"Naprosto nepřijatelní" sousedé. Češi označili národnosti, s nimiž nechtějí bydlet

Za svého souseda by Češi nechtěli Afghánce, Súdánce, Syřana či Araba. Národy, které přišly do Evropy zejména během uprchlické vlny, se umísťují na posledních místech výzkumu společnosti STEM. A to do té míry, že Afghánci v hodnocení „považoval bych za naprosto nepřijatelné“ mít za souseda příslušníka tohoto národa, předstihli i Romy, kteří dlouhodobě ve statistice obsazovali poslední příčku.

Podle sociologů je jednou z příčin tohoto posunu paradoxně to, že s těmito národy nemáme moc zkušeností. Ve srovnání se západními bohatšími státy žije v tuzemsku navíc menší počet cizinců. „Když do České republiky přicházejí lidé z míst, která Češi neznají, hraje určitou roli strach z neznámého,“ vysvětluje Nadya Jaworsky, americká profesorka sociologie působící na brněnské Masarykově univerzitě.

Roli v názorech Čechů může hrát i islamofobie. „Ta je u nás velmi silná překvapivě proto, že máme nepočetné komunity muslimů. Také jsme měli po dvě funkční období jednoho z nejvíce islamofobních prezidentů v Evropě, Miloše Zemana,“ říká sociolog Karel Černý z Fakulty humanitních studií pražské Univerzity Karlovy.

Právě kvůli tomu, že se Češi s cizinci tolik nesetkávají, jsou jejich postoje k migraci ovlivněny spíše zprávami ze sociálních médií než vlastními zkušenostmi, a tak jsou většinou obecně negativnější.

Slováci a Britové kralují

Na druhé straně žebříčku jsou pro Čechy jako sousedi nejpřijatelnější Slováci, Britové a Američané. Se Slováky máme důvěrné zkušenosti díky mnohaletému soužití ve společném státě a k cizincům pocházejícím z vyspělých zemí máme dlouhodobě pozitivní vztah.

Nic na tom nemění ani aktuální politická situace z posledních let, kdy do čela USA nastoupil Donald Trump a na Slovensku se stal předsedou vlády Robert Fico. Zatímco máme tyto národnosti rádi jako sousedy, podpora samotných zemí klesla. V následující infografice si můžete proklikat vývoj vztahu k Američanům a Slovákům.

Postoje k jednotlivým státům se tak ne vždy promítají do postojů vůči cizincům žijícím v České republice. Existuje ale jedna výjimka potvrzující pravidlo, která se týká hlavních aktérů války na Ukrajině. Zatímco ještě před začátkem ruské invaze byli v Česku více přijímáni Rusové než Ukrajinci, role se poté obrátily. Ukrajince by nyní za souseda bez problémů přijalo 46 procent Čechů, Rusa necelá třetina.

Vietnamci jako vlastní

Jednoznačně největší posun v přijetí však nastal u Vietnamců. Zatímco ještě v 90. letech minulého století by Vietnamce přijala za souseda necelá desetina Čechů, po 30 letech soužití to bylo už 73 procent. „Z pohledu většiny Čechů tak patří mezi relativně dobře adaptované menšiny a oblíbenost nadále roste,“ konstatují autoři výzkumu.

Jejich integraci pomohlo to, že Vietnam byl jedním z největších příjemců československé rozvojové pomoci. „Na základě několika dohod k nám přijely v letech 1956 až 1989 desítky tisíc Vietnamců, aby si zde zvýšili kvalifikaci,“ přibližuje Nadya Jaworsky.

Pro Čechy jsou Vietnamci tím pádem známou skupinou. „Když si něco ‚osaháme‘, jsme pak společnost tolerantní a vcelku liberální,“ usuzuje politolog Lukáš Jelínek.

Navíc má tato třetí nejpočetnější menšina v zemi pověst tvrdě pracujících, a to v oblastech, které nejsou pro Čechy atraktivní. U ostatních národů však Češi často pozitivní přínos nevidí. Podle dat průzkumu Eurobarometru, který zkoumal přístup v zemích Evropské unie, k migrantům zastávají nejvíce odmítavý postoj ze všech států sedmadvacítky.

„Česko je pořád velmi homogenní společnost. Lidé jsou zde velmi konzervativní a mají silné obavy o stabilitu řádu tváří v tvář migraci,“ potvrzuje sociolog Jaromír Mazák ze společnosti STEM.

Na této vlně se veze i část politického spektra. „Mnozí politici s tím obratně pracují, když tvrdí, že se vláda má přednostně starat o ‚naše‘ a až pak o ‚cizí‘,“ podotýká politolog Jelínek.