








Estonsko na hranici s Ruskem buduje rozsáhlý systém obranných opatření – od plotů a protitankových příkopů až po stovky nových bunkrů. Země, která vydává na obranu kolem pěti procent HDP, se připravuje na hrozbu z Ruska a zároveň se snaží uklidnit místní obyvatele. Reportér Aktuálně.cz vyrazil na rusko-estonskou hranici spolu s prezidentem Petrem Pavlem.



Válka na Ukrajině proměnila drony v jednu z největších hrozeb moderního bojiště – a zároveň odstartovala závod o co nejlevnější a nejúčinnější obranu proti nim. Estonský start-up proto vyvíjí malé rakety Mark 1, které mají ničit ruské šáhidy za zlomek ceny současných systémů. Firma nyní spojila síly s českou Colt CZ Group a chce své technologie dostat nejen na Ukrajinu, ale i do evropských armád.



„Zatímco loni ještě do české muniční iniciativy přispívalo 18 zemí, letos se počet snížil na polovinu,“ řekl český prezident Petr Pavel deníku Financial Times. Na středeční dotaz médií během jeho cesty do estonské metropole Tallinnu doplnil detaily toho, jak pomoc Ukrajině funguje. Zároveň se kriticky vyjádřil k současné české vládě.



Co do počtu obyvatel je Estonsko několikrát menší než Česko, rozlohou asi o 40 procent. Ovšem na rozdíl od tuzemska má nejsevernější pobaltská země na 2000 ostrovů a dlouhé pobřeží Baltského moře. Na dohled estonských břehů v současnosti proplouvají tankery takzvané ruské stínové flotily, pomocí kterých Rusové obcházejí sankce. A zároveň ohrožují klíčové podmořské kabely a potrubí.



Dva Evropané přešli v zimě po zamrzlém jezeře do Ruska s vírou v lepší život. Místo azylu je však čekala vazba v nechvalně proslulém pskovském vězeňském hradu, psychiatrické posudky a tvrdé vystřízlivění z představ o zemi, do níž chtěli utéct. Investigace serveru Mediazona a deníku Eesti Ekspress teď odhaluje jejich identitu i okolnosti podivného útěku přes hranici. Navíc nejsou jediní.



Minulý týden ukrajinské drony útočící na Rusko dopadly tam, kam neměly: na území pobaltských států. V Lotyšsku přitom zasáhly ropný zásobník. Ukázaly se tak chyby v přípravě na nebezpečí hrozící od východního souseda, za které byl odvolán ministr obrany. To způsobilo politickou krizi, kvůli které ve čtvrtek odstoupila lotyšská premiérka Evika Siliňová.



Letos na začátku března se na ruskojazyčných sociálních sítích začaly šířit výzvy k vyhlášení takzvané Narvské lidové republiky na východě Estonska. Evropská i česká média se hned vylekala, že přichází stejný scénář, jaký známe z východní Ukrajiny. Tam také v roce 2014 separatisté nejprve vyhlásili Doněckou a Luhanskou lidovou republiku a pak přišla ruská invaze.



„Výbušné“ dění v důležitém ruském baltském přístavu Usť-Luga pokračuje. Ukrajinci v úterý nad ránem znovu už poněkolikáté během posledních dní zaútočili na místo, kudy proudí velká část ruského exportu ropy. Jak je možné, že Rusové nedokážou svůj klíčový dopravní uzel ubránit?



V Rusku se v posledních týdnech stupňuje napětí mezi represivním státním aparátem a běžnými občany. Důvodem je rozsáhlé omezování internetu a příprava tzv. „bílých seznamů“ povolených stránek, které by mohly odříznout miliony lidí od aplikací jako WhatsApp či Telegram. Britský historik Mark Galeotti v rozhovoru pro Spotlight News upozorňuje, že tato opatření mají hlubší pozadí.



Evropské zkušenosti s opevněním – od selhání Maginotovy linie po úspěch Mannerheimovy linie – ve stínu války na Ukrajině znovu ožívají. Pobaltské státy kvůli ruské hrozbě budují společné obranné pásmo, které má zpomalit případnou invazi a získat čas pro příchod spojenců NATO.



