









































Železnice byla za socialismu ve schizofrenním postavení - na jednu stranu se do ní přestalo investovat a železničáři byli zbaveni výhod i společenské prestiže, na tu druhou zase komunisté vlaky nutně potřebovali, jinak by neměl kdo dovézt uhlí do elektráren, rudu do hutí a soudruhy ze spřátelených zemí na oficiální návštěvy. Život na kolejích byl tehdy stejně absurdní jako doba sama.



Druhá polovina 80. let by se v Rusku klidně dala označit za období naděje. Michail Gorbačov obrátil kormidlo země směrem k reformám a chvíli to vypadalo, že po letech totalitního uvažování konečně přichází potřebná a očekávaná demokratizace. Odrazilo se to i na vývoji automobilů, které byly najednou mnohem méně okázalé. Tak jako ZiL 4102, poslední pokus o nastartování papalášské automobilky.



Motorové vozy měly oproti klasickým vagónům taženým lokomotivou řadu výhod, o nichž se ostatně českoslovenští železničáři mohli přesvědčit už krátce po vzniku samostatného státu. Jako jedni z prvních na světě jimi začali nahrazovat parní lokomotivy nejprve na lokálkách, později i na hlavních tratích.



Sovětští diplomaté to prý kdysi označili za největší automobilovou loupež všech dob. Nikdo přitom neukradl nějaká limitovaná superauta, ale na první pohled obyčejná Volva 144. Severní Korea si jich v sedmdesátých letech objednala tisícovku, dodnes ale za ně nezaplatila.



Na počátku byla tragická nehoda při závodech formule 1 v Nizozemsku, na konci záchranný tým, který ve východním bloku neměl obdoby. Objevoval se tak na největších závodech, včetně F1 v Maďarsku. Tam vznikla i slavná fotka, na níž Tatra srazila závodníka Taki Inoueho. Teď se fascinující příběh záchranného týmu Narex, a především jeho zakladatele Cyrila Svobody, dočkal knižního zpracování.



Když se po druhé světové válce hledala nejvhodnější trakce pro rostoucí železniční přepravu, neměla elektrifikace zdaleka vyhráno. Některé důležité vynálezy, které ji později učinily tak efektivní, v té době ještě neexistovaly a také bylo málo mědi. Jednou z alternativ elektrických drátů byla turbína, která se tou dobou prosazovala v USA. Ukázalo se však, že tudy cesta nevede.



Socialistické užitkové auto, to je pro většinu lidí Škoda 1203. Neúnavný dělník z Vrchlabí a později Trnavy měl spoustu chyb, ale zvládl na svých bedrech odtahat část socialistického hospodářství a leckomu i zachránil život. Běžný Čechoslovák si ho sice jako nový koupit prakticky nemohl, to ale nezabránilo automobilce v Mladé Boleslavi vydat velmi barevný a velmi poutavý katalog.



Nové univerzální elektrické lokomotivy Škoda z konce 50. let minulého století sice zvládly všechno, ale pro nákladní vlaky byly zbytečně rychlé a slabé. Proto v roce 1960 vznikla jejich jednoduchou úpravou první, specializovaná nákladní lokomotiva. Dostala čtyři tuny balastu navíc, kratší stálý převod a rázem získala mnohem větší tažnou sílu. Pracovala skvěle, ovšem bez ohledu na pohodlí posádky.



Je ticho. Skoro by se zdálo, že jste v místnostech zrekonstruovaného zámku sami. Z ničeho nic se ale z jedné z vedlejších ozve: "To znám, to jsem měl kdysi doma." Platí to na plastovou škodovku i kovový zetor. Leckdo by řekl, že právě vkročil do muzea nostalgických vzpomínek, ve skutečnosti je ale v Muzeu autíček na zámku Příseka asi deset kilometrů od Jihlavy.