Krátce po sobě na Slovensku vyšla dvě alba „zasloužilých umělců“ tamní hiphopové scény, Beneho a Lyrika H, kteří společně tvoří dvojici Modré hory. Tentokrát však každý "jede" sám za sebe.
Milost prohloubila české příkopy. Rozumí se samozřejmě ta, kterou nabízí Miloš Zeman Andreji Babišovi. Prakticky každý si o tom něco myslí. Souhlasí, nebo ho to rozčiluje. Co si ale myslíme o milosti jako takové? Vždyť to slovo prakticky zmizelo z našich životů. Jak chudé by ale byly, kdyby z nich zmizela i milost sama.
Existují důvody, které četbu činí nesnesitelnou. Česky nedávno vydaná dokumentární reportáž s příběhem norského vraha Anderse Breivika jich několik palčivě připomene hned zkraje.
Průzkumy ukazují, že dnes většinou čteme kvůli oddechu. Literární provoz se tomu přizpůsobil a připomíná hladce vyspádovanou řeku. Ideálem je dílo, které neruší. Nejvyšší čas se tomu vzepřít.
Není-li z politických důvodů možné vrátit Jiřího Fajta do vedení Národní galerie, prospělo by úplně všem, kdyby se mu Lubomír Zaorálek za svého předchůdce alespoň omluvil.
V chátrající ikoně karlovarského hotelnictví odstartovala nákladná rekonstrukce. Konečně? Ani ne. Spíš bohužel. Půlmiliardová investice komplexu neslibuje nic dobrého.
Máme v naší čtvrti souseda, jehož zahradu hlídá obří bílý trpaslík. Nic zvláštního, řekli byste, ale tahle pomalu se rozpadající postava z kašírované sádry má za sebou slavnou disidentskou historii. Sochař Kurt Gebauer ji vymodeloval v polovině 80. let. Trpaslík byl jeho posměvačným komentářem k patosu tehdy všudypřítomné propagandy.
Zelený panáček z reklamy na Alzu leží na zemi s prostřelenou hlavou. Vedle něj nápis Silentium, tedy „ticho“, vyvedený písmeny, která firma užívá ve svém logu.
Od minulé středy se na plachetnici Malizia II plaví z Anglie do New Yorku šestnáctiletá Greta Thunbergová. Síla větru ji má donést přes Atlantik až před shromáždění OSN, kde bude politické profesionály celého světa burcovat k boji s klimatickou změnou.
Minulou středu se uzavřel životní příběh Milana Langera. Muž na vozíku, sužovaný od dětství svalovou dystrofií, vyrazil letos v březnu na pouť. Z domovské Olomouce do galicijského Santiaga de Compostela. Svého cíle nedosáhl, zemřel ve Francii. Z porce tří a půl tisíce kilometrů zvládl dvě třetiny. Lékaři konstatovali kolaps organismu, dehydrataci, infekci, celkové vyčerpání. Svůj poslední životní projekt nazval letos šedesátiletý Milan Langer Poutí k sobě. Nedokončil jej. Pobřeží Atlantiku, kde je podle tradice pochován apoštol Jakub a které bylo kdysi dávno považováno za konec myslitelného světa, muž putující na vozíku nakonec nespatřil. Přesto se nedá říci, že neuspěl.
Obrazem laguny jako zmenšeniny světa, ztraceného ráje traktovaného nadosobními silami přílivu a odlivu, kde se od kaluží odráží jeden zpočátku šťastný dětský život, se českému čtenáři poprvé otevírá literární svět Novozélanďanky Janet Frameové. Její povídky pod názvem Sněhuláku, Sněhuláku / Laguna nedávno vydalo nakladatelství Dauphin.
Pan Černý - dnes známý především jako "čistič" posprejovaného Karlova mostu - by si zasloužil uklidňující slova. V Česku sice na polepšené hříšníky nevěříme, přesto jsou právě oni pilířem naší kultury.
Je čas boje a čas pokoje. Některé bitvy ale neutichají ani v létě, ve dnech odpočinku. Jedna z nich běží už třiadvacátým rokem v Praze na Staroměstském náměstí. Vede se o Mariánský sloup.
"Pokud budou lidé firmám nadávat, že rozdávají peníze na kulturu, žádné festivaly nezbudou," posteskla si minulý týden v Hospodářských novinách Zlata Holušová, ředitelka nejslavnějšího ostravského kulturního počinu. Na západ od našich hranic už se ale slovutné umělecké instituce začínají mnoha sponzorských příspěvků vzdávat samy.
Narodil jsem se do světa, v němž byl Karel Gott slavný. I teď, ve svých osmdesáti letech, Gott zůstává slavný, ač už já dávno nejsem mladý. Vše se mění, jen jeho hlas je stálicí této země.
„Přece jen se odehrál zvláštně, ten můj život,“ poznamená zklamaně, když se ohlédne, protagonista nového románu Serotonin od Michela Houellebecqa, který právě vyšel v českém překladu.
