


24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Festival nabídne retrospektivu jihokorejského filmu, přehlídku afroamerického dokumentu i aktuální témata pandemie koronaviru, Číny, Hongkongu nebo klimatické krize.



Festival nabídne retrospektivu jihokorejského filmu, přehlídku afroamerického dokumentu i aktuální témata pandemie koronaviru, Číny, Hongkongu nebo klimatické krize.



Nad kalifornskými lesy se tyčí obří socha dítěte. A není to zdaleka jediná monstrózní věc v seriálu Devs, který lze vidět na HBO a jímž scenárista i režisér Alex Garland pokračuje ve zkoumání temných hranic lidskosti.



Světová krimi je prolezlá komplikovanými hrdiny, kteří sice řeší zločiny a záhady, sami jsou ale často pěkný případ na diagnózu. Slovenský dramatik a spisovatel Daniel Majling všechny tyto podivíny překonal v komiksu Zóna, který letos česky vydalo nakladatelství Labyrint.



Sezonu letních hollywoodských superhrdinských velkorozpočtových filmů letos kvůli pandemii stihl jediný snímek. Titul Noví mutanti, který od uplynulého čtvrtka promítají česká kina, však poněkud ironicky dělá vše pro to, aby svůj komiksový původ pohřbil.



Černobílé drama režiséra Bohdana Slámy nazvané Krajina ve stínu zakončilo Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. “Jde možná o první snímek, který se zabývá národnostními otázkami,” tvrdil z místa festivalu kritik Kamil Fila.



Je to nejspíš nejtěžší komiks, který u nás kdy vyšel. Poslední do češtiny přeložený opus scenáristy Alana Moorea jménem Providence váží bezmála tři kila. Ale tíha je to také v přeneseném smyslu. Pocta hororovému dílu spisovatele Howarda Phillipse Lovecrafta je ponorem do temných mýtů Nové Anglie a podobně jako Lovecraftova tvorba zavádí čtenáře i svého hrdinu do propasti šílenství.



Mitzi slaví 35. narozeniny. Tak se parta přátel rozhodne uspořádat jí stejnou oslavu jako před deseti i dvaceti lety. Na chatě na severu Finska, kde slunce v létě nezapadá. Poslední večírek jejich mládí. Jak ale záhy poznají hrdinové finské komedie, která má nyní v českých kinech svou světovou premiéru, mládí je pryč a kocovina přichází dřív než opilost.



S drsným tetováním na rameni, placatkou stále po ruce, sužován traumatem válečného veterána se potemnělými ulicemi Los Angeles potácí muž, který jako by vypadl z detektivek drsné školy. Jenže se nejmenuje Phil Marlowe, ale Perry Mason. Stejnojmenný seriál, který od pondělí vysílá česká HBO, na slavného knižního a televizního hrdinu hledí radikálně jinou optikou.



Hrdinka Padesáti odstínů šedi se zbavila pout a bičíků. V nové hudební romantické komedii Kalifornský sen, kterou od čtvrtka promítají česká kina, se herečka Dakota Johnsonová přesto opět nechává svazovat. Tentokrát představami bohatých, vlivných lidí z hudebního showbyznysu. A pak také scénářem, který se neumí rozhodnout, zda chce být romantickou pohádkou, nebo snímkem o vztazích v branži.



Mladík se řítí po dálnici, nesvádí souboj s volantem, ale se sebou samým. Zavírá oči, křiví tvář, jen zázrakem nezpůsobí nehodu s fatálními následky. Hrdina nové komedie Američana Judda Apatowa nazvané The King of Staten Island nemá problém jen v tom, že jako většina režisérových předchozích protagonistů nedokáže dospět. Má problém vůbec žít.



V ulicích bojovali za svá práva. A na odlehlém konci světa umírali za vlast, ve které se nemohli cítit zcela doma. Chaos, rozhořčení, obrazy válečné vřavy ve Vietnamu i vřava uvnitř hlav protestujících černochů se valí na diváky z úvodu nového snímku afroamerického filmaře Spikea Leeho. Novinka Bratrstvo pěti na Netflix navíc přichází v době, kdy podobné bouře zmítají i dnešní Amerikou.



