návrh, vzroste šance, že se nová vláda konečně pustí do práce, která měla být hotova nejpozději před dvaceti roky.



Ať se Evropa vydá jakýmkoliv směrem, pro Česko musí být základní metou obnova Česko/Slovenska, které jedním hlasem mluví v Bruselu i ve střední Evropě. Zatím to bohužel nefunguje.



Všem studentům dlužíme šanci na úspěch. Mají právo na dohnání toho, co jim covid vzal. Stát se jim to musí pokusit vrátit.



Za chaotickou reakci na bezpečnostní skandál si vláda zaslouží grilování. Není ale důvod, aby jeho předmětem byl vybájený obchod, v němž Jan Hamáček neměl co nabídnout.



S dluhovým expertem Danielem Hůlem o drahých jízdách načerno, milostivém létu i kormidle života. A také o tom, proč teď není dobré domáhat se místní příslušnosti vymahačů.



Občanští demokraté, lidovci a topka sepsali volební manifest se spoustou dobrých nápadů. Úplně jim ale vypadlo to hlavní: z čeho své návrhy v rozpočtově rozvráceném státě zaplatí.



Povalení vlády bez dalšího plánu, fabulace o předčasných volbách i marné pokusy sesadit prezidenta. I když je frustrace velká, iracionalita není správnou odpovědí.