Reklama
Reklama

Slunce


Umělecká rekonstrukce hvězdy WOH G64, prvního objektu mimo naši Galaxii, který se podařilo zobrazit v detailním přiblížení. Nachází se ve vzdálenosti více než 160 000 světelných let ve Velkém Magellanově mračnu. Ilustrace zachycuje její hlavní rysy: vejčitý prachový kokon obklopující hvězdu a prachový prstenec (torus). Existence i přesný tvar prstence však zatím vyžadují další pozorování.
Umělecká rekonstrukce hvězdy WOH G64, prvního objektu mimo naši Galaxii, který se podařilo zobrazit v detailním přiblížení. Nachází se ve vzdálenosti více než 160 000 světelných let ve Velkém Magellanově mračnu. Ilustrace zachycuje její hlavní rysy: vejčitý prachový kokon obklopující hvězdu a prachový prstenec (torus). Existence i přesný tvar prstence však zatím vyžadují další pozorování.
Umělecká rekonstrukce hvězdy WOH G64, prvního objektu mimo naši Galaxii, který se podařilo zobrazit v detailním přiblížení. Nachází se ve vzdálenosti více než 160 000 světelných let ve Velkém Magellanově mračnu. Ilustrace zachycuje její hlavní rysy: vejčitý prachový kokon obklopující hvězdu a prachový prstenec (torus). Existence i přesný tvar prstence však zatím vyžadují další pozorování.

Něco je jinak. Vesmírný gigant náhle změnil chování, astronomové mluví o blížící se explozi

Jedna z největších známých hvězd podle odhadovaného poloměru se v posledních letech chová neobvykle. Astronomové diskutují, zda jde o skutečný evoluční zlom, nebo jen projev nestability typické pro velmi hmotné hvězdy na sklonku života. Objekt WOH G64 ve Velkém Magellanově mračnu může podle části vědců směřovat k závěrečné fázi před kolapsem jádra. Jiní takové tvrzení zpochybňují.

Ilustrace zobrazuje sondu DART před nárazem do binárního systému asteroidů Didymos.
Ilustrace zobrazuje sondu DART před nárazem do binárního systému asteroidů Didymos.
Ilustrace zobrazuje sondu DART před nárazem do binárního systému asteroidů Didymos.

„Kvůli tomuhle nemůžu spát.“ Vědkyně z NASA varuje před tisíci neviditelných ničitelů měst

Největší obavy vědcům z NASA nedělají drobné kameny, které pravidelně shoří v atmosféře, ani gigantická tělesa z hollywoodských katastrofických filmů. Nejvíc je trápí asteroidy o průměru kolem 140 metrů a více - tělesa, která by sice nezpůsobila globální zkázu, ale dokázala by vymazat z mapy celý region či město. A právě o mnoha z nich zatím lidstvo vůbec neví.

Reklama
Umělecké ztvárnění kandidáta na exoplanetu HD 137010 b, přezdívaného „studená Země“, protože se jedná o možnou skalnatou planetu o něco větší než Země, obíhající kolem hvězdy podobné Slunci ve vzdálenosti asi 146 světelných let.
Umělecké ztvárnění kandidáta na exoplanetu HD 137010 b, přezdívaného „studená Země“, protože se jedná o možnou skalnatou planetu o něco větší než Země, obíhající kolem hvězdy podobné Slunci ve vzdálenosti asi 146 světelných let.
Umělecké ztvárnění kandidáta na exoplanetu HD 137010 b, přezdívaného „studená Země“, protože se jedná o možnou skalnatou planetu o něco větší než Země, obíhající kolem hvězdy podobné Slunci ve vzdálenosti asi 146 světelných let.

"Studená Země". Vědci objevili obyvatelnou planetu vzdálenou 146 světelných let

Mezinárodní tým vědců objevil potenciálně obyvatelnou planetu vzdálenou asi 146 světelných let. Planeta s podobnou velikostí jako Země může nabízet podmínky vhodné pro život, pokud by to dovolila teplota na povrchu. Nachází se totiž v oblasti, kde se může teplota pohybovat až kolem minus 70 stupňů, napsal web listu The Guardian.

Helixova mlhovina odhaluje, co jednou čeká naše Slunce - a možná i Zemi. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba ukazují, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.
Helixova mlhovina odhaluje, co jednou čeká naše Slunce - a možná i Zemi. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba ukazují, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.
Helixova mlhovina odhaluje, co jednou čeká naše Slunce - a možná i Zemi. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba ukazují, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.

Krása zániku. Astronomové nahlédli do „Božího oka“ a spatřili konec světa

Vypadá jako obří zornice upřená z hlubin vesmíru přímo na nás. Helixova mlhovina, přezdívaná „Boží oko“, je ale monumentálním hřbitovem. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba odhalují detaily hvězdné agonie v takovém rozlišení, že vědci poprvé vidí to, co za pět miliard let čeká i Slunce a Zemi. Podívejte se, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama