Životopis
Jaroslav Hašek se narodil v dubnu 1883 v Praze. V dětství se rodina neustálé stěhovala, ale do otcova úmrtí si Jaroslav Hašek vedl ve škole dobře, dokonce se stal ministrantem v kostele. Ze studií na gymnáziu byl vyloučen kvůli aktivní účasti na politické demonstraci, a tak vystudoval Českoslovanskou obchodní akademii. Místo dalšího studia nebo zaměstnání se vydal cestovat. Pěšky prošel Slovensko, Halič i Uhry. Jeho rozpustilý styl života ho v roce 1907 přivedl do vězení za anarchistickou činnost. Ne náhodou, s českými anarchisty se dobře znal a přispíval do jejich listů Komuna.
Základní údaje
Narození: 30. dubna 1883, Praha
Úmrtí: 3. ledna 1923, Lipnice nad Sázavou
Rodina: manželka Jarmila (roz. Mayerová), syn
x "ruská manželka" Alexandra Grigorjevna Lvovová
Nicméně už od roku 1908 Hašek mění cestu a rozvíjí se jako novinář, publikoval v několika časopisech jako třeba Ženský obzor, Svět zvířat nebo České slovo, nicméně příznačná je účast v Humoristických listech.
V květnu 1910 se oženil s Jarmilou Mayerovou, s níž se znal už čtyři roky. V jedné domácnosti spolu vydrželi rok, krátký rozchod nastal poté, co byla Jarmila nucena čelit soudu, neboť Haškův podezřelý Kynologický ústav byl napsán na její jméno. Haškovi to nebránilo v dalších akcích. V roce 1911 se výrazně projevilo jeho satirické založení, když stal u zrodu politické mystifikace v podobě strany mírného pokroku v mezích zákona. Projekt upozorňoval na tehdejší volební poměry a Hašek sám účinkoval jako kandidát.
Během první světové války byl Hašek odveden a dostal se na haličskou frontu, kde se nechal zajmout, aby následně jako mnozí jiní mohl vstoupit do československých legií v roce 1916. V rámci toho působil v tiskové oblasti při tvorbě periodika Čechoslovan. Na východě setrval ještě dva roky po válce místo přesunu s legiemi do Francie. V roce 1918 tak vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a do Rudé armády, přes což se dostal k vedení armádní tiskárny v Ufě a oddělení pro práci s cizinci. V květnu 1920 se měl oženit s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, ačkoli měl za manželku stále Jarmilu.
Do Československa se vrátil i s Alexandrou v prosinci 1920 a podařilo se mu vyhnout soudu kvůli mnohoženství. Publikoval povídky, črty a humoresky v časopisech, které až posléze vyšly knižně. Vrátil se také ke kabaretní zábavě, vystupoval v Červené sedmě. Ve dvacátých letech se rychle zhoršuje jeho zdravotní stav, na kterém mají podíl alkoholismus i náročné zážitky z války. Přestěhoval se do Lipnice nad Sázavou. Zemřel v lednu 1923 na ochrnutí srdce.
Dílo Jaroslava Haška
Haškovi bývá v jeho nejlepších dílech vlastní nadsázka a humor, mnohdy vychází z vlastních zážitků, ale není jasné, do jaké míry se jedná o autorskou licenci a kde je ještě pravda. Světový věhlas si získal zásluhou postavy dobrého vojáka Švejka, který mu slouží jako hlavní nástroj satirického boje s byrokracií a armádou.
Přehled nejdůležitějších děl
Osudy dobrého vojáka Švejka, Dobrý voják Švejk v zajetí, Můj obchod se psy a jiné humoresky
Zásadní literární použití Švejka přišlo až po první světové válce, kdy mohl hašek použít vlastní zážitky při tvorbě příběhů. Čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka se datují do let 1921-1923. Dovede s ironií a groteskou projít válkou, hraje hloupého, ale není takový. Odhodlaně vykonává vojenské příkazy, a tím odhaluje jejich absurditu. Švejk se stal symbolem českého národa ve světě.
Švejk nemohl se udržet, aby nevykřikl do špalíru „Nazdar!“ a nezamával čepicí. Působilo to tak sugestivně, že zástup to hlučně opakoval a „Nazdar“ šířilo se dál a zaburácelo před nádražím, kde daleko odtud se začalo říkat: „Už jdou.“ Desátník z eskorty byl celý nešťastný a zařval na Švejka, aby držel hubu. Ale volání šířilo se jako lavina. Četníci zatlačovali špalír a razili cestu eskortě, a davy dál řvaly „Nazdar!“ a mávaly čepicemi a klobouky." z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka
Hašek se znal s Josefem Ladou, který mu Švejkovy osudy ilustroval a tím napomohl jejich nezaměnitelné a kultovní hodnotě. Z dalších knih vydal v roce 1912 Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky a v roce 1917 Dobrý voják Švejk v zajetí.
Pro účely strany mírného pokroku sepsal v roce založení 1911 její Politické a sociální dějiny, které se ale knižně objevily až v šedesátých letech. Na cestopisy navazuje Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913), z mystifikačních příspěvků pro Svět zvířat se vyvinul Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915).
Velké množství jeho časopisecké tvorby (předpokládá se, že Hašek napsal přes tisíc povídek, mnoho textů se ztratilo) vyšly až posmrtně.