Životopis
Marie Pujmanová se narodila v roce 1893 v Praze do rodiny univerzitního profesora Kamila Hennera, který učil církevní právo na Právnické fakultě Karlovy univerzity. Doma se jí dostalo humanitního vzdělání. Jedním z jejich učitelů byl prozaik a kritik F. X. Šalda.
V mládí často cestovala po Čechách, ale vyjížděla také do Itálie, Paříže, Berlína, Vídně nebo Varšavy. Roku 1910 poprvé napsala časopisecký příspěvek do Noviny, kterou redigoval právě Šalda. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích, kde bydlela s manželem Vladislavem Zátkou, který byl synem zámožného advokáta a politika. Svazek však nebyl šťastný a po několika letech skončil rozvodem.
Základní údaje
Narození: 8. června 1893, Praha
Úmrtí: 19. května 1958, Praha
Rodina: manžel Vladislav Zátka (rozvod), manžel Ferdinand Pujman
Od roku 1917 pracovala jako publicistka a kritička. Nejdříve psala pro časopisy Lípa a Kmen, poté řídila kulturní rubriku v deníku Národní politika nebo přispívala do liberální Tribuny. V roce 1919 si vzala Ferdinanda Pujmana, který byl režisérem opery Národního divadla a hudebním teoretikem.
Během života se myšlenkově rozešla s třídou, ze které pocházela, a věnovala se dělnické problematice. Na přelomu 20. a 30. let navštívila stávkující dělníky na Mostecku. Ovlivňovali ji komunističtí intelektuálové jako Julius Fučík nebo Bedřich Václavek i cesty do SSSR, což autorku přiblížilo ke komunismu.
Během 30. let se aktivně věnovala veřejné činnosti, kdy přednášela o literatuře pro ženy. Podporovala také volební kampaně KSČ. Po roce 1948 byla zastánkyní metody socialistického realismu a angažovala se v ústředním výboru Národní fronty.
Od roku 1956 trpěla záněty plic. Zemřela v květnu 1958. Její hrob se nachází na vyšehradském Slavíně.
Dílo Marie Pujmanová
Počátky její tvorby jsou ovlivněny impresionismem, později díla vznikala pod vlivem socialistických myšlenek. Literárně debutovala v roce 1917 románem Pod křídly, který se odehrává v prostředí pražské měšťanské rodiny.
Druhá kniha Povídky z městského sadu (1920) je expresionisticky laděným dílem, ve kterém píše o sociálních poměrech poválečných let. Ustupuje básnivost jazyka prvotiny a objevuje se spíše hovorová čeština.
Přehled nejdůležitějších děl
Pod křídly, Pacientka doktora Hegela, Předtucha, Svítání, Lidé na křižovatce
V roce 1931 vydává román Pacientka doktora Hegela, který vypráví o vnitřní vzpouře mladé dívky, která si po nevydařeném vztahu s ženatým doktorem obhajuje status svobodné matky.
Předtucha (1942) sleduje psychiku sourozenců, kteří se dozvědí o nehodě vlaku a strachují se o své rodiče. Soubor povídek Svítání (1949) vypráví o měnícím se životě mládeže.
Blázen, kdo nechává vývoj věcí náhodě. Ti mládenci, co bloumají bez plánu a improvizují, aby neměli smůlu! Dívce imponuje určitost. Mlhy má sama u sebe dost. Čeká jen na to, abyste ji řídili. Ovšem neviditelně. Postupovat se bude takto: Uvítání s odstínem dojaté vděčnosti. Pozdvihnout ruku k ústům. Nic víc. Skoro obřadně. Jako že přišla dáma. Posadit ji na koně. To jim dělá dobře. Proč bychom jim na chvíli nepopřáli tu radost? úryvek z románu Předtucha
Románovou trilogii, kterou tvoří Lidé na křižovatce (1937), Hra s ohněm (1948) a Život po smrti (1952), Pujmanová v duchu socialistického realismu vystavěla jako konfrontaci několika generací dvou rodin, a to proletářské a velkopodnikatelské.
Napsala také několik básnických sbírek jako např. Milióny hubiček (1950), Čínský úsměv (1954) nebo Praha (1954), které obsahovaly vlastenecké a oslavné verše, které stylem i tématem souzněly se schematismem stalinského období.
Jakožto literární kritička psala nejdříve pod vlivem F. X. Šaldy. Kladla důraz na bezprostřední čtenářský pocit a neopomínala možný společenský dosah díla.
