Už od první poloviny 19. století se pod vrchem kopce Bídnice na Litoměřicku těžil vápenec. Za II. světové války si nacisté kvůli utajení vybrali toto místo pro podzemní tovární výrobu. V roce 1959 padl jeden z prvních oficiálních návrhů využít důlní komplex "Richard" k ukládání radioaktivních odpadů. O pět let později, tedy v roce 1964, se plán stal skutečností a část komplexu zvaná "Richard II", začala fungovat jako úložiště.
Jak pětapadesátník Richard funguje?
"Dnes areál spadá pod Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a končí zde takzvané institucionální odpady, které vznikají třeba ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Jde například o znečištěné pracovní oděvy, nefunkční radioaktivní zářiče, kontaminovanou suť nebo injekční stříkačky. Součástí povrchového areálu je i provozní budova, informační středisko a laboratoř," popsal funkci úložiště Jan Prachař, ředitel SÚRAO.
Odpady jsou umístěné ve stolitrových sudech, které se vkládají do větších, dvousetlitrových a prostor se mezi nimi vyplní betonem. Vnější stěna ochranného sudu je pozinkovaná a natřená speciálním antikorozním přípravkem. Takových sudů je v prostorách bývalého dolu ročně uloženo průměrně 400.
Kapacita ukládacích komor činí 10 250 m3 a v současné době je naplněna přibližně z necelých 80 %. Z tohoto důvodu areál také právě prochází stavební úpravou, jejímž smyslem je maximálně efektivní využití stávajících prostor úložiště.
Jak bezpečné je úložiště radioaktivních odpadů a jaký má vliv na životní prostředí?
"Ve všech svých činnostech klade SÚRAO důraz na bezpečnost. Stejně tomu je i v případě Richarda, který ve svém oboru naprosto vyhovuje přísným mezinárodním standardům," přiblížil Prachař. "K prokázání bezpečnosti úložiště a ochraně zaměstnanců je vyvinutý sofistikovaný systém monitorování. Například v případě osob se sleduje vnitřní a vnější ozáření, přičemž roční obdržené dávky pracovníků jsou hluboko pod povolenými limity," dodal.
Na pracovišti jsou pravidelně prováděny i odběry vzorků důlních vod, které akreditovaná laboratoř následně analyzuje. Odebírají se stěry z podlah, sledují se pracovní pomůcky i dopravní prostředky. Pozornost se zaměřuje také na okolí. Vzorky jsou odebírány například v litoměřické čističce odpadních vod, v Labi nebo z bezmála dvou desítek zdrojů podzemních vod.
"Richarda bedlivě monitorujeme, a stále a dlouhodobě se nám potvrzuje, že naměřené hodnoty odpovídají hodnotám přirozeného přírodního prostředí, a úložiště na své okolí nemá žádný negativní vliv," dodal Prachař.
Ostatně areál bývalého dolu spadá do Chráněné krajinné oblasti České středohoří, která patří z hlediska rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů k nejbohatším v Čechách.
Do hlubin Richarda
Přestože je Richard přísně střeženým objektem, mohou se do něj čas od času, vybaveni helmami, dozimetry a záchrannými dýchacími přístroji (kvůli dodržení báňské bezpečnosti), podívat i návštěvníci dne otevřených dveří. Z důvodů nutné rekonstrukce se ale Richard po nějaký čas veřejnosti neotevře a další návštěvníci by měli mít možnost se do úložiště podívat nejspíše za dva roky.
Odkaz na video a virutální prohlídku
https://www.surao.cz/wp-content/virtual/richard/RichardTour.html