Divadlo v Řeznické tuto sezonu drží vysokou laťku. Neuplynuly ani dva měsíce od premiéry Lombardovy okouzlující komedie Ve smyčce a známá pražská scéna přichází s dalším zajímavým titulem: hrou současného amerického autora Marka St. Germaina nazvanou Scott a Hem, která pojednává o ambivalentním vztahu spisovatelů Fitzgeralda a Hemingwaye.
Mistrovský, formálně dokonalý, ale také podivuhodně nejednoznačný je Misantrop, klasická Molièrova komedie mravů, poprvé uvedená v roce 1666.
Ačkoliv David Drábek již režíroval desítky divadelních inscenací, s tvorbou ruského klasika Nikolaje Vasiljeviče Gogola se potkává až teď v pražském Divadle ABC.
Vydařená loňská sezona Dejvického divadla se nesla ve znamení dvou premiér: Havelkovy Vraždy krále Gonzaga a Zelenkovy Elegance molekuly. V letošní sezoně jako by populární pražská scéna uvízla na křižovatce a nemohla se rozhodnout, kudy dál.
Vypadá to, že současný americký dramatik Mark St. Germain se stává hitem komorních pražských divadel.
Nová inscenace pražského Národního divadla nazvaná Za krásu je sice věnovaná velké osobnosti české kulturní historie Karlu Hugovi Hilarovi, o životopisné drama se ale nejedná. Spíš o scénickou esej. A třebaže je uváděna na alternativně profilované Nové scéně, má klíčový význam pro současného šéfa činohry Daniela Špinara.
Pravděpodobně ne náhodou pražské Divadlo Na zábradlí načasovalo svou nejnovější premiéru na kdysi zprofanovaný svátek, Mezinárodní den žen.
Za dramaturgickým nápadem uvést Erbenovu Kytici v Národním divadle, kde měla premiéru uplynulý čtvrtek, zřejmě stála prostá úvaha: jak nejlépe uspokojit dlouhodobou diváckou poptávku po srozumitelně naservírované české klasice?
Hra Úplné zatmění, kterou v nastudování divadelního uskupení SpoluHra nově uvádí pražská La Fabrika, poutá pozornost hned z několika důvodů. Tím nejpádnějším je obsazení bývalého šéfa Strany zelených Matěje Stropnického do role básníka Paula Verlaina.
Hra stará 137 let a pořád tak aktuální? Ironická otázka na adresu dramatu Nepřítel lidu od norského rodáka Henrika Ibsena se v obměnách prolíná hravou i apelativní podívanou, kterou v koprodukci s Městskými divadly pražskými na scéně Komedie připravil soubor Lachende Bestien. Hlavní roli ztvárnil Miloslav König.
Repertoárová novinka pražského Divadla Ungelt kombinuje tradiční divadelní tvar s výstupy ze stand-up komedie. Nad průměr ji povyšuje výkon Marka Daniela v ústřední roli umělce, jenž se zaprodává vidině masového úspěchu.
Repertoár pražského Dejvického divadla se rozrostl o novinku inspirovanou antiutopickým románem Karla Čapka Továrna na Absolutno. Přizvaná režisérka Anna Davidová z něj vytvořila hybridní tvar, oscilující mezi kabaretem a vážnou úvahou o hledání duchovna. Do hlavních rolí obsadila skvělé herce, Václava Neužila, Jaroslava Plesla, Simonu Babčákovou či novou posilu souboru Lukáše Příkazkého. Přesto výsledek zůstává hluboko pod standardem dejvické scény.
Podruhé během čtyř let, kdy je uměleckým ředitelem Činohry Národního divadla, zde Daniel Špinar inscenuje vlastní dramatizaci velké románové předlohy.
David Drábek napsal hru o vyšetřovatelce, která má hororové sny o Václavu Klausovi starším, a policistovi, jenž se touží stát ženou. Pátrání po vraždě Araba v Nuslích je vede do výcvikového tábora „slušnočechů" připravujících se na střet s imigranty.
Nová inscenace Moře v pražském Divadle ABC má silné téma, ale zůstává za očekáváním. Nepomohlo ani obsazení Veroniky Gajerové a Zdeňka Piškuly.
Vyšší společenské kruhy pod maskou uhlazenosti tají zvrhlost, opovrhují ženami a nenávidí cizince. V nové inscenaci pražského Divadla na zábradlí je zřejmá paralela z viktoriánské éry k současné Británii.
Divadlo v Dlouhé uvádí hru současného hvězdného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. V příběhu o nahodilém setkání čtyři postavy nehrají dramatické situace, jen je popisují slovy. Přesto mají silný emocionální účinek.
Herci Divadla v Dlouhé v novém představení vzpomínají na traumatické momenty z dětství, barevné televizory nebo třeba jen touhu po hračce. Divákovi evokují jeho vlastní rané vzpomínky a emoce.
Letní scéna pražského Ungeltu má na programu hru podle románu spisovatelky Betty MacDonaldové. Tereza Kostková v ní prochází proměnou od mladé ženy rozpolcené váhavostí až po rovnocennou spoluhráčku svých nejbližších.
Bylo by troufalé zpochybňovat věrohodnost tvrzení režiséra Pitínského, že ho málo hraná Shakespearova komedie oslovila a okouzlila. Přesto jeho režijnímu naturelu zůstane žánr komedie jednou provždy vzdálený.
