Björk (celým jménem Björk Guðmundsdóttir) je světoznámá islandská zpěvačka, skladatelka, hudební producentka a příležitostně i herečka. Ve vlastní tvorbě mísí množství hudebních stylů od jazzu, přes rock až po trip-hop, její charakteristický hlas odborníci považují za mimořádně kvalitní a kombinace obojího byla důvodem k udělení několika více či méně významných hudebních cen.
Oblibě se těší nejen u kritiky, ale i posluchačů a už v roce 2003 se přehoupla přes hranici patnácti milionů prodaných nosičů. Většina jejích desek se pak pravidelně umísťuje na vysokých pozicích v žebříčcích prodejnosti.
První hudební krůčky
S hudbou Björk začínala už v jedenácti letech, kdy navštěvovala hodiny klavíru na základní škole. Jeden z jejích učitelů poslal nahrávku s přezpívanou skladbou I Love to Love od Tiny Charles do islandského rádia RÚV a ta se nečekaně dočkala i svého odvysílání. K poslechu se tehdy dostal i zástupce nahrávací společnosti Fálkinn a mladá Björk ho zaujala natolik, že jí okamžitě nabídl kontrakt. V roce 1977 tak mohla Islanďanka debutovat s albem dětských písní.
Přestože deska, která je dnes hodnotným sběratelským kouskem, byla relativně úspěšná, Björk odmítla její pokračování a ve třinácti dala dohromady dívčí punkovou kapelu Spit and Snot, kde usedla za bubny. Kapela ovšem dlouho nevydržela, další epizodkou byli pop-punkoví Tappi Tíkarrass a stále ještě mladý hlas dospíval v gothic rockové skupině KUKL.
Společně s domovským labelem Gramm ale zanikli i KUKL a někteří z jeho členů pak společně se surrealistickým spolkem Medusa zformovali uměleckou skupinu Smekkleysa. Ta měla i svou hudební divizi, nazvanou znovu KUKL, nicméně záhy se přejmenovali na The Sugarcubes.
Mezinárodního úspěchu dosáhlo už první album Life’s Too Good, Björk začala spolupracovat s dalšími islandskými hudebníky a po rozpadu The Sugarcubes v roce 1992 už měla natolik zvučné jméno, aby mohla začít sólovou kariéru.
Sólová kariéra
Své první album Björk symbolicky pojmenovala Debut a jeho produkce se ujal Nellee Hooper, který dříve spolupracoval například s Massive Attack. Debut nejenom že vytyčil další směřování svérázné umělkyně, ale stal se i mezinárodním hitem.
Úspěšného předchůdce napodobil i následující počin Post, jenž v Americe získal platinovou desku a v britském žebříčku prodejnosti se vyšplhal na druhou příčku. O dva roky později pak vyšly zremixované verze skladeb na albu Telegram
Dosavadní image „tajemného islandského skřítka“ doznala radikální změny s koncepčním albem Homogenic, kde Björk ukázala svou experimentální a extrovertní polohu. Experimentování neustalo ani na komornějším Vespertine nebo čistě vokálním Medúlla a návrat k odlehčenější písničkové formě znamenala až šestá deska Volta.
Dosud poslední album Biophilia, jež vychází v říjnu 2011, zpěvačka zčásti nahrála na iPadu a sama projekt popisuje jako multimediální kolekci zahrnující hudbu, aplikace, internet, umělecké instalace a živá vystoupení.
Další aktivity
Po zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004, které vyvolalo ničivou vlnu tsunami, vytvořila Björk projekt Army of Mixes, kam svou cover verzí skladby Army of Me přispělo přes šest set hudebníků z celého světa. Výdělek cca 250 000 liber pak putoval na pomoc do postižené oblasti.
Dále se zpěvačka podílela benefičním koncertě Live 8 v roce 2005 nebo organizovala protesty proti stavbě vysokých hutí společnosti Alcoa na domovském Islandu, které by ze země udělali největšího producenta hliníku v Evropě. Stála také za založením organizace Náttúra, jež se na Islandu snaží propagovat průmysl nepoškozující životní prostředí.
Příležitostně se Björk objevuje i v hereckých rolích a za výkon ve filmu Tanec v temnotách dokonce získala Zlatou palmu. Na snímku se podílela i autorsky jakožto skladatelka hudby.
