Od loňského roku podporuje Galerie KODL při podzimní aukci Paměť národa. Tentokrát se nebudou dražit obrazy, ale přednost dostala dokumentární fotografie. Kurátoři tak chtějí upozornit na její nespornou a nedoceněnou uměleckou hodnotu. "Jsme poctěni a velmi si toho vážíme, že se tito autoři rozhodli věnovat opravdu skvělé fotografie právě ve prospěch Paměti národa. Pomohou nám zachránit, zdokumentovat další vzpomínky na dramatické okamžiky našeho 20. století," děkuje Mikuláš Kroupa, ředitel neziskové organizace Post Bellum a zakladatel Paměti národa.
Kompletní výtěžek z prodeje prvních deseti uměleckých děl v rámci 83. Aukčního dne Galerie KODL v neděli 1. prosince na pražském Žofíně bude předán na konto Paměti národa. Jedná se o projekt, který zpřístupňuje badatelům i široké veřejnosti autentická svědectví pamětníků významných dějinných událostí 20. století. "Paměť národa shromažďuje výpovědi lidí, kteří nebyli vidět, nebyli slyšet a přitom často trpěli mnohem víc, než ti, o kterých víme. Mnohdy se postavili nepříteli statečněji a upřímněji než řada jiných, kteří se tím holedbají. Přál bych si, aby samotní aktéři a jejich rodiny měli radost z toho, že si jich veřejnost všímá, že si jich cení za to, co udělali. I proto s velkou radostí připravujeme tuto charitativní aukci," říká Martin Kodl, majitel galerie.
Již se stalo tradicí, že současní umělci darují do dobročinných aukcí Galerie KODL špičková díla. Patří jim za to respekt a poděkování. Letošní nabídka je skutečně nevšední. Do aktuální aukce přispěli mimořádní fotografové. Obdivovatelé dokumentární fotografie tak mají jedinečnou možnost spojit vlastní potěšení s dobrým skutkem. Galerie KODL při přípravě této charitativní aukce spolupracovala se skupinou 400 ASA, jejímiž členy jsou naši nejznámější fotografové. Ti vytvořili autorský výběr ze své letošní výstavy v Národní galerii. Jejich práce doplňují díla tří zahraničních fotografů - Jana Grarupa z Dánska, Hanse Madeje z Německa a Ilan Ben Yehudy z Izraele.
Karel Cudlín se začal fotografováním zabývat již na gymnáziu, brzy se však fotka stala jeho hlavním médiem a v rámci své kariéry spolupracoval s mnoha vydavatelstvími i televizemi. Známé jsou jeho práce z cyklů zachycujících odchod sovětských vojáků z Československa či komunistické slavnosti. Věnoval se ovšem také focení komunit a života Romů a uprchlíků, fotografoval na Ukrajině i v Izraeli.
Výrazný člen skupiny 400 ASA, fotograf, podnikatel a bývalý novinář Jan Dobrovský začal fotografovat koncem 70. let. Jeho prvotní zájem se stočil k opuštěným a zdevastovaným místům Prahy, která jej fascinovala svou neprvoplánovou krásou. Za normalizace pak vytvářel snímky popisující dobovou atmosféru a aktivně publikoval v samizdatu. Zabývá se převážně černobílým výtvarným dokumentem, který stál i na počátku založení skupiny 400 ASA, jejímž cílem je renesance zájmu o dokumentární fotografii.
Jediná žena ve skupině 400 ASA Alžběta Jungrová procestovala s fotoaparátem část světa. Fotografovala v Kambodži, nejrozsáhlejší vrakoviště tankerů v bangladéšském Chittagongu, ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, narkomany na afghánsko-pákistánské hranici, ale na jejích snímcích najdeme i indiány kmene Nukak v kolumbijské džungli. Po celou svou fotografickou cestu zůstává věrná lidem a zájmu o jejich osudy. To ji také dovedlo do prostředí burlesky, které dokumentuje nejen v Praze.
Antonín Kratochvíl odešel v roce 1967 do Nizozemí a poté do USA, kde pracoval pro prestižní noviny a časopisy. Od poloviny sedmdesátých let zachycoval svět za železnou oponou i život po jejím pádu. Zaznamenával genocidu v Zaire a Rwandě, utečence v Bosně i v Afghánistánu či oběti epidemie AIDS v Zimbabwe. Za své portrétní a dokumentární fotografie byl několikrát mezinárodně oceněn. Patří mezi zakládající členy VII Photo Agency. Časopis American Photo Kratochvíla v roce 1999 zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.
Mnohokrát oceněný umělec Tomki Němec spolupracoval během své kariéry s mnoha periodiky a agenturami. Od listopadu 1989 systematicky fotil Václava Havla, jeho osobním fotografem byl až do konce Československa. Námětem volné tvorby je mu téměř vždy "obyčejný" člověk ve svých každodenních situacích, vypovídajících o jeho osobním údělu, ale i o dějinách a o politice, které na něj doléhají.
Dokumentární fotograf a kameraman Jan Mihaliček spojil své aktivní začátky s komunitou kolem československého skateboardingu a snowboardingu. Po roce 1989 působil v Lidových novinách, díky tomu procestoval velkou část světa a vytvořil nespočet fascinujících reportáží. Jeho zájem je úzce spjat se sociální tematikou. Volnou fotografickou tvorbou rozvíjí především klasický černobílý dokument v duchu tradic humanistické fotografie.
Reportážní a dokumentární fotograf Martin Wágner se ve své tvorbě se věnuje proměnám bývalého Sovětského svazu, fotil na nejzajímavějších místech, kde se historie setkává se současností. V posledních letech východ zvolna opouští a zaměřuje se na prostředí české krajiny se stopami pradávného osídlení.
Více informací naleznete na webových stránkách galerie.
