Životopis
Narodil se v roce 1621 v Hradci Králové do měšťanské katolické rodiny. O rok později mu zemřel otec Lukáš Škvornic, dětství tak syn prožil u rodinného přítele Oty z Oppersdorfu na zámku v Častolovicích, kde bydlel s matkou.
Již od dětství projevoval značný zájem o historii. Údajně do svých sedmi let několikrát přečetl Hájkovu kroniku. Studoval v jezuitských školách a v patnácti letech vstoupil do řádu. Od roku 1639 studoval v pražském Klementinu filozofii, z níž získal doktorát.
Základní údaje
Narození: 3. prosince 1621, Hradec Králové
Úmrtí: 28. listopadu 1688, Praha
V roce 1642 cestoval se španělským jezuitou po českých zemích, díky čemuž poznal mnohá neznámá místa a seznámil se s různými cennými materiály z archivů a knihoven, které se později staly podkladem pro jeho historickou práci. Mezi lety 1642–1645 Balbín učil na jezuitských školách v Třeboni a v Praze.
V dalším roce studoval v Praze teologii a začal psát latinské básně. Od roku 1653 opět vyučoval, a to v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci nebo Praze. Kromě kněžských a učitelských úkolů nadále pokračoval ve shromažďování historických materiálů. Díky němu se tak zachovala řada starých českých knih a dalších písemností.
V roce 1661 mu řád nařídil ukončení pedagogické činnosti, dodnes však není známá přesná příčina. Jako historika jej vyslali do Jičína, aby sepsal dějiny jezuitského řádu. Od roku 1676 žil v Praze a začal vydávat své nejrozsáhlejší dílo o českých zemích. Zemřel ve věku 66 let v Praze.
Dílo Bohuslava Balbína
Jako pedagog napsal několik učebnic, coby dějepisec sepsal knihy o historii a jako obhájce českého jazyka bránil češtinu různými pojednáními. Psal sice výhradně latinsky, ale svými texty se snažil posilovat český národ a jeho literární kvality. Svými díly bojoval proti probíhající germanizaci a rekatolizaci, což mu u nejvyššího zemského úředníka, kterým byl místodržitel Bernard Ignác Bořita z Martinic, způsobovalo potíže např. v podobě cenzury jeho děl.
Přehled vybraných děl
Výtah z dějin českých aneb historie boleslavská, Obrana jazyka slovanského, zvláště českého, Rozmanitosti z historie Království českého
Vydal životopis prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic Vita venerabilis Arnesti primi archiepiscopi Pragensis (1664) nebo básnickou sbírku Včelí roj (1663). Je také autorem učebnic o teorii řečnictví, mezi které se řadí Otázky řečnické (1677) a Traktát o zvelebení řečnictví (1688). Napsal též několik divadelních her.
Uplynul již rok nejeden, muži nejznamenitější, co z práva dávného přátelství našeho nepřestávals mne vyzývati a tlačiti oustně i písemně, abych přímo a jasně vyložil smýšlení své o snaze, aby se jazyk slovanský ve vlasti naší zachoval, též co by věc ta měla do sebe užitečného a naopak, jakou škodu by přineslo, kdyby se zanedbával, jakož i, je-li, jak tvrdí lidé, zemí a jazykův neznalí a málo zkušení, národ slovanský tak povržen, špaten a nevzdělán, že počítán býti musí mezi nejposlednější. úryvek z Rozpravy na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
Mezi jeho díla o historii patří Výtah z dějin českých aneb historie boleslavská, který měl být vydán v roce 1669, ale cenzura proces zastavila. Balbínovi byla vyčtena poznámka o volitelnosti na českém trůně nebo silné vlastenectví. Knihu nakonec publikoval v roce 1677.
Od roku 1679 začal postupně vydávat své rozsáhlé dílo Rozmanitosti z historie Království českého. Vycházelo z nashromážděných historických materiálů a mělo dvě řady po deseti knihách. Texty obsahovaly životopisy světců, rodopis české šlechty, zeměpisné informace o českých zemích, jejich osídlení nebo zvycích. I když v roce 1678 utrpěl mrtvici, v práci neustal a své dílo diktoval.
Teprve až v roce 1775, o sto let později, než ho sepsal, vyšlo dílo Obrana jazyka slovanského, zvláště českého, v němž Balbín hájil češtinu a vyjadřoval svou lásku k vlasti.
