Barcelonský chrám Sagrada Família se může pyšnit nejvyšší kostelní věží na světě. Na věž Ježíše Krista už stavitelé umístili dolní část kříže, čímž výška struktury dosáhla 162,9 metru, píše agentura AP. To je o metr více než věž katedrály v německém Ulmu, která dosud rekord držela.
Ztráta miminka, rekonstrukce, nový začátek - a jeden byt, který změnil všechno. Adéla a Michal z prostoru z 80. let vytvořili domov, z domova značku a z ní kavárnu, kterou krášlí osobitý design. Kvartýr se stal jasnou ukázkou, že sny mají smysl – i když začínají u slz, prachu a betonu.
Na místě, kde kdysi duněly stroje kamenolomu, dnes šumí listí a zurčí voda. Novostavba bytového domu Diorit v Brně proměnila zapomenutý brownfield v harmonické soužití moderní architektury a přírody. Architekti dokázali, že i rezidenční projekt může být ekologicky odpovědný, esteticky působivý a přitom hluboce zakořeněný v krajině, která si bere zpět své místo.
Jak ven z krize bydlení? Možná pomůže jeden z konceptů, který podle jeho tvůrců vrací rozum do stavebnictví. Seznamte se s projektem Dřevěná bytovka – a příběhem, který má šanci měnit českou krajinu.
Na samém vrcholu rezidenční věže Prokop v pražském Karlíně vzniká místo, které nemá v této čtvrti obdoby. V rámci ambiciózního projektu Nový Rohan se tu rodí penthouse – výjimečný prostor s dechberoucím výhledem na Vltavu, okolní zeleň i Pražský hrad. A právě tento luxusní byt nese rukopis jedné z nejvýraznějších osobností českého designu – Lucie Koldové.
Na náměstí v Kamenici nad Lipou stojí zdánlivě tuctový měšťanský dům. Šedivá fasáda s průjezdem by nezasvěceného nechala klidným – ale jen do chvíle, než se projde dovnitř. Za původními zdmi se skrývá komplexní rodinná vize: ze staré stáje se stala nová přístavba s moderními byty, zatímco historická část ožila útulnou kavárnou a jógovým studiem. A také silný příběh rodinného úsilí a vize.
Osada Baba nebyla jen ukázkou bílých kvádrů a střízlivého designu, ale také místem, kde se v ryze mužském světě funkcionalismu dokázaly prosadit ženy. Poznejte Hanu Kučerovou-Záveskou, jedinou ženu, která na Babě navrhla stavby, a Emilii Paličkovou, jejíž moderní krajka se stala výtvarným manifestem. Právě jejich příběhy přiblížily historičky umění v rámci Dne architektury.
Společným posláním urbanismu, architektury a developmentu je vytvářet jak intimní prostředí a příjemné sousedství, tak i veřejný prostor, který vybízí k sebereflexi a dává městu charakter. Je tu ale i hlubší cíl - vytvořit místo, jež umožňuje překonat život coby fragment vlastního zájmu a probudit v nás to nejdůležitější, schopnost života v celku. Tedy odpovědnosti nejen za sebe, ale i za ostatní.
Dánské studio BIG, tvůrci Vltavské filharmonie, reagovalo na připomínky celkem radikální změnou okolí: přidalo zeleň, vodní prvky a stinná zákoutí. Změny v návrhu byly znovu potvrzeny třeba na Designbloku, který skončil tuto neděli, a tím se debaty kolem vizuály znovu otevřeny.
V samém srdci historické Prahy se skrýval byt s rozmazanými hranicemi mezi minulostí a přítomností. Místo připomínalo labyrint plný nánosů času, a tak bylo jasné, že ho čeká radikální proměna. Díky architektům se z něj stal vzdušný a promyšlený prostor, kde se drzost potkává s jemností – a kvalita s formou neztrácí pevný rámec.
V říjnu 1928 otřásla prvorepublikovou Prahou tragédie, jakou město do té doby nezažilo. Na nároží ulic Na Poříčí a Biskupská se během stavby zřítil sedmipodlažní dům. V jediném okamžiku se z novostavby stal hrob desítek lidí – 46 jich zemřelo, přes 30 dalších si odneslo menší či větší zranění. Mezi oběťmi bylo i 17 dělníků z několika jihočeských vesnic, kde si jejich památku připomínají dodnes.
Na úpatí Bílých Karpat, kde lesy pozvolna přecházejí v louky, vyrostlo stavení, které místu přineslo nový život. A rodinná firma Janošík tu otevřela své nové sídlo a showroom. Dům, kterému říkají Spoj, vzešel z rekonstrukce bývalé obilné haly z 50. let – a stal se ukázkou toho, jak lze průmyslovou stavbu přetvořit s respektem k místu i době.
Po celém Česku i Slovensku se ve čtvrtek rozbíhá jubilejní 15. ročník festivalu Den architektury, který letos nese podtitul „Ta architektura“. Do 7. října nabídne více než 450 akcí ve 136 městech a obcích, mezi nimiž nechybí Praha i Brno, ale ani menší místa jako Fulnek nebo Slavonice. Pořadatelé se letos výrazně zaměřili na tvorbu mimořádných žen v oboru.
Kdysi to bylo místo plné křiku trhovkyň, čerstvých potravin a shonu všedního dne. Dnes, po desetiletích proměn, chátrání a snah o znovuoživení, se Staroměstská tržnice v srdci Prahy znovu probouzí – tentokrát však jako galerie budoucnosti. Její největší poklad? Především klenby a sloupy, které byly zakryty. Ale také to, co se v ní oficiálně začne odehrávat již od 1. října.
Radniční listy vydané v roce 2001, mapu Olomouce z roku 1997 se zaplavenými oblastmi, seznam držitelů cen města z let 1997 až 1999, osobní poselství bývalého primátora Martina Tesaříka, zvoneček i dobové mince obsahovala dřevěná schránka, kterou restaurátoři objevili na vrcholu Sloupu Nejsvětější Trojice v historickém centru Olomouce.
Nad hladinou Vltavy, v mírném svahu u lesa, stojí chata, která jako by byla stvořená právě pro dny, kdy člověk touží po tichu, klidu a teple. Chata 59 nedaleko Teletína, nabízí prostor, kde je vše, co nutně potřebujete - a kde si uvědomíte, že čas je to nejcennější.
Na okraji Prahy, tam, kde město přechází v zeleň a ruch se mění v ticho, právě začíná vznikat nový obytný projekt. Jmenuje se Veni Vidi Vinoř a cílí na lidi, kteří nehledají jen místo k přespání, ale domov - nejlépe s parkem za domem a kouskem historie za rohem.
Muzeum známé jako Centre Pompidou - celým názvem Národní středisko pro umění a kulturu Georgese Pompidoua - je dnes jednou z nejznámějších pařížských staveb. Ve své době se ale tento svatostánek moderního umění, otevřený v lednu 1977, musel potýkat s ostrou kritikou, mnoho lidí jej vnímalo jako ošklivou skvrnu na historickém centru francouzské metropole.
Na úbočí prudkého svahu v srdci Krkonošského národního parku stojí bouda, která není jen běžným rekreačním domem. Je příběhem o propojení člověka s horami a o splněném snu, který vznikl bez kompromisů – a přesto s hlubokou pokorou k přírodě.
Když se architekti z ateliéru A8000 rozhlíželi po novém sídle, nešlo jim jen o místo, kde si postaví stoly a monitory. Hledali prostor, který by s nimi rezonoval a inspiroval je. A tehdy se dům u Vltavy, který byl tak trochu navíc, ukázal jako ideální místo. Holešovická panelárna – kdysi důležitý závod na výrobu panelů – zapadla do linky jejich projektů a stala se jejich novým druhým domovem.
