Pokud zkoušky na střední, maturity a přijímačky na vysokou nebudou tento rok lehčí, potrestáme děti za něco, co nezavinily. A ještě víc jim poničíme už tak narušenou budoucnost.
S paliativcem Adamem Houskou o konci života, o tom, jak se léčí ve skafandru, i o tom, proč je lepší umírat doma.
Kdo soudí exministra na konci kariéry podle bonmotů a lajků na Twitteru, nezíská úplně přesný obraz jeho politického dědictví. Ten nabídne spíš pátrání po tom, jak sloužil republice.
Zákazy mají smysl, jen když se dají dodržovat. U těch současných to tak úplně neplatí, takže stát rovnou počítá s obcházením pravidel, která nastavuje. Vítejte zpátky v 80. letech.
Když krachuje digitalizace, je to špatně. Když u toho krachuje i logika, je to horší. Kolaps registračního systému pro očkování překryl to podstatnější - že takto 70 procent osmdesátníků k vakcinaci rozhodně nenalákáme.
Osvícenská snaha elitních vzdělanců z 18. století shrnout veškeré vědění do jedné encyklopedie se zatím nejvíce přiblížila k cíli, když se v 21. století na věc vrhl dav.
Svět je vzhůru nohama. Autoritáři bojují za svobodu projevu a údajní liberálové oslavují umlčení amerického prezidenta. K zdravějšímu internetu je ale třeba dojít po jiné cestě, než je ta bez pravidel, zato lemovaná trpkými zákazy.
Zkrachovala pozitivní motivace. Zkrachovala i represe. Zůstal jen rozkládající se stát, kde se nekontrolovaně šíří nákaza a kde lidé bezmocně čekají, kolik z nich se dožije očkování.
Investiční smlouva mezi EU a Čínou nemusí dopadnout špatně. Záleží, jak se bude v reálu dodržovat a zda Evropa vedle cukru taky občas vezme do ruky bič.
Od roku 2006 nám vlády slibují jednoduché placení berní i pojistného. Místo toho nyní jen jedna skupina živnostníků dostane slevu, ostatní mají smůlu.
Jedno volební období, kdy místo většiny ve sněmovně vládne korupční zákulisí, Česko přežije. Pokud to ale bude pokračovat i po roce 2021, čeká nás velký problém.
S bývalým českým premiérem o hnuťařích, semtexu v ústavě i zvláštním anarchismu Čechů.
Ani obří celospolečenské vzepětí nemůže zastřít, že české elity tváří v tvář viru nijak zvlášť neobstály.
Jakákoli dohoda je jistě lepší než úplné poškození vztahů mezi Londýnem a Bruselem. Ani nově uzavřené partnerství ale stále neřeší, co nastane, až se ostrovy a kontinent rozhodnou jít rozdílnou cestou.
Vpád koronaviru prověřil, jak stát dokáže pomoci těm, na které dolehne krize. Nečekaně aktuální se tak stala letošní kniha, v níž sociolog Daniel Prokop upozorňuje na mnohá naše slabá místa - "slepé skvrny". V rozhovoru pro Aktuálně.cz Prokop zhodnotil, co se během koronavirového roku podařilo a co ne. A zároveň ukázal, jak pomocí nových zkušeností vyztužit záchrannou síť pro ty nejpotřebnější.
Andrej Babiš dostal, co chtěl. Může během volebního roku rozházet rekordní sumu. Vládne přitom asi ve čtyřech různých koalicích. A nezdá se, že by některá z nich měla na kahánku.
Není možné kandidovat dohromady a zároveň si nechat otevřená vrátka, která po volbách každému umožní odejít jinudy. Proč by takové spolupráci měl někdo věřit?
Senát v potyčce se sněmovnou naprosto vyhořel. Partajní zájmy zvítězily nad zájmem republiky. A to i přesto, že si tím politici nepomohou ani u svých vlastních příznivců.
Komunisté museli mezi roky 1970 a 1989 prokázat, že se dovedou ohnout až pod podrážky svých bot a prolhat ještě níž. Přesto dnes v mnoha klíčových funkcích ovládají demokratické Česko. Neměli bychom být už dál?
Koketování Mikuláše Mináře s politikou by zatím nestálo za větší pozornost. Kdyby ovšem neodhalovalo, jak stereotypní představy máme necelý rok před hlasováním o českém voličstvu.
