Román Bílá Voda jedné z nejúspěšnějších českých spisovatelek Kateřiny Tučkové se měl na pultech obchodů původně objevit už sedmého dubna. Nakladatelství Host ale kvůli nedostatku papíru muselo vydání odložit na konec měsíce. Nejde o ojedinělý případ. Nouze o tiskařský papír a jeho zdražení komplikují nakladatelům práci už od loňského roku. Zvedly se také ceny knih, čtenáři si připlatí i u dotisků.
„Bůh žije a čte Agambena.“ Nápis, který se během pandemie objevil na stěně jednoho milánského kanálu, svérázně poukázal na to, co napadlo mnoho čtenářů tohoto italského filozofa. Kniha Homo sacer, jeho nejslavnější dílo z roku 1995, se zpětně jeví jako prorocká.
Cenu Jiřího Ortena, kterou talentovaným autorům do 30 let uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, může získat novela Předvečer nebo jedna z básnických sbírek Štičí kost či Měňagon. Vítěz 35. ročníku bude oznámen 17. května v Zrcadlové kapli pražské Národní knihovny, informovali ve středu pořadatelé.
Spisovatelka Kateřina Tučková strávila deset let s osudy řádových sester, které v internačních klášterech a vězeních vzdorovaly nejen komunistickému režimu, ale i církevní hierarchii. Koncem dubna vydává dlouho očekávaný román Bílá Voda a těší se, že si dá od psaní aspoň do září pohov. V rozhovoru popisuje, za jakých okolností se za totality ženy světily na kněze i proč se sama nestala katoličkou.
„To, co jsme, z nás udělalo naše trápení, nic to nevyléčí, jen čas,“ říká Jer, jedna z postav česky nedávno vydaného románu Doživotí od irského prozaika Billyho O’Callaghana. Mluví k dceři, jíž právě zemřelo novorozené dítě.
„Psaní Ostrova pro mě bylo v době pandemie azylem, kde jsem byla s těmi postavami a bylo mi tam dobře. Ve správnou chvíli jsem dostala další impuls, který mě vedl dál,” říká spisovatelka Bianca Bellová, autorka knižní novinky Ostrov. „Mám svobodu v tom, že nejsem mainstreamová autorka. Můžu si psát, co sama chci, a nemusím si dělat starosti, jestli prodám sto tisíc výtisků,” dodává.
„Psaní Ostrova pro mě bylo v době pandemie azylem, kde jsem byla s těmi postavami a bylo mi tam dobře. Ve správnou chvíli jsem dostala další impuls, který mě vedl dál,” říká spisovatelka Bianca Bellová, autorka nové prózy nazvané Ostrov. „Mám svobodu v tom, že nejsem mainstreamová. Můžu si psát, co sama chci, a nemusím si dělat starosti, jestli prodám 100 tisíc výtisků,” dodává.
Už je to 30 let, co s rodiči utekla ze Sarajeva před válkou. Byla ještě dítě, stejně jako hlavní postava její nové knihy Sametový domov. Spisovatelka Vesna Evans se v ní vrací do Jugoslávie a Prahy 90. let a popisuje, co všechno zažívají a prožívají lidé prchající před tanky. "Když jsem se do Bosny jela podívat v roce 1996, po válce, bylo to úplně jiné místo, než na jaké jsem si pamatovala," říká.
Kdyby se ta kniha jmenovala Stručné dějiny fyziky se zvláštním zřetelem k jejím omylům, čtenářský zájem by asi nebyl takový. Slavný americký astrofyzik Michio Kaku proto svou novinku nazval Božská rovnice. Po jejím přečtení se nabízejí dvě zprávy, obě dobré. Ta první zní, že tahle učebnice moderní fyziky působí sdělně a zábavně. Druhá zpráva je snad ještě lepší: kniha není dlouhá.
Po prasknutí aorty přišel o krátkodobou paměť. Starší zážitky si ale spisovatel Michal Viewegh vybavuje živě, a tak při příležitosti svých šedesátin vydal knihu Děravé paměti, ve které upřímně bilancuje svoje životní výhry i prohry. V rozhovoru popisuje, jak se ze zamindrákovaného panice stal donchuánem, proč se dřív pouštěl do střetů s literárními kritiky a co mu pomohlo v boji s depresí.
Většina lidí si Velikonoce spojuje s příchodem jara, zajíčkem nebo koledováním. Pro obyvatele Norska je však významnou součástí těchto svátků påskekrim, v překladu velikonoční krimi. Norové čtou o Velikonocích víc detektivek než jakýkoli jiný národ.
Tak tohle jsem opravdu nečekal, pravil po vzoru Karla Gotta novinář Pavel Klusák. Jeho publikace o nejznámějším českém zpěvákovi v neděli večer získala hned dvě ceny Magnesia Litera. Včetně té hlavní pro knihu roku.
Zatímco na souborné dějiny komunistické StB ještě čekáme, objevují se alespoň životopisné studie o jejích protagonistech. Jako právě vydaná biografie, v níž historik Prokop Tomek líčí život Miroslava Picha-Tůmy. Zločince, kterého přinejmenším od let 1968 až 1969, kdy stanul před soudem, obestírala temná legenda. Tomkova kniha, postavená na archivních dokumentech, ji uvádí na pravou míru.
„Samotářky jsou asi můj první vážně míněný román. Složité vztahy postav jsou inspirované skutečným příběhem, který jsem editovala pro Paměť národa,” říká spisovatelka Barbora Šťastná, která pomáhá uprchlíkům na hlavním nádraží. „Připadala jsem si nepatřičně, že zatímco tam je válka, já si fotím psa na Instagram. Musela jsem něco dělat. A pak jsem zjistila, že mě ta práce opravdu těší,” dodává.
Mohlo by se zdát, že Simona Bohatá jako kojenec pila mléko z lahváče a pražské fabriky vymetala od chvíle, kdy se naučila chodit. V románu Klikař Beny popisuje dělnické reálie normalizačních 80. let minulého století tak živě, až má čtenář pocit, že sám oblékl montérky.
Napsala povídku o opilém ukrajinském uprchlíkovi Voloďovi, který se svojí rodinou utíká na západ. Text se jí ale nepsal lehce. „Ve veřejném společenském prostoru vnímám větší tlak na to, co se hodí a nehodí říct. Možnost přešlapu je větší, než byla dřív,” říká spisovatelka Petra Hůlová.
Po plejádě více či méně divných žen, které v posledních letech zaplavily českou prózu, přichází na řadu pořádně divný muž. Vzdělané "hovado". Hana Lundiaková v novele Hyena předkládá pozoruhodnou studii dospělého jájínka.
Žila v Paříži, Berlíně, Budapešti nebo Americe, od roku 2014 bydlí v Praze, kam ji přivábil příběh o Golemovi od Gustava Meyrinka. Narodila se však roku 1984 v Nigérii, odkud ve čtyřech letech přesídlila s rodiči do Londýna. Jedna z nejvýraznějších mladých britských autorek Helen Oyeyemi neposkytuje moc rozhovorů a médií se straní. Tudíž se o ní mluví méně, než by zasloužila.
Tohle už dnes čtenář jen tak nezažije. Česky nedávno vydaný román Nevděčná cizinka ohledává téma emigrace a ciziny ve starém stylu. Autorka Irena Brežná svoji novou vlast nešetří, nevděčnou cizinkou ale není. Spíše skvělou pozorovatelkou a zapisovatelkou.
