Jedná se o technologii elektronické ochrany dat. Zkratka znamená Digital Rights Management, v překladu Správa digitálních práv. Využívá se na ochranu autorských práv a uplatňuje se u uměleckých produktů v elektronické podobě. Do této kategorie tak spadají hudební nahrávky, filmy, knihy, jiná umělecká díla a také počítačové hry.
Masově se rozšířila hlavně díky rozšíření osobních počítačů a v počátcích distribuce hudebních a filmových souborů na discích CD a DVD. Následně pak fungovala a stále funguje v rámci digitální síťové distribuce. V podstatě má uživateli, který s daty pracuje, omezené možnosti nakládání. Cílem je, aby si kupující mohl písničku nebo film přehrát a zhlédnout, ale už ne pořizovat rozmnoženiny kopírováním.
Pod další omezení spadá například konvertování do odlišných formátů, než v jakém bylo dílo prodáno. Stejně tak mohou vzniknout omezení související s hardwarem. Je tak třeba definováno, na jakém zařízení může soubor použít či jaké programové vybavení je podporováno pro kompatibilní zobrazení.
Vlastníci práv, kteří DRM uplatňují, se dostávají do svízelné situace. Mnohokrát se stávají cílem kritiky. DRM je totiž namířeno proti masovému zneužití díla. Ovšem jsou to právě piráti a profesionální hackeři, kteří za nelegálním šířením souborů stojí a kterým nečiní velké problémy digitální ochranu obejít.
Na druhé straně se cítí poškozeni průměrní zákazníci. Těm nemusí vysloveně vadit snaha zabránit šíření, ale jsou těžce postiženi dalšími restrikcemi, které s DRM souvisí. I to může být jeden z důvodů, proč tak výrazně zakořenilo internetové stahování bez placení, ale legální pořízení díla na internetu musí o přežití bojovat. Některé internetové obchody tak nabízejí např. hudbu už bez této ochrany DRM, jedná se o iTunes.