Dnes ji známe jako obrovskou spirální galaxii plnou hvězd. Její minulost ale mohla být mnohem bouřlivější, než dnešní podoba napovídá. Nové simulace nabízejí možný obraz rané Mléčné dráhy a v dosud nevídaných detailech ukazují, jak složitě se mohl náš galaktický domov formovat.
Mléčná dráha nevznikla jako hotový obří celek. Rostla po miliardy let a část své hmoty získala pohlcováním menších galaxií. Nová data z Hubbleova teleskopu teď posouvají její známou historii o 1,8 miliardy let hlouběji do minulosti. Vědci našli stopy dávné srážky, která se odehrála jen asi dvě miliardy let po velkém třesku.
Naše galaxie Mléčná dráha možná v dávné minulosti prošla dramatickou proměnou, která navždy změnila její podobu. Podle nové studie se její galaktický disk – plochá spirálovitá část, kde se nachází většina hvězd včetně našeho Slunce – mohl během své historie převrátit o více než 90 stupňů. Astronomové se domnívají, že k této události mohla přispět dávná srážka s jinou galaxií.
Čtyřicet let se zdálo, že z centra Mléčné dráhy vystupuje obří útvar připomínající pozůstatek dávné kosmické exploze. Astronomové nabízeli jedno vysvětlení za druhým, žádné ale neobstálo. Nová studie nyní ukazuje, že se vědci možná celou dobu dívali špatným směrem. Záhada, která mátla generace badatelů, má překvapivě prosté řešení.
Na první pohled připomíná slavnostní ohňostroj. Ve skutečnosti ale nový snímek z Hubbleova vesmírného teleskopu zachycuje jedny z nejstarších hvězd v celé Mléčné dráze. Astronomové v nich hledají odpovědi na otázky, jak se vesmír postupně proměnil v místo, kde mohly vzniknout planety, chemické prvky nezbytné pro život a nakonec pak i my sami.
Podivné signály přicházející z vesmíru léta mátly vědce. Objevují se v intervalech od minut po hodiny a astronomové si dlouho lámali hlavu, odkud pocházejí. Teď tvrdí, že konečně našli klíč k rozluštění jedné z největších kosmických záhad posledních let.
Astronomové přišli s překvapivým zjištěním: v disku Mléčné dráhy se zřejmě skrývají pozůstatky dávno pohlcené trpasličí galaxie. Pojmenovali ji Loki, podle severského boha klamu.
Americká astronautka Jessica Meir zachytila z Mezinárodní vesmírné stanice unikátní záběry polární záře a Mléčné dráhy. Na snímcích z výšky zhruba 400 kilometrů nad Zemí zachytila světelný jev nad Jižním oceánem i husté galaktické jádro. Do objektivu se jí skrze okno lodi SpaceX Dragon náhodou dostaly také zrovna prolétající družice Starlink.
Kde vlastně končí Mléčná dráha? Na tuhle otázku teď astronomové poprvé nabízejí konkrétní odpověď: hranice, za níž už prakticky nevznikají nové hvězdy, leží zhruba 40 tisíc světelných let od galaktického centra. Nový výzkum tak zpřesňuje představu o struktuře naší galaxie a ukazuje, že její „živý“ hvězdotvorný disk má jasně daný okraj.
Stejně jako archeologové odkrývají stopy dávných civilizací, i astronomové občas narazí na relikty nejstarších epoch. Nejde však o střepy keramiky nebo kostry v písku, ale v tomto případě o mimořádně vzácnou hvězdu PicII-503, která nese chemický otisk prvních hvězd vzniklých po zrodu kosmu.
Nový snímek pořízený jednou z největších astronomických observatoří na Zemi ukazuje centrum naší galaxie v dosud nevídaných detailech. Obraz, který vznikal několik let, je nejen vizuálně působivý, ale především umožní astronomům zkoumat životní cyklus hvězd v nejextrémnější oblasti naší galaxie, těsně vedle supermasivní černé díry v jejím středu.
Vědci objevili dosud největší organickou molekulu obsahující síru – prvek nezbytný pro bílkoviny a enzymy na Zemi – v mezihvězdném prostoru. Dosud její větší sloučeniny nacházeli jen v kometách a meteoritech. Objev tak označují za „chybějící článek“ v porozumění tomu, jak vzniká chemie života ve vesmíru.
