Thomas Stearns Eliot

31. 12. 2015 21:09
Anglický básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Thomas Stearns Eliot
Thomas Stearns Eliot | Foto: Wikimedia.org

Život

Thomas Stearns Eliot se narodil 26. září 1888 v americkém městě Saint Louis ve státě Missouri ve starobylé novoanglické rodině. Jeho předkové byli původní osadníci, jeden z nich se stal zakladatelem univerzity v St. Louis. Thomas byl sedmým dítětem průmyslníka a básnířky. Vzdělání získával na Smithově akademii v St. Louis, Miltonově akademii v Massachusetts. Promoval na univerzitě v Harvardu jako bakalář svobodných umění. Ve studiu pokračoval na pařížské Sorbonně, na několika německých univerzitách a v Oxfordu.

Základní údaje

Narození: 26. září 1888, Saint Louis, Missouri, USA
Úmrtí: 4. ledna 1965, Londýn, Anglie

V roce 1916 se vrátil do Anglie, kde učil na střední škole, pak se stal redaktorem časopisu a zároveň působil jako úředník v bance. V roce 1922 založil svůj časopis The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou poému Pustina, která okamžitě přitáhla pozornost čtenářů. Pustina vznikla na podzim a v zimě 1921-22, v době kdy se fyzicky a psychicky vyčerpaný Eliot uchýlil do Švýcarska na odpočinek a k psychiatrickému léčení.

Nejznámější díla

Pustá země, Dutí lidé, Čtyři kvartety

V roce 1927 se Eliot stal ředitelem časopisu Faber and Faber, kde vycházela především díla britských současných básníků. V roce 1948 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 4. ledna 1965 v Londýně.

Dílo

T. S. Eliot prošel ve své básnické tvorbě několika obdobími a skládal k sobě umělecké směry, které se projevovaly na počátku 20. století v Anglii. Zpočátku kombinoval symbolismus a imagismus, programově se klonil k anglickým básníkům 17. století, ale jazykem se blížil spíše k francouzským básníkům 19. století. Zlom v jeho tvorbě znamenal vliv jeho amerického básníka Erzy Pounda, který ho obrátil k cestě imagismu (básnický směr vyznačující se novátorským úsilím zvláště v básnické formě, která bývá většinou nestrofická a metrum je nahrazováno hudebním rytmem, příznačná je rozvinutá obraznost, používání hovorových obratů). Eliot se snažil do tohoto směru včlenit důraz na básnický jazyk jako prostředek společenské komunikace.

Křížovka bez tajenky Jaké lnou kořeny a jaké rostou větve v tomto kamenitém rumišti? Ty nevíš, netušíš, synu člověka, znáš jen změť skácených model, do nichž pere slunce, uschlý strom nedá úkryt, cvrček radost a suchý kámen crkot vody. Jen pod touto rudou skálou najdeš stín. (zajděme do stínu té rudé skály), a ukážu ti něco jiného než ranní stín, jenž kráčí za tebou, a večerní, jenž zvedá se ti vstříc, ukážu ti strach v hrsti prachu. T. S. Eliot, Pustina

V Eliotových básních jsou i obrazy  kubistického směru, proto je jeho styl řazen k modernismu, ale také ke ztracené generaci. Světovou proslulost mu získala básnická skladba Pustá země (1922), báseň Dutí lidé (1925) a básnická meditace Čtyři kvartety (1944). Na dramata nekladl takový propracovaný důraz na umění jako na básně ve snaze se je co nejvíce přiblížit široké veřejnosti: Vražda v katedrále (1935), Rodinné shromáždění (1939) nebo Koktejlový večírek (1950). Thomas Stearns Eliot se také zabýval psaním kritických esejí: Tradice a individuální talent (1919), Funkce poezie a funkce kritiky (1933), O básnictví a básnících (1957), Jak kritizovat kritiku (1965).

