Americký režisér Steven Soderbergh si rád hraje s diváky. A nedělní 93. předávání Oscarů sliboval režírovat jako film. Ceremoniál natáčený v rozlehlé hale losangeleského nádraží nakonec opravdu překvapil, když nevyvrcholil udělením sošky pro nejlepší film.
Jack Joseph odjakživa uměl spojovat, co se rozpojilo. Coby podmořský svářeč měl po tátovi talent pohybovat se ve skafandru a stmelit dva kusy kovu hluboko pod hladinou. Další autorský komiks předního scenáristy a kreslíře Jeffa Lemirea, nazvaný Potápěč, který česky nedávno vydala Paseka, však opět vypráví především o tom, co hrdina spravit neumí: vztahy k blízkým.
Policistka Mare Sheehanová takřka neodloží lahev piva. Ať už se v zákulisí tělocvičny chystá na připomínku své hvězdné středoškolské basketbalové kariéry, nebo jen ventiluje obtížné soužití s matkou a zbytkem rozpadlé rodiny, usrkává, aby zahnala břímě nelehkého osudu, které na ni naložil život v ospalém městečku Easttown.
Americký filmař Ben Falcone se rozhodl vzít doslova známé heslo komiksových snímků, že „superhrdinou může být kdokoliv“. Své dvě hrdinky vybavil mimo jiné nadváhou. Komedie Thunder Force, která je nově k vidění na Netflixu, si střílí z komiksových klišé. Ale chybí jí ostrá munice.
Jako když se krávy těší na první jarní pastvu, přirovnal jezdec týmu Haas Kevin Magnussen očekávání závodníků formule 1 před sezonou ke skotu vypuštěnému po zimě z chléva. Netušil, že jeho slova zazní v úvodu druhé řady seriálu F1: Touha po vítězství na Netflixu právě v době, kdy byla následující závodní sezona kvůli pandemii zrušena těsně před startem. Tak jako většina sportů.
Nad městečkem Smallville praží slunce, farmář se sklání k traktoru, chytá ho za podvozek a jednou rukou jej zvedá do vzduchu. Neboť ten farmář je Superman.
Máma byla aktivní disidentka a mluvčí Charty 77, a tak dcera Ester neměla moc na výběr, kam jít studovat. Protože na gymnázium by ji nevzali, "nouzově" zvolila střední zdravotnickou školu. Tam procházela obdobími, kdy si moc nerozuměla se spolužačkami, a během praxe ji zase od povolání odrazoval "lhostejnej a cynickej přístup některých sester".
Oživování popkulturních trendů a hvězd 80. let minulého století bylo v kurzu celou uplynulou dekádu. Když se ale po televizních obrazovkách před třemi lety poprvé prošel ošuntělý blonďák se zálibou v levném pivu, hudbě kapely Guns N’ Roses a karate, vypadalo to jako ždímání posledních kapek z navlhlého růžku kapesníčku nostalgie.
Tehdy ještě těch obřích písmen zářilo do noci nad Los Angeles třináct. Hollywoodland. Reklama na nové pozemky z roku 1923, která měla za rok a půl zmizet. Roku 1949 ubyla jen poslední čtyři. Zbytek svítí do noci dodnes a reklamu dělá na cosi nehmotného. Na ztělesněné audiovizuální sny.
Sloní chobot osahává zádveří cirkusové maringotky. Po napínavých chvílích čekání se vynoří jeho mnohem menší verze. Do podivného zvířecího varieté uprostřed nákupního centra přibylo nové slůně, aby dělalo společnost slonici Sally. Když se pomocí chobotů seznamují, jen tak tak, že se Disneyho nový film nazvaný Ivan je jen jeden nepřiblíží poetickým chvilkám z klasických kreslených disneyovek.
Punk je ztělesněním nihilismu. Během 70. let minulého století v newyorské čtvrti Lower East Side ale vzniklo umělecké a hudební hnutí, které se od rocku i poválečného optimismu odklonilo ještě radikálněji.
V roce 1988 řekl hudebník Chuck D z hiphopové formace Public Enemy, že rap „je televizní stanice černé Ameriky“. Při rozhovoru s novinářem časopisu Spin Johnem Lelandem narážel mimo jiné na to, že televize ani Hollywood historicky nedávaly mnoho prostoru hlasu Afroameričanů. Rap se stal prvním celospolečensky populárním žánrem, jemuž dominovali černošští interpreti.
Na západním předměstí Paříže v roce 1893 začala vznikat neobyčejná zahrada. Postupně se rozrostla na plochu čtyř hektarů. Vášnivý zahradník Albert Kahn zde vybudoval nejen anglickou či evropskou, ale také japonskou zahradu s autentickou vesnicí. Domy dovezl přímo z Japonska, kde je rozložil a doma ve Francii opět poskládal.
Když byl loni na šest Oscarů nominovaný a posléze hlavní soškou pro nejlepší film oceněný jihokorejský snímek Parazit, mluvilo se o senzaci. Byl to nejen první vítěz z této země, ale vůbec první neanglicky mluvený titul, který na cenu dosáhl.
Dva muži ve žlutých ochranných oblecích jedou na obdobě segwayů. V ruce drží dálkové ovládání, kterým před sebou usměrňují vozík, z něhož na okolní chodníky a záhony tryská dezinfekce. Není to obraz z vědecko-fantastického filmu, ale jarní realita v čínském městě Wu-chan.
Vrásčitý muž s bradkou žmoulá v ústech doutník. Není to ale tlusté cigáro v tlustých prstech coby zosobnění úspěchu. Tento chlapík jej kouří, jako by mu přirostlo k puse, jako by to byla součást jeho přirozenosti, nic dávaného na odiv. A za ním se dramaticky vzdouvá moře.
Jedním z nejočekávanějších snímků české soutěžní sekce na jihlavském festivalu dokumentárních filmů je novinka Víta Klusáka a Filipa Remundy nazvaná Jak Bůh hledal Karla. Začíná jako ironický výjezd českého "brouka Pytlíka" mezi oddané polské věřící, končí jako smutná zpráva o tom, jak církev je všudypřítomná, ale Bůh nikoli.
Jihlavský festival letos uvádí filmy o surrealistovi Janu Švankmajerovi, zpěvákovi Elánu Jožovi Rážovi, situaci s vlky na Broumovsku nebo pohled do natáčení prvního romského sitkomu v Česku. V nabídce soutěže českých dokumentů je dále snímek o pouti, kterou podnikl Karel Hynek Mácha s přítelem, nebo portrét ruského umělce Olega Vorotnikova ze skupiny Vojna.
Zahraniční soutěže festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě nabízejí snímek oscarového režiséra Rona Howarda o požárech v Kalifornii nebo film o proměně ekonomiky a rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Chorvatský snímek líčí, jak se do Jaderského moře dostal azbest. Číňané vyprávějí, jak byli zatčeni a donuceni podepsat developerům souhlas se zbořením svých domů.
Experimentální sekce festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava letos uvádí vizuální zpochybnění oslav sametové revoluce, film Zbyňka Baladrána odkazující k Beckettovi nebo metaforu o neuchopitelné situaci Hongkongu. Diváci uvidí také podivnou japonskou romanci, která se změnila v mord, nebo izraelskou meditaci inspirovanou hororem Noc oživlých mrtvol.
