Astronomové přišli s překvapivým zjištěním: v disku Mléčné dráhy se zřejmě skrývají pozůstatky dávno pohlcené trpasličí galaxie. Pojmenovali ji Loki, podle severského boha klamu.
Americká astronautka Jessica Meir zachytila z Mezinárodní vesmírné stanice unikátní záběry polární záře a Mléčné dráhy. Na snímcích z výšky zhruba 400 kilometrů nad Zemí zachytila světelný jev nad Jižním oceánem i husté galaktické jádro. Do objektivu se jí skrze okno lodi SpaceX Dragon náhodou dostaly také zrovna prolétající družice Starlink.
Kde vlastně končí Mléčná dráha? Na tuhle otázku teď astronomové poprvé nabízejí konkrétní odpověď: hranice, za níž už prakticky nevznikají nové hvězdy, leží zhruba 40 tisíc světelných let od galaktického centra. Nový výzkum tak zpřesňuje představu o struktuře naší galaxie a ukazuje, že její „živý“ hvězdotvorný disk má jasně daný okraj.
Stejně jako archeologové odkrývají stopy dávných civilizací, i astronomové občas narazí na relikty nejstarších epoch. Nejde však o střepy keramiky nebo kostry v písku, ale v tomto případě o mimořádně vzácnou hvězdu PicII-503, která nese chemický otisk prvních hvězd vzniklých po zrodu kosmu.
Nový snímek pořízený jednou z největších astronomických observatoří na Zemi ukazuje centrum naší galaxie v dosud nevídaných detailech. Obraz, který vznikal několik let, je nejen vizuálně působivý, ale především umožní astronomům zkoumat životní cyklus hvězd v nejextrémnější oblasti naší galaxie, těsně vedle supermasivní černé díry v jejím středu.
Vědci objevili dosud největší organickou molekulu obsahující síru – prvek nezbytný pro bílkoviny a enzymy na Zemi – v mezihvězdném prostoru. Dosud její větší sloučeniny nacházeli jen v kometách a meteoritech. Objev tak označují za „chybějící článek“ v porozumění tomu, jak vzniká chemie života ve vesmíru.