Pustina

Symbolická poéma Pustina (Pustá země) je základním dílem moderní anglické a americké poezie. Text, který se skládá ze 433 veršů, je výsledkem významové krystalizace souboru rukopisných fragmentů (který původně zahrnoval i 9 dalších básní). Hlavním znakem této krystalizace je sblížení a prolnutí dvou poměrně samostatných vrstev: pásma zlomkovité lyrickoepické výpovědi autorského subjektu s charakteristickými motivy bezmocnosti, odcizení, hrůzy, rozkladu a smrti, které místy dostává podobu jakéhosi filmu, probíhajícího před smrtí vědomím, a vývojové řady symbolických struktur, typizovaných v tématech plodnostního mýtu a zasvěcovacího rituálu. Text je členěn do pěti částí: Pohřbívání mrtvých (hrdinovy vzpomínky z doby před 1. světovou válkou), Partie šachů (hrdinovo odosobňování v intimním životě), Kázání ohně (hrdina se mění v postavu oboupohlavního věštce Teiresia), Smrt vodou (jako fénický námořník Phlebas umírá a přeměňuje se ve vegetativní božstvo, Co řekl hrom (obraz cesty pustinou), závěr rekapituluje smrt- život, tradice- individuální vědomí, strukturu – chaos. V Pustině dochází k syntéze symbolistických tradic francouzské poezie 2. poloviny 19. století, témat a postupů anglické renesanční a barokní poezie i poshakespearovského dramatu a obraznosti iniciačního románu a eposu.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 6 hodinami

Parlamentní volby v Lotyšsku podle prvních odhadů vyhráli konzervativci

Parlamentní volby v Lotyšsku podle prvních odhadů vyhrála strana Jednota konzervativního premiéra Krišjánise Kariňše. Získala 22 procent hlasů, napsala s odkazem na lotyšskou tiskovou agenturu LETA a televizi LSM agentura Reuters. Úspěch potvrzují i první průběžné výsledky hlasování. To, zda se ministerský předseda udrží u moci, ale bude záviset na výsledku potenciálních koaličních partnerů. Do parlamentu se patrně nedostala sociální demokracie, která měla v končícím volebním období nejsilnější poslanecký klub a opírala se o ruskou menšinu.

V lotyšském parlamentu, který má 100 členů, bude podle odhadů zastoupeno osm stran. Tři z nich se ale pohybují jen lehce nad minimální hranicí pěti procent získaných hlasů. S preferencemi kolem 11 procent skončila patrně na druhém místě Sjednocená kandidátka a na třetím místě koalice Zelených a zemědělců. Tyto dvě strany by podle agentury AFP mohly vytvořit vládní koalici s Jednotou. Dosavadní Kariňšovi spojenci totiž podle odhadů utrpěli výrazné ztráty. Kariňš uvedl, že nebude spolupracovat s proruskými stranami.

Podle prvních průběžných výsledků má Jednota 22 procent preferencí a umístila se na prvním místě, uvedla stanice LSM. Podle ní by se do parlamentu dostalo jen pět stran.

Podle odhadů zůstala před branami parlamentu proruská sociální demokracie. Odhady ji přisuzují 3,5 procenta preferencí. V končícím volebním období byla sice v opozici, měla však nejsilnější parlamentní klub a ve volbách v roce 2018 dostala zhruba pětinu hlasů. Podle politologů je ovšem možné, že strana nakonec překoná pětiprocentní hranici, protože její příznivci obvykle méně často uvádějí, koho volili.

Strana odmítla ruskou agresi proti Ukrajině, čímž si znepřátelila tu část voličů, která je více nakloněna Moskvě. Naopak členové ruské menšiny, kteří válku odmítají, zřejmě volili více "státotvorné" strany. Podle analytika Paulse Raudsepse se tak hlasy ruské menšiny, která tvoří čtvrtinu obyvatel Lotyšska, roztříštily mezi více subjektů. Volby v malé pobaltské zemi ovlivnila válka na Ukrajině a také růst cen energií a vysoká inflace. Před volbami prezident Egils Levits vyzval 1,5 milionu voličů, aby nedali svůj hlas proruským stranám.

Zdroj: ČTK
Další zprávy