Smečka čistokrevných huskyů se žene zasněženou severskou krajinou, jen růžové ponožky prozrazují, že jejich domovinou není svět za polárním kruhem a musí se adaptovat na místní podmínky.



Palestinský režisér Elia Suleiman ve svém novém snímku To musí být nebe vyobrazil, jaké je nebýt nikde doma. A přitom cítit neblahé rysy domoviny všude po světě, od Paříže po New York. Sám opět hraje mlčenlivého hrdinu, který připomíná posmutnělé komiky němé éry kinematografie. V komedii, která však na rozdíl od slavných grotesek vzdoruje jasným gagům a silným pointám.



Francouzská komedie Raoul Taburin putovala do českých kin dlouho. Skoro jako by ji vezl její protagonista, nejzručnější opravář kol široko daleko, který však skrývá bolestivé tajemství – neumí jezdit na kole. Snímek natočený podle příběhu známého kreslíře Jeana-Jacquese Sempého je jednoduchý jako Sempého linky. „Inspirovali jsme se poetikou němých filmů,“ říká režisér Pierre Godeau.



Kamera se třese, potemnělými chodbami se dovnitř valí kouř. „Kde je Sama?“ ptá se režisérka Waad al-Katíbová po své dceři. Právě pro holčičku, která se narodila během obléhání syrského Aleppa, natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu.



Moře jižního Atlantiku, nedaleko od Antarktidy. A jím se v úvodu komiksu Singl plaví muž v kulichu, s obočím a knírem tak hustým a černým, že jeho obličej připomíná znak japonské kaligrafie. Výtvarník Jiří Franta v mlčenlivém prologu spoléhá na sílu obrazů, emoce tu sdělují jen rozbouřené vlny moře a výrazy tváře. Inspiraci zahraničním nezávislým komiksem přetavil do specificky českého tvaru.



Muž v ponču a klobouku přijíždí do vesnice, vyzbrojený prozatím jen pichlavým pohledem. V úvodní scéně westernu Pro hrst dolarů jím špikuje bandity, zatímco naběračkou srká vodu ze studny. Nejslavnější američtí kritici se úspornému herectví Clinta Eastwooda tehdy smáli. Věčný osamělý kovboj, který tuto neděli slaví devadesátiny, jej však proměnil v kariéru, která ve filmu nemá obdoby.



Londýnská Royal Albert Hall zažila v listopadu 1970 chaos. Nezpůsobil ho koncert, ale soutěž Miss World. Sledovat ji mělo u obrazovek 100 milionů diváků, poprask způsobila už účast dívek tmavé pleti, ale pravý blázinec vyvolaly ženy v publiku. Aktivistky protestující proti zacházení s ženami jako s dobytkem hrají hlavní roli v komedii Problémissky, která vážné téma pojímá překvapivě radostně.



Jednadvacetiletá Emma Woodhouseová v nové adaptaci klasického románu Jane Austenové není jen „hezká, bystrá a bohatá“, jak stojí na začátku knihy. Hrdinka režijního debutu padesátileté fotografky Autumn de Wildeové je také – možná především – pečlivě designovaná. Zdá se, že režisérka snímku, který chce hrdinku přiblížit nejmladší generaci, je víc posedlá účesy a šaty než lidmi, kteří je nosí.



Newyorčanka Billi kráčí ulicemi v družném telefonickém rozhovoru. Na druhém konci není kamarádka, ale babička. Ta žije v severovýchodní Číně, odkud se Billi jako malá s rodiči odstěhovala. A jak je patrné ze vzájemných slov v úvodu americko-čínského snímku Malá lež, i přes geografickou propast k sobě mají blízko. Brzy se setkají a babičce bude celá rodina z lásky lhát.