Saša Hrbotický

82 článků

Moje články

Šedesátky Divadla ABC se vrací do časů lásky. Hudební retro komedie je příliš polopatická

Dramaturg Jiří Janků i režisér Petr Svojtka si pro svůj autorský retro výlet do šedesátých let zvolili žánr bláznivé hudební komedie. Její největší síla spočívá v tom, jak nenápadně staví do kontrastu pragmatismus dneška s dávno odvanulými ideály lásky, svobody a volnosti. Hlavní slabina tkví naopak v poutech divadelní konvence, jimiž se text i jeho jevištní ztvárnění nechávají svazovat, a to bez ohledu na absurditu výchozí zápletky a zajímavý výběr dobových písniček tuzemské i angloamerické provenience.

Režisérka Polívková polidštila nelíbivý svět prozaičky Hůlové. Hrdinku ztvárňuje pět hereček

Divadelní adaptace románu Petry Hůlové Macocha v režijním zpracování Kamily Polívkové zaujme scénickou originalitou, ale také tím, jak se jí daří nelíbivý svět Hůlové pochopit a - s trochou nadsázky řečeno - polidštit.

Recenze: Běsnící Hamlet nenávidí svět. A pro diváka je úmorné to sledovat

Na špatném výsledku Hamleta na Letních shakespearovských slavnostech se podepsala nejen plochá úprava režiséra Michala Vajdičky a nenápaditě řešená scéna, ale také místo, kde se představení odehrává. V Královské zahradě jsou totiž víc než hlasy herců slyšet projíždějící auta a padající předměty.

Recenze: Absurdní situace jménem život. Studio Hrdinů zkouší pátrat po tom, proč tu vlastně jsme

Pražské Studio Hrdinů se v představení Pár vzkazů veškerenstvu snaží dopátrat toho, co je úkol člověka na planetě Zemi. Mlhavě naznačená odpověď je stejně tak banální, jako hluboká: jednou z mála nejistých jistot je láska a schopnost milovat. Kdyby se inscenace vedle filozofického dotazování a esteticky vytříbené formy nebála aspoň občas přitlačit na životní syrovost, mohla by být ještě o stupeň působivější.

Recenze: AnderSen je pohádka, ve které místo idyly ožívají přízraky úzkosti a probuzené sexuality

Nové představení Divadla Na zábradlí AnderSen, odkazující k dánskému pohádkáři Hansi Christianu Andersenovi, osloví hlavně publikum, které dokáže přistupovat k dění na scéně podobně jako třeba k četbě poezie. Pak se mu otevře okno do duše režiséra, naplněné andersenovským smutkem a zoufalým smíchem, úzkostí a strachem z lidské krutosti.

Vadí mi, když se z pravdy a lásky dělají sprostá slova, říká šéf divadel ABC a Rokoko Petr Svojtka

"Vzpomínám si, jak jsem náhodou uslyšel písničku The Beatles, která mi úplně učarovala. Stal jsem se vášnivým beatlemaniakem, což mě nepustilo dodnes. Fascinuje mě, jak hudba té doby neustále žije, pořád se někde hraje," říká umělecký šéf a režisér Městských divadel pražských Petr Svojtka, pod která spadají divadelními publicisty často kritizované scény ABC a Rokoko. Fascinace atmosférou 60. let ho inspirovala k nastudování nové hry 60´ aneb Šedesátky.

Recenze: Racka dua SKUTR sestřelily k zemi metafory, gesta a pózy

Pražské Divadlo v Dlouhé uzavřelo letošní premiérový plán Čechovovým Rackem v režii dua Lukáš Trpišovský - Martin Kukučka alias SKUTR. V inscenaci plné výtvarné imaginace a pohybu se střídají slabší i silnější momenty. Vygradovaný závěr však naštěstí přebije únavu z pozvolně plynoucí úvodní poloviny plné nejrůznějších pantomimických detailů, gest a póz.

