Když za klidných časů lidé o existenci České národní banky téměř nevědí, znamená to, že dělá dobře svoji práci. V kritických časech ale musí být hlasitá, jednotná a přesvědčivá. Asi by to i zvládla, kdyby se ji prezident nerozhodl ochromit.
Česko patří k zemím, které odstřižení od ruských ropovodů pocítí nejbolestivěji. Přesto je to krok, který musíme udělat.
Zázraky se občas dějí a třeba nakonec zazáří i uchazeč, kterého chce do souboje o Hrad kabinet vyslat až na poslední chvíli. Hřešit na takové štěstí ale znamená hlasitě si koledovat o výprask.
Časy, kdy po zasedání vlády ještě celé dny nebylo jasné, jakou ekonomickou a sociální pomoc vlastně ministři schválili, se evidentně vracejí.
Někomu kohouty zavřít, někomu ne. Když ruský prezident nedokázal rozmetat unijní jednotu na počátku agrese vůči Ukrajině, zkouší to nyní. Je depresivní, jak rychle už na této frontě stihl zaznamenat první úspěchy.
Ve všech evropských zemích se stát snaží pomoci občanům s dopady nečekaně vysoké inflace. A přestože se Česko potýká s jednou z nejvyšších drahot, zdejší vláda nedělá skoro nic. To neskončí dobře.
Evropská unie si může oddechnout, klub nečeká demontáž řízená prokremelskou euroskeptičkou Marine Le Penovou. Úleva ale nejspíš vydrží pouhé dva měsíce - než Francouzi půjdou k volbám znovu. Tentokrát k těm parlamentním.
Na spolkového kancléře Olafa Scholze prší kritika za to, jak váhá podpořit Kyjev dodávkami těžkých zbraní. Dalo by se namítnout, že jen drží linie, které narýsovaly generace jeho předchůdců. Jenže Scholzovým úkolem teď není na ně navazovat, nýbrž zpřetrhat, co roky budovali. Čím rychleji to dokáže, tím lépe pro něj i celou Evropu. A hlavně pro bránící se Ukrajinu.
V časech krvavé kremelské agrese proti Ukrajině je nepochybně nutné blokovat ty nejhorší proruské trolly. Musí se tak ovšem dít podle jasných pravidel. A ta Česko bohužel stále nemá.
Jako první odjel do Moskvy políbit prsten moci rakouský kancléř. A pojistil si tak pro tuto chvíli dodávky plynu. Ještě pár takových cest a plán celounijního sbohem ruskému plynu zkrachuje.
S generálem ve výslužbě o bojích na Ukrajině, o rozšiřování NATO i o jeho prezidentské kandidatuře.
Už je to tady zase. Česko je v hospodářských problémech a kabinet vesele opakuje chyby, které se nám už jednou vymstily. Nejdříve se odmítal pustit do pomoci s argumentem, že na ni nejsou peníze. Pak nebyl schopen dobře nastavit tu cílenou. A teď mu tak nezbývá, než se zpožděním zavádět plošnou, tedy nejdražší možnou. Tak mizernou ekonomickou politiku už neprovozuje žádná další země v regionu.
Země galského kohouta se zlobí. Přes polovinu hlasů tam v prvním kole prezidentských voleb získali extrémní kandidáti. Emmanuel Macron zůstává favoritem, jistého ale nemá nic.
Aktuální nájemník Elysejského paláce míří k obhajobě mandátu. Před nedělními volbami v průzkumech vede nad soupeřkou, kterou porazil už minule.
Desítky let odkládanou změnu penzí musí dotáhnout do konce už tato vláda. Náraz do demografické zdi máme skoro před nosem.
Soutěž o co největší rozhořčení nad ostudnou milostí je k ničemu. Smysl mají jen konkrétní kroky. Tedy radikální seškrtání hradního rozpočtu, odstavení prezidenta z nesmyslné role lesníka a památkáře. A nakonec i z úřadu.
Vláda opět potřebuje volné ruce a opozice opět protestuje. Jen si tentokrát pětikoalice a ANO prohodily role. Proč dosud stále nemáme ty správné krizové paragrafy, které každý demokratický stát potřebuje?
Nikdo soudný už dnes nezpochybňuje, že energetické otěže ovládané Kremlem musí Evropa rychle setřást. Teď potřebuje přijít na to, jak přežije příští zimu, aniž by přišla o všechno, co Ukrajina vybojuje.
Reformy se u nás dávno zasekly a politici ztratili odvahu se do nich pouštět. Teď už se jim nelze vyhnout. Naštěstí. Platí-li klišé, že krize je šance, pak jsme ji právě dostali.
Obžaloba bývalého premiéra není smutná jen svou podstatou, ale hlavně délkou. Je velmi špatnou vizitkou státu, pokud se poměrně jednoduchá kauza táhne tak dlouho a dospěje k rozuzlení až po změně vládní garnitury.
