Pražská Galerie Rudolfinum na nové výstavě popisuje temná místa související s tím, jak se čím dál větší část světa přesouvá do digitálního prostoru. „Levičáci i pravičáci se shodnou, že před námi kdosi něco skrývá,“ tvrdí britský kurátor Nadim Samman, který přehlídku připravil. Potrvá do 11. května.
„Vyzařoval zvláštní klid a harmonii, mluvil s rozvahou a jemně se usmíval,“ zapsal si Otto M. Urban po zářijové návštěvě svého oblíbence, filmaře a výtvarníka Davida Lynche. Se slavným režisérem snímku Modrý samet nebo seriálu Městečko Twin Peaks domlouval šéfkurátor pražského Centra současného umění Dox výstavu v Česku.
„Nedopustím, abych jednou zchátral do takového slizounství,“ rozhodne se dospívající Kamil Fila poté, co zhlédne snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne z roku 1983. Režisérka Věra Chytilová tehdy natočila ironický portrét muže, který úzkost ze stárnutí plaší snahou být neodolatelným sukničkářem.
"Byli přesvědčení, že to, co děláme, není umění. Nechtěli nás vystavovat, bojovali proti nám ze všech sil," vzpomíná René Rohan, jak se zkraje 90. let minulého století ostravští umělci rozdělili do dvou táborů. On patřil k modernistům toužícím dohnat Západ a trendy, jež zemi za komunismu minuly. Na opačné straně stáli ti, které Rohan označuje za vyznavače socialistického realismu.
Spisovatelé budou koncem týdne debatovat ve vzducholodi, která stojí na střeše pražského Centra současného umění DOX a jmenuje se Gulliver. "Často se mě ptají, proč v Gulliverovi nevystavujeme umění. Je to proto, že do vzducholodi proudí vzduch, nemůžeme tam nic vystavovat, ale vyprávějí se tu příběhy, je to prostor věnovaný literatuře," vysvětluje programová ředitelka Michaela Šilpochová.
„Řeklo by se, že sochy jsou nehybné a tiché. Ale připomínají katalyzátor. Vyvolávají pohyb, a tím pádem i zkušenost,“ popisuje ze svého ateliéru v centru Londýna sir Antony Gormley. Nejvýznamnější žijící britský sochař od tohoto týdne vystavuje v pražské Galerii Rudolfinum společně s českou architektkou Pavlou Melkovou.
Dobové záběry ukazují, jak pouhých dvacet vteřin zemětřesení nad ránem 26. července 1963 změnilo Skopje, hlavní město Makedonie v bývalé Jugoslávii, ve skrumáž trosek a sutin s tisícovkami mrtvých a zraněných.
"Tady jsme kreslili motorkami, pamatuješ?" optá se výtvarník Jiří Franta kolegy Davida Böhma, když přicházejí na rozhovor do bývalé haly ČKD v pražském Karlíně. Téměř dvacet let pracují ve dvojici a kromě motocyklu zapojili do experimentu s kresbou jeřáby, zavěšené tužky, dlouhé tyče nebo vlastní ruku v sádře.
Město duchů je nejvýznamnější román, který v posledních letech dal Tchaj-wan světu, shodují se kritici. A to přesto, že vznikl v Berlíně, kde jeho autor, spisovatel a scenárista Kevin Chen žije už dvacet let. Nyní odtamtud přijíždí do Česka.
"Jestli si petici beru osobně? Byl to pro mě velký šok, a pokud to na mně teď není vidět, určitě to se mnou emočně velmi pohnulo a hýbe,“ říká výtvarnice Eva Koťátková v reakci na nedávný dopis osobností české kultury, které kritizují poměry na pražské Akademii výtvarných umění, v Národní galerii a okolo Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Sto padesát námořních mil od pobřeží Brazílie spouští loď Esperanza na hladinu Atlantiku malou dvoumístnou ponorku. Křiklavě červený batyskaf se dvěma pozorovacími kopulemi vypadá jako jeden z mořských živočichů, s nimiž se posádka setká cestou do hlubin.
Výjev jako z renesanční malby otevírá nové album Vladimíra Merty. Starý mistr, na pomezí bdělosti a snu, si v odpolední dřímotě ředí víno v poháru vodou. Osmasedmdesátiletý písničkář už skutečně nemusí nikomu nic dokazovat a může si dát po obědě šlofíka, má hotovo. Merta je legenda. Hudebník a textař, který, jak vystihl kritik Pavel Klusák, u nás posunul písničku až k možnostem eseje.
Střední třída je na vzestupu, zemi ale rozdělují palčivé sociální problémy, národnostní spory i střet mezi levicí a pravicí o dalším směřování. Výtvarné umění meziválečného Československa má v sobě optimismus moderního života a pro dnešního diváka i předtuchu blížící se katastrofy.
Ve skladbě Canto ostinato, podle níž jedenašedesátiletý básník a prozaik Pavel Kolmačka nazval svůj nedávno vydaný román, slyšíme jednoduchý vzorec v nepřetržitém opakování. Jakousi hudební obdobu genetického kódu.
Duchovnímu Církve československé husitské Martinu Chadimovi přišlo, že současné historické romány jdou trochu po povrchu. „Buď jsou to čisté fantasy bez reálného podkladu, nebo byly napsané hantýrkou 21. století, kde spolu lidé mluví jako v tramvaji, jen mají historická jména. To mi vadilo,“ vysvětluje, co ho přimělo sepsat historickou prózu Poslední kacíř, kterou právě vydalo nakladatelství Argo.
Religionista Pavel Hošek objevil nahrávky projevů spisovatele Bohumila Hrabala, který v 80. letech minulého století o adventu pravidelně navštěvoval evangelický sbor v Libici nad Cidlinou. „Docela mě překvapilo, jak mezi farníky zapadl. Jak s nimi mluvil, jako by se znali odjakživa. Vždycky se během dvou minut dostal do varu, rozpovídal jako strýc Pepin a nebyl k zastavení,“ říká teolog.
Prostřednictvím celeru a avokáda zkoumá vizuální umělec Jakub Jansa společenské vztahy a souvislosti. Před dvěma lety byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, loni se s celerem a avokádem po boku dalších umělců podíval do Bruselu, kde jeho dílo představené u příležitosti předsednictví Česka v Radě Evropské unie vidělo 85 tisíc lidí.
"Pokud bychom měli mluvit o penězích, bylo by to vůbec poprvé, doposud jsem se tomuto tématu vyhýbal," upozorňoval kurátor Petr Nedoma před rozhovorem o svém odchodu z pražské Galerie Rudolfinum, kterou vedl nepřetržitě od roku 1994.
Česko-francouzská spisovatelka Lenka Horňáková-Civade popisuje fiktivní setkání dvou géniů evropské renesance, pobělohorského exulanta z Čech Jana Amose Komenského a nizozemského malíře Rembrandta van Rijna. Její francouzsky napsaný román Amsterodamské vigilie právě česky vydalo Argo. Autorka nyní píše scénář k filmu režiséra Václava Kadrnky, jehož hlavní postavou bude rovněž Komenský.
V uměleckém světě výtvarnice Marie Lukáčové nevěsty získávají sebevědomí rituálem, v němž jde o život. Vodník není ladovská figurka látající boty na vrbě, ale ztělesňuje tvořivé síly přírody včetně sexuality, zatímco filmové pohádky pro dospívající působí syrově, bez sentimentu, na nějž jsme v žánru zvyklí.