Recenze: Divadelní Paní Bovaryová nemá styl. Je to spíš přehlídka sexuálních scén a obnažených těl

Paní Bovaryová, představení podle románu Gustava Flauberta, slibovalo na jevišti Divadla pod Palmovkou rozehrát minimálně dvě silně rezonující témata: honbu za slastnými zážitky jako jedinou metou lidského bytí a hrozivou past půjček a úvěrů, do nichž snadno padne každý, kdo se dá všanc bankovním spekulantům. Jenomže inscenaci pohřbila nepovedená dramaturgie, bezkoncepční režie i přehrávající herci.

Recenze: Janžurová, Medvecká… V divadelní poctě pěti herečkám nejvíc září ten šestý, Karel Dobrý

Do poetického citátu ze Shakespearova Hamleta "křehkosti, tvé jméno je žena" zabalil šéf činohry Národního divadla Daniel Špinar svéráznou divadelní benefici pěti hvězd souboru Ivy Janžurové, Taťjany Medvecké, Evy Salzmannové, Jany Preissové a Johanny Tesařové. Je i tanečníky ze souboru 420People ale zastiňuje jediný muž na scéně, Karel Dobrý.

Mladý vrah našel Boha v zrzavém kocourovi. Radim Špaček režíruje první inscenaci sdružení SpoluHra

Dvojnásobný mladistvý vrah, starší zkušená farářka a vědecká pracovnice psychiatrického zařízení jsou tři protagonisté hry V hodině rysa z pera švédského dramatika Pera Olova Enquista, kterou režíroval Radim Špaček.

Sexuálně frustrovaný Macbeth zabíjí břitvou. Divadlo Na zábradlí hraje Shakespeara bez Shakespeara

Soubor pražského Divadla Na zábradlí, jehož scéna prochází náročnou rekonstrukcí, našel ve druhé polovině sezony dočasný azyl v Divadle Komedie. Právě tam byla v premiéře uvedena svérázná adaptace Macbetha v úpravě a režii Davida Jařaba. „Inscenace je výtečnou ukázkou invenčně uchopené klasické látky,“ píše v recenzi Saša Hrbotický.

Musíme přitáhnout mladší generaci. Pohřby do divadel nepatří, říká ředitel Činohry Národního divadla

"Chceme-li, aby divadlo pokračovalo, musíme přitáhnout mladší generaci, to je budoucnost divadla," tvrdí ředitel Činohry Národního divadla Daniel Špinar. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se vrací i k důvodům, proč zrušil představení Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem, nebo k pohřbu Luby Skořepové, který se odehrál ve foyer divadla.

Recenze: Lucerna v Dlouhé září hravou ironií. Režie Hany Burešové si zaslouží jen superlativy

Možná bude divák vstupovat do hlediště v Dlouhé s hlavou plnou dotěrných otázek. Jiráskova Lucerna na prestižní pražské scéně? Nehodí se ten čítankový symbol češství spíš někam na amatérské pódium? O čem, proč nebo proti čemu dnes více než stoletou pohádku hrát? Copak nás může oslovit skotačení skřehotajících vodníků a soupeření statečného mlynáře s proradnou šlechtou, která chce nechat pokácet prastarou lípu? Tím více překvapí, jak rychle se všechny pochybnosti rozplynou. Představení vás v mžiku atakuje hravostí, jemným humorem, ryzí divadelní poezií. A zároveň oslní vzájemnou provázaností inscenačních položek, scénografie, hudby, stylového herectví.

Recenze: Krvavá svatba dvojice SKUTR nejvíc překvapí tím, že nic mimořádného nepřináší

Tandem SKUTR čili Martin Kukučka s Lukášem Trpišovským je podepsán pod mnoha výraznými inscenacemi českých, moravských i zahraničních scén. Není divu, že jeho první spolupráci s činohrou Národního divadla provázelo značné očekávání. Jak se tedy slavné duo, jež reprezentuje nekonvenčnější linii současné divadelní režie, popasovalo s baladou španělského klasika Garcíi Lorky?

