Naše planeta není nehybná koule. Pod obří vahou sněhu v Eurasii nebo tisíců miliard tun dešťové vody v Amazonii se zemská kůra prohýbá a těžiště celé Země neustále putuje. Vědci z NASA nyní díky laserovým měřením zjistili, že se střed planety chová úplně jinak, než předpokládaly dosavadní modely. Drobné milimetrové odchylky přitom přímo ovlivňují přesnost globální navigace.
Na Měsíci vznikl nový kráter větší než římské Koloseum. Náraz tělesa v roce 2024 přitom unikl teleskopům na Zemi i ve vesmíru a vědci jeho stopu zaznamenali až zpětně v datech sondy. Objev tak znovu ukazuje, jak rychle se měsíční povrch mění a přináší i praktickou otázku pro budoucí astronauty: jak moc může podobný zásah ohrozit základnu, kterou tam chce NASA vybudovat a dlouhodobě provozovat?
Americký prezident Donald Trump ve čtvrtek podepsal memorandum, které počítá s téměř šestinásobným ročním zvýšením počtu amerických vzletů do vesmíru. Do roku 2030 by ze Spojených států mělo být prováděno 1000 startů a návratů do atmosféry ročně, napsala agentura Reuters. Trumpův dokument rovněž nařizuje úřadům hledat nová místa vhodná pro starty raket.
Jako Astronomický snímek dne v úterý 18. srpna americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) publikoval fotografii českého autora Jakuba Kuřáka Perseidy z Persea. Snímek vznikl časosběrně během necelého týdne a ukazuje maximum meteorického roje Perseidy na Jizerce v Jizerských horách. ČTK to sdělil Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.
Musí to být krátké a musí to být hned, zněly požadavky kolegyně jaderného fyzika Václava Otakara Kostrouna, když jej v červnu 1977 požádala o nahrání vzkazu pro vesmírnou sondu Voyager. Vědec žijící v USA měl na rozmyšlenou jen pět minut. Nakonec zvolil pozdrav „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší!"
Černobílá panoramatická fotografie z Marsu skrývala víc než jen působivou scenérii. Vědci na ní objevili jemné struktury v hornině, které ukazují na silný vítr a na to, že Mars měl kdysi jinou atmosféru než dnes.
Ještě před rokem se zdálo, že její osud je zpečetěn. Legendární vesmírná observatoř Swift, která už více než dvě desetiletí loví nejmohutnější exploze ve vesmíru, se nebezpečně propadá k Zemi. Teď ale začíná záchranná operace, která může přepsat dějiny kosmonautiky.
Ještě nedávno byl ledovec známý jako A-23A největším na Zemi. Zabíral plochu zhruba jako celý Moravskoslezský kraj a na moři strávil téměř 40 let. Jeho pouť se uzavřela letos na jaře v jižním Atlantiku, více než dva tisíce kilometrů od místa, kde se kdysi zrodil. Jeho postupný úbytek navíc pravidelně monitorovaly satelitní mise.
Poté, co se do vesmíru podívala Nutella, přichází plyšák s o poznání vážnější rolí. Jmenuje se Rise a patří k nejroztomilejším „přístrojům“ v historii kosmonautiky. Kromě toho, že je maskot, slouží také jako indikátor beztíže. Navrhl ho žák základní školy, který vycházel z ikonické fotografie Earthrise.
Byli to průkopníci, jejichž stopy v měsíčním prachu zůstaly. Jen 12 astronautů NASA dostalo šanci vstoupit na povrch Měsíce. Od roku 1972 se tam nikdo nevrátil, ale nynější úspěch mise Artemis II a dravé ambice Číny či Indie závod o Měsíc po půl století znovu vyostřují. Připomeňte si muže, kteří jako poslední kráčeli jiným světem, a jaké příběhy si odtud přivezli?
Zatímco se čtyři astronauti mise Artemis II dívají z okna na odvrácenou stranu Měsíce, jejich mikroskopičtí „dvojníci“ se snaží odhalit, jak prostředí hlubokého vesmíru působí na lidské buňky. Spolu s posádkou totiž k Měsíci putují i jejich buňky uložené v čipech velkých jako flash disk. Experiment AVATAR má přinést klíčové poznatky pro budoucí mise, zároveň chce posunout i medicínu na Zemi.
V době, kdy značky utrácejí miliony za promyšlené kampaně, se občas stane něco, co připomene, že ten nejsilnější marketing nevzniká v zasedačkách, ale náhodou. Přesně to se odehrálo během mise Artemis II, kdy se sklenice pomazánky Nutella nečekaně stala hlavní hvězdou vesmírného vysílání.
Vesmírná mise, která měla skončit až za osm let, vyvrcholila neřízeným pádem. Šestisetkilogramová sonda NASA Van Allen Probe A se vrátila do atmosféry rychlostí přes 27 tisíc kilometrů za hodinu ve středu okolo poledne. Satelit se nakonec proměnil v ohnivou kouli a v atmosféře shořel, ale některé fragmenty dopadly až na zemský povrch. Zbytky sondy nakonec dopadly do východní části Tichého oceánu.
Na první pohled to vypadá jako nenápadný softwarový upgrade. Ve skutečnosti jde ale o technologický skok, který může změnit způsob, jakým lidstvo zkoumá cizí světy. Vozítko Perseverance získalo schopnost určovat svou přesnou polohu na Marsu bez pomoci lidí na Zemi – něco jako vlastní „GPS“ na rudé planetě.
Ambiciózní návrat lidstva k Měsíci se znovu komplikuje. Program NASA Artemis, který má navázat na slavnou éru programu Apollo, čelí dalším technickým potížím. Raketa, jež má vynést posádku mise Artemis II na cestu kolem Měsíce, se bude muset vrátit do montážní haly. Důvodem je problém s prouděním helia v horním stupni rakety. Jde už o druhou závadu, kvůli které byla mise odložena.
Mělo to být osm dní rutinního testu, skončilo to jako devítiměsíční drama v zajetí vesmíru. Nově uzavřené vyšetřování NASA odhaluje, že loď Starliner od Boeingu dělily od katastrofy jen drobnosti. NASA události z roku 2024 klasifikovala jako nehodu typu A, testovací let Starlineru se tak ocitl ve stejné kategorii jako katastrofy raketoplánů Challenger a Columbia, při nichž zahynulo 14 lidí.
Největší obavy vědcům z NASA nedělají drobné kameny, které pravidelně shoří v atmosféře, ani gigantická tělesa z hollywoodských katastrofických filmů. Nejvíc je trápí asteroidy o průměru kolem 140 metrů a více - tělesa, která by sice nezpůsobila globální zkázu, ale dokázala by vymazat z mapy celý region či město. A právě o mnoha z nich zatím lidstvo vůbec neví.
Záhadný meteorit přezdívaný Černá kráska, který na Zemi doputoval z Marsu, obsahuje výrazně více vody, než se dosud předpokládalo. Ukazuje to nová studie založená na moderní metodě neutronového skenování. Objev posiluje teorii, že Mars byl v dávné minulosti mnohem vlhčí planetou – a možná i místem, kde mohl vzniknout jednoduchý život.
Měla to být rutinní cesta, která dokáže, že do vesmíru může létat každý – i učitelka ze sousedství. Místo toho se 28. ledna 1986 stal dnem, kdy se miliony lidí u televizních obrazovek v nevěřícně dívaly na ohnivou kouli. Od tragédie raketoplánu Challenger, která na roky zmrazila americké ambice, uplynulo už čtyřicet let.
