Zlatá éra týmu ze severu Afriky se datuje do 80. let minulého století. Tehdy se dvakrát po sobě (1982 a 1986) dostalo Alžírsko do závěrečných bojů světového mistrovství. A kdo si pamatuje španělský turnaj (1982), vzpomene na to, že právě Alžířané se stali obětí jednoho z největších skandálů, které se na závěrečných turnajích odehrály.
Šlo o to, že Alžířané senzačně porazili jednoho z favoritů - tým tehdejší Spolkové republiky Německo 2:1 a před posledním kolem základní skupiny měli velkou naději na postup. Stačilo, aby souboj mezi SRN a Rakouskem neskončil těsným vítězstvím Němců. Zápas však po nesmírně nudném průběhu přesně tak dopadl, Německo po gólu z 11. minuty vyhrálo 1:0 (tisk tehdy například psal: "Zbylo jen, aby se hráči začali na hřišti líbat.") Dodnes je tato blamáž na úkor Alžířanů symbolem podezřelých a domluvených výsledků.
Alžířané jsou z roku 1990 mistry Afriky, na mistrovství černého kontinentu v roce 2012 se nedostali. V žebříčku FIFA jsou v únoru 2012 na 36. místě. Mužstvo je složeno pozoruhodně - zhruba polovinu tvoří hráči, kteří se narodili alžírským přistěhovalcům ve Francii, podobně jako jedna z největších hvězd světové kopané Zinedine Zidane. Pro reprezentaci si však nevybrali rodnou zemi, ale zemi svých předků.
Za největší osobnosti jsou považování Karim Zjaní, který hraje za katarský El Jaish, nebo špílmachr Murad Mighní z dalšího katarského celku Umm Salal. Ten byl ještě v sedmnácti hvězdou francouzské mládežnické reprezentace a všeobecně byl považován za Zidanova nástupce. Dalším oporami jsou Abdelkader Ghezzal ze španělského Levante, Rafik Halliche z Fulhamu, Antar Yahia z Kaiserslauternu nebo Nadir Belhadj z Al Sadd. Trenérem je Bosňan Vahid Halilhodžić.