Jmenuje se Forma Antiqva, jde o barokní orchestr a vystoupí 30. května v Dvořákově síni Rudolfina. Vznikl, když se klavírista Aarón Zapico rozhodl zkusit něco nového. "Už mě unavoval tradiční repertoár, Beethoven, Mozartovy sonáty a tak podobně," popisuje. "Naučil jsem se na cembalo a začal jsem studovat starou hudbu. Dalo mi to nesmírnou svobodu. A tak jsem našel svůj sen."
Aarón do orchestru přivedl své bratry Daniela, jenž hraje na basovou loutnu theorbu, i Pabla, účinkujícího na barokní kytaru a arciloutnu. "Neměli jsme žádný cíl. Hráli jsme hudbu, která se nám líbila. Začali jsme pomalu, brali jsme to krok za krokem, a když jsme po deseti dvanácti letech začali dostávat pozvání na festivaly, došlo mi, že se z nás stali profesionálové," dodává.
Bratři Zapicové (Zapico Brothers) na Pražském jaru nevystoupí jen jednou. S devítičlenným ansámblem Forma Antiqva budou hrát tonadilly, původně satirické scénické kuplety od Blase de Laserny, tedy předního španělského skladatele 18. století. "Je to hudba, která potvrzuje stereotypo horkokrevných Španělech," tvrdí cembalista. "Je plná silných témat i slov, a tak je musíte ostře i podat. Kdybyste si udržovali distanc, nefungovalo by to. Je třeba být expresivní."
Už dva dny předtím, v neděli 28. května, bratři zahrají jen samostatně v triu. Na koncertu složeném z italského a španělského repertoáru budou hledat přesně tu svobodu, kvůli které kdysi začali hrát. "Budeme improvizovat, což má blízko k interpretaci staré hudby," tvrdí Zapico a ještě to přirovnání rozvádí. "Partitura je jako scénář. Autor vám napsal noty, ale vy je musíte přečíst tak, abyste v nich našli dynamiku a barvy. Někdy máte i na výběr, jaký zvolit nástroj. Interpret má zkrátka spoustu svobody." Bratři v Praze vystoupí již potřetí - před šesti a znovu před čtyřmi lety byli hosty Letních slavností staré hudby. "Praha je líbezné město plné úžasných lidí," vzpomíná Zapico na tehdejší návštěvu.
Odjinud ke španělské hudbě přistupuje kytarové kvarteto EntreQuatre, jež zahraje 22. května v Dvořákově síni Rudolfina. Zjednodušeně řečeno, tradiční hudební formát přizpůsobuje 21. století. Skupina, která existuje od roku 1984, hraje převážně původní skladby. Některé pro ni vytvořil Flores Chaviano, patrně nejznámější kubánský skladatel 20. století, jiné složil slavný jazzový klarinetista a saxofonista Paquito D’Rivera. Stejně jako Forma Antiqva také kvarteto Entrequatre působí v severošpanělském knížectví Asturii, jež je proslulé hudbou, architekturou, literaturou i svojí kuchyní. Kvarteto na Pražském jaru začne svojí titulní skladbou, kterou mu napsal Flores Chaviano. V několika písních se pak ke Španělům přidá pražský smyčcový Epoque Quartet, jehož všestranné rozkročení mezi klasickou hudbou a rockem na Pražském jaru zdůrazní angažmá ve skladbě Senor Mouse - tu totiž napsal jazzový klavírista Chick Corea.
Vrcholem španělského festivalového bloku by však měla být zpěvačka Rocío Márquez, jež vystoupí v neděli 14. května v Divadle ABC. Pochází z opačného konce země, jihošpanělské Andalusie neboli rodiště flamenka. A svým působením popírá mínění těch, kdo flamenko považují především za hudbu k tanci. Márquez patří k předním pěvkyním zaměřeným na tento žánr. Zpívat začala v devíti letech a roku 2008 získala bezprecedentních pět cen ve flamenkové soutěži El Cante de las Minas. Doma si udržuje lehce kontroverzní pověst - třeba když se roku 2012 přidala ke stávkujícím horníkům a z hlubin uhelného dolu v provincii León zpívala na protest proti škrtům španělské vlády.
Na Pražském jaru Márquez v doprovodu pěti hudebníků složí poctu španělskému básníkovi Federiku Garcíovi Lorcovi a rovněž zazní skladby z jejího nového alba nazvaného Other Firmaments. Na předchozí desce El Nino se pro změnu klaněla flamenkovému pěvci z poloviny 20. století Pepemu Marchenovi. Proč tolik ohlížení do minulosti? "Někdy se o tradice natolik strachujeme a bojíme se, abychom je neztratili, že kolem nich stavíme neprostupné zdi, a tím je zcela zabíjíme," tvrdí Márquez, u níž nic podobného nehrozí. Stejně jako bratři Zapicové nebo kvarteto EntreQuatre z tradic jen nevychází. Ale posouvá je k současnosti.
Více o koncertech španělského temperamentu na Pražském jaru se dozvíte zde.
