


Proč si i pravičák nyní musí přát vyšší daně? Aby později nebyly ještě vyšší
Po roce a půl slibů o úsporách státu a nezvyšování daní tu máme výsledek: nejvyšší schodek rozpočtu za první čtvrtletí od vzniku republiky.



Po roce a půl slibů o úsporách státu a nezvyšování daní tu máme výsledek: nejvyšší schodek rozpočtu za první čtvrtletí od vzniku republiky.



Z reformy veřejných financí se stává gejzír více či méně absurdních nápadů. Premiér Petr Fiala by si měl kabinet srovnat, pokud chce, aby jeho ekonomické kroky ještě vůbec někdo bral vážně. A pokud chce přežít.



Tak dlouho politici oddalovali její nevyhnutelnou transformaci, až tu máme pacienta v kómatu. A není vůbec jisté, že se ještě někdy probudí.



Vláda chce část ze 100 miliard, které teď utrží od energetického kolosu, poslat i do jiných sektorů ekonomiky. Je to záměr pochopitelný, ale nešťastný. Z čeho pak bude chtít kabinet zaplatit nutnou generální rekonstrukci energetiky?



Tradiční evergreen „koukněte, jaké prachy berou ti nahoře“ je zpět. Český zákonodárce ale vůbec není přeplácen. Tedy alespoň ne do doby, než začne sbírat všemožné funkce, z nichž se pak ani jedné nevěnuje pořádně.



Dokud nebude jasné, zda způsob, jakým teď vláda prosadila nižší růst důchodů, není v rozporu s konstitucí, zůstane Česko zablokované ve slepé uličce. Nutně se z ní přitom potřebuje dostat. Už včera bylo pozdě.



Garanci, že pedagogičtí pracovníci konečně začnou dostávat slušné platy, vláda omezila už jen na kantory. A to ještě bez těch vysokoškolských, kteří se začínají bouřit.



Miloš Zeman se symbolicky rozloučil s nejvyšším úřadem korupčním prezidentským pardonem. Aby národ nezapomněl, jak beztrestně a jak moc u nás může hlava státu šlapat po právu. Na Petra Pavla čeká úkol nebezpečnou zvyklost rychle změnit.



Pravidelná aktualizace programového prohlášení je nebezpečné novum. Žádný kabinet nikdy nedokáže dotáhnout do konce všechno, co si předsevzal. Až ten současný se ale rozhodl, že rovnou přepíše věci, za které dostal důvěru sněmovny.



Vláda nakonec prosadila svou, penze v červnu vzrostou podstatně méně, než měly. Vítězství ale koalice dosáhla způsobem, při němž se ústava kroutí jako paragraf. K dispozici přitom bylo - a stále je - mnohem elegantnější řešení.



Stalo se z toho už skoro želené pravidlo zdejší politiky. Jakmile se někdo ocitne v opozici, začne považovat nekonečné zdržování sněmovního provozu za své základní právo. Když pak uchopí veslo moci, chce takovou praxi zase co nejrychleji utnout. A tak pořád dokola, dokud se politický provoz zcela nezadře. Je čas to změnit.



Londýn a Brusel vyřešily poslední sporný bod, který jim přinesl odchod Spojeného království z Evropské unie. Šlo o budoucnost Severního Irska. Dohoda se podařila právě včas - to poslední, co nyní ostrovy i kontinent potřebují, jsou vzájemné tahanice.



Kabinet Petra Fialy dokáže velmi dobře vést zemi v zahraniční a bezpečnostní politice, ale hrozí mu, že jeho domácí ekonomické a sociální počínání skončí blamáží.



Guvernér Aleš Michl je nejmocnější z rovných, ale při měnových hlasováních jen jeden ze sedmi centrálních bankéřů. Zbytek by tedy měl sebrat odvahu se mu postavit a zachránit erodující měnovou politiku země.



Je to tady znovu. Po nezvládnutém náporu silného ročníku 2008 na mateřské školy a pak na ty základní se mladí dožadují vzdělání před branami škol středních. Právem. Česká politická reprezentace je ale demografickou situací překvapena. Jako vždy. Přestože se nynější stav dal snadno předvídat.



Už potřetí se v krátké době chystá opakování milostivého léta. Tentokrát umožní odpis starých nedoplatků na daních a pojistném. Budiž, řadě lidí to pomůže z těžko řešitelných situací. Mnohem důležitější je ale nastavit nová pravidla pro oddlužení. A o ta se ještě podle všeho strhne lítý boj.



Mnohaměsíční drsná vyjednávání v české metropoli - a spousta koalic v dalších velkých městech - ukazují, že na obecní úrovni žádné speciální pouto mezi pětikoalicí neexistuje.



Po deseti letech populismu se opět vracíme k postupnému zvedání věkové hranice pro odchod do důchodu. Její neustálé posouvání ale nemůže samo o sobě zdejší penzijní systém zachránit.



Předseda hnutí si dá oddych během osmnáctiměsíční volební přestávky. A v roce 2024 ho tu máme zpět v plné síle.



Není pochyb, že korespondenčního hlasování se jednou dočkáme. Ale bylo by tuze špatné, kdyby tuto nevyhnutelnost půlka národa vnímala jako vrátka k falšování volebních výsledků.