Klíště nesnáší vedro, miluje vlhkost a na oběť si počká i v nízkém trávníku před domem. V květnu jeho aktivita vrcholí a Česko potvrzuje pověst evropského ohniska encefalitidy. Jsme na tom dokonce tak špatně, že turisté z Brazílie dostávají při cestě k nám varování, aby se nechali očkovat. Proč nám rekordní zájem o vakcíny nepomáhá a co vyčíst z „klíšťového radaru“ dřív, než vyjdete ven?
Zakousnuté klíště je pro mnoho lidí běžnou součástí pobytu v přírodě. Méně známé už ale je, že snaha „udusit“ ho olejem či mýdlem může riziko nákazy naopak zvýšit. Odborníci proto upozorňují, že správný postup je jiný – a zásadní roli hraje především rychlost a šetrnost při odstranění.
Jarní počasí se v Česku ujímá vedení a následujících pár dní se teploty budou pohybovat kolem 15 stupňů. Noční teploty se ovšem budou držet po zbytek týdne lehce nad nulou.
Kousnutí klíštěte si lidé běžně spojují s lymskou boreliózou nebo encefalitidou. V Austrálii ale lékaři řeší mnohem bizarnější a potenciálně smrtelný důsledek: alergii na červené maso. Po nedávné smrti dospívajícího chlapce odborníci znovu upozorňují na vzácnou reakci, kterou může spustit jediný parazitický štípanec.
Česko je zamořené lymeskou borreliózou. Lidí, kteří se touto chorobou nakazili, je u nás násobně víc, než se původně předpokládalo. Jen letos ji lékaři odhalili u téměř 10 tisíc pacientů. A bude hůř, podotýká Kateřina Kybicová ze Státního zdravotního ústavu. Neléčená infekce přitom může lidem způsobit celoživotní následky - může třeba poškodit nervovou soustavu. Mezi lidmi ji šíří hlavně klíšťata.
