























K historickým budovám mají Češi poněkud rozporuplný vztah. Zatímco některé si hýčkají, jiné z nepochopitelných důvodů leží ladem. To je také případ městských lázní na pražském Žižkově, které se postupem času dostaly do alarmujícího stavu.



Problémem panelových domů z komunistických dob jsou neodborné rekonstrukce, zejména spojování kuchyní s obýváky, říká v rozhovoru Andrej Bartók z Katedry betonových konstrukcí a mostů Stavební fakulty STU.



Byl to jiný svět. Zatímco běžní lidé se v 80. letech pachtili za barevným televizorem, v luxusním Hotelu Praha svítily lustry od Libenského a na nazdobených chodbách se potkávali diktátoři z celého světa s komunistickou elitou. Hotel na pražské Hanspaulce byl za minulého režimu vrcholem tehdejší architektury. Jeho zlaté časy jsou ale pryč. Postupně upadl v zapomnění a nakonec ho potkala zkáza.






Letošek přinesl do české architektury nečekanou pestrost a vedle velkolepých rekonstrukcí, sakrálních staveb a citlivých zásahů do krajiny se objevily i výjimečné interiéry. Ať jde o dům pro umělce, rafinovaný loft nebo dětský hospic, který získal srdce odborníků i veřejnosti, všechny vybrané projekty spojuje jedno: důraz na atmosféru, příběh a lidské prožívání prostoru.






V letech 1907 až 1923 působil architekt a stavitel Jan Letzel v zemi vycházejícího slunce. Vytvořil zde rozsáhlé dílo, za něž si získal obdiv Japonců. Jeho nejvýznamnější projekt Průmyslového paláce v Hirošimě byl v době svého vzniku (1913-1915) určen pro výstavní účely, a nakonec se stal mírovým symbolem.












Legendární dům z vánoční klasiky Sám doma, stojící na předměstí Chicaga, prošel v posledních letech radikální proměnou. A když se snímky nynějšího interiéru dostaly na web, fanoušci zjistili, že z místa plného teplých barev, tradičních vzorů a typického amerického kouzla zbyly jen vzpomínky. Malý Kevin by to tady nepoznal: červenozelený styl nahradila moderní šedobílá strohost. Je tu ale háček.






Kdysi to byl luxusní pětihvězdičkový resort vznášející se na tyrkysových vodách u Velkého bariérového útesu. Potom sloužil třeba jako symbol sbližování Severní a Jižní Koreje. A nakonec? Rezavěl v přísně hlídané zóně. Takový byl osud prvního plovoucího hotelu na světě, který prošel transformací, jakou by nevymyslel ani hollywoodský scenárista.


