Život Josefa Jungmanna
Narodil se v roce 1773 v Hudlicích u Berouna do rodiny ševce, který měl celkem 10 dětí. Základní školu studoval v Berouně, v letech 1788–1792 studoval na piaristickém gymnáziu v Praze. Jeho matka si přála, aby byl knězem, což se však nestalo.
Po složení maturitní zkoušky začal studovat filozofii na filozofické fakultě v Praze, a to mezi lety 1792–1799. Později také začal studovat právo, ale obor nedokončil. Od roku 1799 pracoval jakou učitel na litoměřickém gymnáziu. V roce 1800 se oženil s Johannou z Černčič. Jungmann se stal prvním učitelem češtiny v českých zemích.
Základní údaje
Narození: 16. července 1773
Úmrtí: 14. listopadu 1847
Rodina: manželka Johanna Světecká
Zásadní vliv na Jungmannovo smýšlení měli osvícenští a vlastenečtí učitelé na filozofické fakultě. V době studií byl u vlastenecky smýšlející veřejnosti znám jako autor básní z Puchmajerových almanachů. Za primární znak národa považoval jazyk a podle něj byl Čechem ten, kdo češtinu ovládal.
První generace národních buditelů používala češtinu spíše pro přístupnější texty, Jungmann si určil náročný cíl. Chtěl v češtině psát literaturu uměleckou a odbornou. Neopominutelnými prostředky k tomu úkolu bylo češtinu rozvíjet a vylepšovat.
Jungmann dával svým přátelům z vědeckých kruhů podněty k vytváření nového českého názvosloví, které bylo nutné pro další rozvíjení vědy v českém jazyce. Od roku 1821 začal s Janem Evangelistou Purkyněm a Janem Svatuplukem Preslem vydávat česky psaný vědecký časopis Krok.
V roce 1815 přešel do Prahy, kde učil humanitní předměty na Staroměstském gymnáziu. V roce 1834 byl jmenován ředitelem gymnázia. Pedagogické praxi se věnoval až do odchodu do důchodu v roce 1845.
Jungmann se za života dočkal několika poct. Roku 1834 se stal členem Královské české učené společnosti, poté vídeňské akademie. Roku 1840 se stal rektorem pražské univerzity. Zemřel v roce 1847 v Praze.
Dílo Josefa Jungmanna
V roce 1806 vydal Dvojí rozmlouvání o jazyku českém, ve kterém zformuloval svůj jazykový program. V textu vyzdvihuje veleslavínskou češtinu a kritizuje současnou úroveň jazyka. Ve stati spolu rozmlouvají Čech, Němec a Čech z veleslavínské doby. Čech se vyjadřuje nesrozumitelně a poloněmecky, Němec za to Čecha kritizuje.
V roce 1820 vydává Slovesnost aneb nauka o výmluvnosti básnické i řečnické se sbírkou příkladů nevázané i vázané řeči, což je první česká čítanka a učebnice literární historie.
Přehled nejdůležitějších děl
Rozmlouvání o jazyce českém, O počátku a proměnách pravopisu českého, Slovník česko-německý, Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka
Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka (1825) je první česky psanou prací o dějinách české literatury, kterou dělí na šest částí: 1) Od počátku až po vymření Přemyslovců (1306), 2) 1306 – až do Husa, 3) Od Husa po rozšíření knihtisku, 4) Od rozšíření knihtisku do přemožení nekatolické strany, 5) Od přemožení nekatolické strany do zavedení němčiny do škol a úřadů, 6) Od zavedení němčiny do škol a úřadů do své doby.
Obsáhlý Slovník česko-německý vydával mezi lety 1834 –1937 a měl celkem pět dílů a přes 120 000 hesel.
Původní literatura národního rázu nezastírá a co strom samorostlý ke své zemi nejlépe se hodí. Literatura samých překladů jest zahrada cizokrajnými stromy osázená. Jako národní kroj, tak původní literatura národu sluší.
Jungmann také přeložil řadu děl z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Např. Ztracený ráj Johna Miltonta, Atala aneb Láska dvou divochů na poušti od Francoise Rene de Chateaubrianda a díla Friedricha Schillera a Johanna Wolfganga Goetheho (Herman a Dorota). K překladům připojoval hesláře slov, které čtenáři ulehčovaly četbu.
Kromě vědecké literatury psal také poezii. V roce 1806 napsal básnickou romanci Oldřich a Božena.