


V rozpojeném království slaví Johnson výhru. Starosocialismem nelze populistu porazit
V Británii zvítězili konzervativci, brexit a skotští nacionalisté. Prohráli labouristé, liberální demokraté a brzo možná prohraje i idea Spojeného království.



V Británii zvítězili konzervativci, brexit a skotští nacionalisté. Prohráli labouristé, liberální demokraté a brzo možná prohraje i idea Spojeného království.



Premiér Johnson v zítřejších volbách zvítězí. Pokud ale nezíská absolutní většinu, nevyhraje. Záleží, zda odpůrci brexitu budou volit srdcem, nebo hlavou.



S europoslancem Alexandrem Vondrou o boji proti Zeleným, sladkých jablkách, velkém skoku Mariána Čalfy a také o Václavu Havlovi.



Nevládní strany žádají premiéra, aby odstoupil. Sotva to však udělá, nezačnou-li hnutí ANO padat preference. Aby se tak stalo, musela by ale jeho voličům umět politická konkurence něco nabídnout.



Audit není hrůznou tečkou za Babišovými obtížemi. Hrůza bez konce jím naopak teprve začíná. Vracení eurodotací je tím nejmenším průšvihem. Jako domino brzo začnou padat na premiéra další a větší. Ano, bude hůř.



Bojoval do posledního vojáka. Porušil snad všechny ženevské konvence politického boje. A stejně prohrál. Ministerský předseda byl a je ve střetu zájmů. Pokud si chce udržet vliv, musí konečně zvolit mezi byznysem a politikou.



Chvíli to vypadalo, jako by se ruský odbor ministerstva zahraničí přestěhoval tento týden do Řeporyjí. Tamní starosta a bavič Pavel Novotný si v rozhovoru s kremelskou televizí nebral servítky. U českého publika zabodoval, reálně ale pomohl Moskvě. Chceme-li Putinovým expanzivním choutkám opravdu čelit, šaškování v propagandistickém televarieté nám nepomůže.



Premiér připravuje investice jako James Bond martini: protřepat, nemíchat. Smysl by ale mělo právě to míchání. Užitek projektů by se znásobil.



S guvernérem České národní banky o armagedonu, nedostupných bytech, euru, Češích v Chorvatsku a nutnosti rychle se rozhodovat.



Blokování a vetování nám jde na jedničku. Získat spojence a eura na modernizaci Česka ale neumíme. I v dalším období jsme horkým kandidátem na unijního spitzenlosera.



Markéta Pekarová Adamová je určitě lepší volba než Tomáš Czernin. Nová předsedkyně ale uspěje, jen pokud dokáže spolu se starosty uspořádat politickou svatbu.



Kdo by si opravdu rád sedl do prezidentského křesla, tomu už běží odpočet. Po odchodu Miloše Zemana se nebude proti komu vymezovat. Uspěje ten, kdo objede republiku a se sháněním hlasů začne včas.



KDU-ČSL dostane novou šanci vybrat si šéfa, který bude schopný ubránit u nás skutečný konzervativismus proti tomu nebezpečnému.



Víkendové protesty i oslavy ukázaly, že Češi nechtějí být jen diváky svého osudu. Skvělá zpráva. Opravdovou změnu ale jen plná náměstí nepřinesou. Potřebujeme se vrátit ke starému dobrému střetu politických stran.



Vědět, co nechceme, nestačí. "Svobodu od" už máme, chybí nám ale "svoboda k" - smysluplná vize, jak dosáhnout toho, aby nám i našim dětem bylo "líp".



Jak se Česko změnilo během třiceti svobodných let? Co se stalo s jeho městy, krajinou a ekonomikou? Jak se proměnily školy a jakou dnes máme šanci domoci se svých práv? Do jaké budoucnosti nás vede zahraniční politika? V týdnu před 17. listopadem přináší Aktuálně.cz sérii sedmi svátečních esejů. Pondělní zkoumal životní prostředí, dnešní se věnuje ekonomické transformaci.



Po třech svobodných dekádách mají Němci z východu pocit, že je Berlínská zeď při pádu zavalila a do volebních uren házejí protestní hlasy. To varování není radno přeslechnout.



Je na něm vidět, že není šťastný, jak vyjednávání jeho školských kolegů s vládou dopadlo. Ale jako předseda odborové centrály za nimi stojí. Mnohem spokojenější je při hodnocení výsledků kampaně Konec levné práce, která během čtyř let vytlačila citelně vzhůru platy v eráru i soukromém sektoru. Při dotazech na prezidentskou kandidaturu volí slova velmi pečlivě. Je z nich ale jasné, že o ní uvažuje.



Berlín hodlá zastropovat nájemné a z českých velkých měst se ozývá potlesk. Je to špatný nápad. Už tak zoufalou situaci by to ještě zhoršilo. Cesta z pasti vede jinudy. A ano, je bohužel delší a méně pohodlná.



My starší si o nich poněkud přezíravě myslíme, že jsou spokojení ve svém virtuálním světě a do ničeho jiného se jim moc nechce. Tak tedy dávka reality: ke spokojenosti mají mladí lidé daleko. A jejich život není ani zdaleka tak bezstarostný, jak máme tendenci jej vidět. Generaci Z drtí státní mašinerie, která odmítá vstoupit do 21. století.