Životopis

Ota Pavel se narodil v roce 1930. Jeho rodným jménem bylo Otto Popper. Matka sice byla árijské krve, ale jeho otec byl židovského původu. Z Prahy se musela rodina přestěhovat v roce 1939 právě kvůli tomu. Zamířili do Buštěhradu, kde setrvali až do konce války. Zatímco Ota Pavel zde našel cestu ke svým zálibám ve sportu, rybaření a přírodě místního kraje, rodina si vytrpěla nadvládu nacistů. Nejprve v roce 1943 byli do koncentračního tábora Terezín odvedeni jeho dva starší bratři, v posledním roce války i otec. Všichni však pobyt v Terezíně přežili.

Ke konci války Ota Pavel pracoval jako havíř v kladenském dole, ale po návratu do Prahy vystudoval dvouletou obchodní školu, navštěvoval jazykovou školu a podílel se na otcově prodejním podnikání. V roce 1949 ale místo práce obchodního cestujícího nastoupil jako novinář do Československého rozhlasu, a to na doporučení Arnošta Lustiga. Významné bylo jeho působení ve sportovní redakci. Pracuje zde i po vojenské službě až do roku 1956, ale už se kromě žurnalistiky začínají objevovat jeho spisovatelské ambice. V roce 1956 Československý rozhlas vyměnil na jeden rok působiště za týdeník Stadion a změnil si jméno na dnes známé Ota Pavel. Od roku 1957 byl redaktorem v časopise Československý voják.

Jako sportovní redaktor v tomto časopise měl možnost cestovat po Evropě i do Ameriky, když v zahraničí hrála česká reprezentace. Tímto způsobem se v roce 1962 dostal do USA, když zde hrála Dukla. Během jednoho z takových výjezdů se u Oty Pavla projevila duševní choroba. V roce 1964 ho zastihla během olympijských her v Innsbrucku. O dva roky později začal pobírat regulérní invalidní důchod a v následujících letech už především literárně tvořil.

Zemřel v roce 1973 na srdeční selhání.

Dílo Oty Pavla

I když četnější případy Pavlovy literární práce směřují ke sportovní beletrii, zpopularizované jsou jeho publikace, v nichž vychází ze vzpomínek na otce, vyrůstání u Berounky a jedinečné zážitky z válečné doby.

V roce 1971 vydal knihu Smrt krásných srnců, která v sedmi krátkých příbězích zachycuje příhody autorova otce, od koupě rybníku, v kterém mělo být plno kaprů, přes odplatný prodej ledničky nebo k vyprávění o lovu, aby bylo za války maso k jídlu.

Posmrtně v roce 1974 vyšla podobná kniha Jak jsem potkal ryby, kterou tvoří tři části - Dětství, Odvážný mladý muž a Návraty, v nichž se pohybuje od dalších vzpomínek na pobyt v Křivoklátsku, přes výpravné momenty v zahraničí až zpátky k Berounce.

Hned první ze sportovní beletrie patří mezi jeho nejvěhlasnější - Dukla mezi mrakodrapy se datuje do roku 1964 a popisuje v ní okolnosti zrodu a působení fotbalového družstva Dukla, které je zavedly až do Spojených států amerických v roce 1962, a tedy mezi mrakodrapy. V dalších dílech se soustředil zejména na jednotlivé osobnosti českého sportovního prostředí. V povídkové knize Plná bedna Šampaňského z roku 1967 vystupují v jednotlivých povídkách osobnosti jako Emil Zátopek, Alois Hudec nebo Jan Veselý. Koncept zopakoval i v Synovi celerového krále z roku 1971.