Carrièrův Konkurz v Rokoku uvízl v poutech konvenční režie a neskutečně se vleče

Městská divadla pražská rozšířila stálý repertoár o poněkud nečekaný titul. Konkurz francouzského dramatika a filmového scenáristy Jeana-Clauda Carrièra je komedie, která svým absurdním laděním i existenciálními názvuky vybočuje z dramaturgie zavedené pražské scény, zaměřené převážně na inscenování přímočaře vystavěných dramatických textů. Úkolu oslovit náročnějšího diváka se ujal režisér Ondřej Zajíc, jenž vsadil na tři osvědčené herecké opory souboru: Jiřího Hánu, Aleše Procházku a Danu Batulkovou.

Obří prádelna s černou dírou v Národním. A v ní se mistrně propírají lidské osudy

Novinka Na moři, zírám nahoru je dalším zastavením na cestě za progresivní tváří činoherních inscenací Národního divadla uváděných na Nové scéně. Hra současného australského autora Finegana Kruckemeyera, dokončená v roce 2012, byla avizována jako magicky realistická a upoutávka protentokrát v nejmenším nelhala. "Inscenace Na moři, zírám nahoru představuje jeden z nejlepších výsledků alternativní dramaturgicko-inscenační linie naší první scény zaměřené na diváka nezatíženého konvencemi. Pokud chcete držet prst na tepu aktuálního kulturního dění, Nová scéna Národního divadla by neměla zůstat stranou vaší pozornosti," píše ve své recenzi Saša Hrbotický.

Recenze: Sametový psychothriller v Řeznické se utopil v popisnosti. Variace na Macbetha nevyšla

Slovenský autorský tandem Valeria Schulczová a Roman Olekšák u nás získal renomé díky dramatu Leni, donedávna uváděnému v pražském Divadle v Řeznické v režii Viktora Polesného. Nyní se tato autorská dvojice pokusila na svůj úspěch navázat na stejné scéně inscenací Sametová noc, aby opět nastolila téma účtování s palčivou minulostí. "Spoluautorka hry Valeria Schulczová se rozhodla chopit režie sama a pod její taktovkou jako bychom se přenesli o necelých třicet let zpátky. Nejen v ději, nýbrž také v přežilé, otrocky popisné divadelní estetice," píše ve své recenzi Saša Hrbotický.

Miroslav Etzler: Naše doba je amorální. Je smutné sledovat, kam se dostalo Národní divadlo

Miroslav Etzler si jako herec na volné noze nejvíc váží luxusu hrát s lidmi, kteří mají chuť pracovat. Na konci února se objeví ve hře Sametová noc v Divadle v Řeznické, která se dotýká morálky, moci a jejího zneužití. „A to je trefa do živého. V kultuře se dnes běžně srovnávají nesrovnatelné hodnoty. Kdesi jsem četl, že Michal Viewegh je novodobý Bohumil Hrabal. To je přece taky amorální tvrzení, lež. A tak je to skoro se vším,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Recenze: Ve hře Petry Hůlové diskutují tři intelektuálky o češství, imigrantech a Boženě Němcové

Trojice žen předkládá v nové hře Buňka číslo spisovatelky Petry Hůlové anamnézu země Čechie. „Jedním z klíčových témat Buňky číslo je vedle češství a národní sebereflexe propastné odtržení intelektuálních elit od ostatní veřejnosti, jak se to stále citelněji projevuje v každodenním životě,“ píše v recenzi Saša Hrbotický.

Recenze: V Dlouhé si dali rychlé rande běžný muž s modelovou ženou a jejich oživlé vnitřní hlasy

Adéla Laštovková Stodolová uvedla v pražském Divadle v Dlouhé režijně a choreograficky nápadité představení Dating v osmi o tom, co si všechno bereme s sebou na první rande.