zahrada

Nemá smysl do toho přírodě kecat. Postřiky se dají nahradit věcmi z kuchyně, radí zahrádkářka

„Kolikrát když k nám přijede návštěva, čeká zahrádku jako z katalogu. A pak jsou překvapení, jaká je to u nás divočina,“ směje se Petra Matějková, autorka úspěšného blogu Petra zahradničí, kde sdílí své zkušenosti s pěstováním zeleniny.

Místo dokonale vyrovnaných záhonů se Petra naopak snaží, aby její zahrada byla co nejpestřejší a přitahovala co nejvíc hmyzu. A klidně na ní nechá i rostliny z loňska, které se samy vysemenily.

„Když se mi tam sám objeví měsíček lékařský, nechám ho růst mezi zeleninou. Divoce si tam roste, ale zároveň částečně dezinfikuje půdu, krásně kvete a láká opylovače i užitečný hmyz,“ vysvětluje.

„Starý člověk má cítit užitečnost.“ V bývalém sadu vyrostl nový domov pro seniory

Na okraji Nového Bydžova vyrostl domov seniorů, který se snaží přemýšlet o stáří jinak než většina podobných zařízení.

Architekt David Kraus navrhl nízkou přízemní stavbu rozprostřenou v zeleni bývalého sadu: dům plný světla, vnitřních zahrad a klidu.

Architektura tu nemá jen sloužit péči, ale vytvářet prostředí pro důstojné a smysluplné stáří.

Bezúdržbová zahrada? Zapomeňte. Expertka o chybách, které kazí české zahrady

Péče o zahradu je podle ní náročná, ale zároveň krásná práce, která nikdy nekončí.

Otázka, jak se kámen z válkou zmítané Itálie dostal až do americké Louisiany, otevřela další kapitolu příběhu.

Mysleli, že je to obyčejný kámen. Skutečný původ kousku, který měli léta na zahradě, jim vyrazil dech

Na první pohled vypadala jako dekorace, která má zahradě dodat nádech starověku. Mramorová deska s latinským nápisem, napůl skrytá v porostu za domem v New Orleans ve Spojených státech, mohla být jen zdařilou kopií. Jenže nebyla. Z náhodného nálezu při úpravě zahrady se vyklubal téměř dva tisíce let starý římský náhrobek, který se po desetiletích vrací zpět do Itálie.

Křídlo nad zahradou. Jak se malá liberecká vilka proměnila v moderní domov pro rodinu

V klidné části Liberce stojí drobná vilka z roku 1914, která i přes svou krásu na první pohled působí spíše nenápadně. V Liebigově městečku ji během třetí etapy výstavby navrhl architekt Jakob Schmeissner jako elementární solitér, přičemž rekonstrukce jí vdechla zcela nový život. Příběh domku s unikátními částmi je tak možná překvapivě vrstevnatý.

Dnes je tato stavba, kde dominuje zelená barva či dřevo, znovu plnohodnotným domovem pro čtyřčlennou rodinu a za její citlivou obnovou stojí ateliér atakarchitekti, konkrétně architektky Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová.

Kuchyně pak přirozeně funguje jako skutečné srdce domu, přičemž přes průchozí spíž propojuje pracovní část s obytným prostorem v přístavbě, kde se jídelna a obývací pokoj otevírají velkorysými výhledy do zahrady. Podkroví zase definují vikýře a sloupky nesoucí vaznicovou soustavu stanové střechy a severozápadní část skrývá koupelnu s tím, že jihovýchodní a jihozápadní sektor patří dětským pokojům. A v domě nechybí ani malý sklad - často opomíjená, ale důležitá součást obydlí.

Nenápadný pěvec s hlasem krále. Ptákem roku se stala pěnice černohlavá

Méně zkušení pozorovatelé si pěnici černohlavou mohou splést se sýkorou babkou nebo lužní, i ony totiž mají tmavou čepičku. Rozdíl je ale patrný: u pěnice sahá čepička jen k hornímu okraji oka, zatímco u sýkor překrývá celé oko a doplňuje ji výrazný černý „podbradek“.

Samec pěnice černohlavé má uhlově černou čepičku.

Tento samec zimuje v Českých Budějovicích.

Prezident T. G. Masaryk při pobytu v Topoľčiankách, foto Karel Čapek rok 1926.

Hradní zahradníci se pokoušejí rozmnožit stromy spojené s T. G. Masarykem

Dva stromy spojené s osobností prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka se pokoušejí odborníci rozmnožit. Z lípy v Jelením příkopu pod Pražským hradem a z dubu v Lánské oboře odebrali mladé větve pro přípravu nových sazenic. Za Správu Pražského hradu to ve středu oznámila Natálie Máchová.

Všechno muselo pryč. Dům u řeky a pod Stříbrníkem znovu září díky odvaze a důvěře