Tak dlouho politici tvrdili, že je pandemický zákon skvělý, až teď trvají na tom, že potřebuje bleskovou rekonstrukci. Chaos v případě tak zásadní normy ale nemůže skončit jinak než probuzením křiklounů. Poslanci sklízejí trpké plody ze stromů, které bohužel sami zasadili.
Žáci a studenti základních i středních škol včera dostali vysvědčení za půlrok svého snažení. Pokud by ho dostávali i politici za zvládnutí covidu ve školách, moc dobře by to neskončilo. Stará vláda byla na propadnutí, nová vláda však také chybuje. S bídou čtyřka.
Není možné stabilizovat rozpočet jen škrtáním. Bez návratu k vyšším daním to prostě nepůjde. Už nám to připomíná i Mezinárodní měnový fond. Teď jde jen o to, zda politici seberou odvahu říct pravdu včas, nebo budeme muset počkat na katastrofu.
Dneškem končí speciální oddlužovací akce, která se měla odehrát jednou jedinkrát. Už na podzim má ale přijít znova. Než dokola opakovat neopakovatelné, je lepší jednou provždy skoncovat s exekucemi, jež stejně nikdy nikdo nesplatí.
Pokud se vrcholem vládních snah o zdravotnickou reformu stane dobrovolné připojištění na lepší kloub, skončí to fiaskem. Ještě chvíli odkládejme řez, aby si náhodou pacienti nemuseli za něco sem tam připlatit, a můžeme na kvalitní péči zapomenout úplně všichni.
Severoatlantická aliance může Kyjevu nabídnout bezpečnostní garance. Ty politické a hospodářské by mu ale měla poskytnout unie. Zatím toho bohužel není schopna.
S šéfkou jaderného dozoru o startovním poli v předvečer závodu o dostavbu atomové elektrárny na jihu Moravy a o trvalosti zákonů lidských i fyzikálních.
Výsledky sčítání lidu prozradily, jakým heslem se u nás řídí špičkoví politici bez ohledu na stranickou příslušnost: Jsou-li fakta v rozporu s mými názory, běda faktům.
Skokanem říjnového boje o sněmovnu se stalo hnutí STAN. Sláva a vliv jeho členům ale zjevně stouply do hlavy natolik, že začínají vršit chybu za chybou.
Česko má od čtvrtečního večera novou plnohodnotnou vládu, která dostala sněmovní důvěru. Fakt, že ministerský tým dala dohromady hned pětice dosti rozdílných stran, jí zajišťuje velmi slušnou poslaneckou většinu a chrání ji před extrémy. Zároveň je ale jejím největším rizikem.
Ze dne na den se mění podmínky karantén. Častější testování ve školách přestává, sotva začalo. A čeká nás asi obří risk s pracovními izolacemi. Tohle je to rozumné řízení pandemie?
Česko bude řídit kabinet se spoustou dobrých nápadů. Problém je, že skoro na žádný z nich teď nemá peníze. A bez vyšších daní ani mít nebude.
Co vládní strany pedagogům před volbami slibovaly, měly by teď dodržet. Dluží to nejen jim, ale celé společnosti.
Politici před sebou mají těžké, ne však neřešitelné úkoly. Pokud budou méně malovat čerta na zeď a víc pracovat, letošní rok může nakonec přinést rozlučku s covidem, zkrocení inflace i slušný hospodářský růst.
Předsedání Evropské unii letos určitě zvládneme lépe než před třinácti lety. Hlavně proto, že hůře než minule už to snad ani dopadnout nemůže. Jeden problém ale zůstává pořád stejný: Česko stále neví, co vlastně chce, takže nemůže být v unii jiné než nespokojené.
Nová vláda od té staré převzala nejen odhodlání dostavět Dukovany, ale bohužel i nezájem o reálnou schopnost zájemců požadovaný blok vůbec dodat. O penězích na celou akci ani nemluvě. Po neúspěchu s dostavbou Temelína si přitom další fiasko nemůžeme dovolit.
Krátké rozpočtové provizorium by nevadilo, zvláště pokud je vedeno chvályhodným záměrem snížit schodek. Pokud bychom v něm ale měli žít do konce března, nebezpečným způsobem to odnesou lidé postižení covidem, města, obce i státní investice.
Po smutné zkušenosti z 90. let mají lidé za to, že velkou banku je tady schopen řídit jen zahraniční vlastník. Ohlášeným spojením českých ústavů Moneta a Air Bank teď ale vzniká nová trojka na zdejším trhu. Všem pomůže, když se jí podaří dokázat, že časy pokročily.
Vláda zájmů Agrofertu končí, ta nastupující snad bude vstřícnější k potřebám společnosti. Pokud tedy uzná, že nějaká existuje a chová se občas jinak než jednotlivec. K tomu nám dopomáhej covid.
Václav Havel byl nejen symbolem boje za svobodu a demokracii, ale i světově respektovanou osobností, jež vždy stála na straně slabých a utlačovaných. I jako hlava státu se snažil být liberálním občanem a nechtěl se nechat svázat tíhou dějinotvorné role, i když ne vždycky se mu to dařilo. Připomeňte si zlomové okamžiky jeho života v grafice, kterou jsme poprvé publikovali k 10. výročí jeho úmrtí.