Do estonského vzdušného prostoru vlétl kolem čtvrté hodiny ranní neznámý dron. Směřoval ze vzdušného prostoru sousedního Ruska a narazil do komínu elektrárny poblíž hranice. Následně byl v pobaltské republice spuštěn varovný systém, úřady nicméně uklidňují obyvatelstvo, že Estonsko nebylo cílem zásahu. Havarovaný dron byl hlášen i v Lotyšsku.



V estonském univerzitním městě Tartu vznikl speciální díl podcastu Evropa v souvislostech, který se věnuje ruským dezinformacím, propagandě a informační válce. Ty dnes zasahují celou Evropu a odborníci i politici si lámou hlavu s tím, jak se bránit. Na otázky odpovídá expert na politickou a strategickou komunikaci Andreas Ventsel.



Do „zóny smrti“ míří AI a roboti. Estonské start-upy mění pravidla války na Ukrajině a budují autonomní „hlídací psy“ pro ochranu hranic i mořského dna. Redakce deníku Aktuálně se vydala do dvou firem obranného průmyslu, které inovují. Jak to bude s autonomními drony? Hrozí, že vojáky ve válce budoucnosti zabije nějaký „Terminátor“?



Na pomezí Evropské unie a Ruska se mladí Estonci učí něco, co většina jejich vrstevníků v západní Evropě zná jen z historie. V pobaltské zemi je povinná vojenská služba pro muže mezi 18 a 27 lety, a kdo nastoupí, získá výcvik s moderními zbraněmi i zkušenosti, které jinde nenajde: od hledání min po 24hodinový raft na otevřeném moři.



„Neexistuje žádná přímá vojenská hrozba,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz lotyšská ministryně zahraničí Baiba Bražeová. O její zemi se v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu hovoří jako o možném dalším cíli. Ministryně ale upozorňuje na to, že nebezpečí hybridních hrozeb se týká všech zemí NATO. Novou taktikou Ruska je podle ní najímání zranitelných lidí, aby páchali sabotáže.



Zatímco v Česku se možnost znovuzavedení povinné vojenské služby příliš neřeší, v Estonsku ji de facto nikdy nezrušili. Mladí Estonci tak musí v 18 letech na vojnu, která trvá 8 až 11 měsíců. Branci mají volné víkendy a po prvních měsících mohou jezdit odpoledne domů. O podrobnostech v rozhovoru mluví výzkumnice a socioložka Eleri Lillemäe.



Necelých 90 milimetrů mělo ochránit Pobaltí před ruským útokem. Kvůli rozdílu mezi rozchodem evropské (1435 mm) a ruské (1520 mm) železniční sítě by totiž Rusové nebyli schopní rychle převážet vojska, naopak to mělo region spojit se zbytkem Evropy. „Infrastrukturní projekt století“ Rail Baltica se staví, jeho dokončení se ovšem stále odsouvá. A v Pobaltí kvůli tomu roste napětí.



Estonsko razantně navyšuje obranné výdaje a tlačí spojence v NATO k tomu, aby následovali jeho příklad. Zatímco Tallinn míří až k šesti procentům HDP, řada evropských zemí stále váhá. Jak chce pobaltská země přesvědčit ostatní, kde na to vzít a proč podle ní nestačí spoléhat jen na článek 5 Severoatlantické smlouvy?



Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 znovu otevřela staré obavy a připomněla, že historie se v tomto regionu nikdy úplně neuzavřela. Pobaltské státy proto zbrojí, cvičí a připravují se na možnost, kterou by ještě před pár lety většina Evropy považovala za nepředstavitelnou. Jak se pobaltské země připravují na možný konflikt s Ruskem?



Německý deník Die Welt zorganizoval cvičení (takzvanou wargame), které simuluje ruskou invazi do Litvy. Cvičení se zúčastnilo 16 bývalých vysokých německých a aliančních úředníků, zákonodárců a významných bezpečnostních expertů, kteří si zahráli scénář odehrávající se v říjnu 2026. Ve válečné hře se Rusku podařilo během několika dní zničit důvěryhodnost NATO a nastolit nadvládu nad Pobaltím.