Dnes ji známe jako obrovskou spirální galaxii plnou hvězd. Její minulost ale mohla být mnohem bouřlivější, než dnešní podoba napovídá. Nové simulace nabízejí možný obraz rané Mléčné dráhy a v dosud nevídaných detailech ukazují, jak složitě se mohl náš galaktický domov formovat.
Ve vesmíru se na několik minut objevilo něco mimořádně jasného. Záblesk rentgenového záření trval téměř deset minut a dlouho nebylo jasné, co ho způsobilo. Teď mají astronomové silnou stopu: za neobvykle dlouhým zábleskem zřejmě stála srážka dvou neutronových hvězd, extrémně hustých pozůstatků mrtvých hvězd. A možná při ní vznikl ještě jeden z nejpodivuhodnějších objektů ve vesmíru.
Astronomové zachytili rádiové signály z planety vzdálené asi 63 světelných let a poprvé je přesvědčivě spojili přímo s exoplanetou, nikoli s její hvězdou. Nejde o zprávu od mimozemšťanů. Signál podle autorů vzniká při aurorálních procesech v silném magnetickém poli planety a vědcům poprvé umožnil přímo odhadnout jeho sílu.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) zveřejnil jako Astronomický snímek dne opět fotografii českého autora. Snímek zachycuje mezinárodní kosmickou stanici a letadlo před slunečním kotoučem. Informoval o tom v úterý 22. září autor fotografie Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Minulý měsíc NASA zveřejnila v tomto výběru dvě fotografie českých autorů.
Saturn proslavily jeho prstence i podivuhodně pravidelný šestiúhelník, který už desítky let obepíná severní pól planety. Teď ale Hubbleův teleskop zachytil na opačné straně Saturnu nový obří útvar, po němž na starších snímcích nebyla stopa. Desetistranná struktura se stále vyvíjí a astronomové zatím nevědí, proč vznikla ani zda vydrží stejně dlouho jako její slavný severní protějšek.
Když v srpnu 2006 hlasovali astronomové v pražském Kongresovém centru o nové definici planety, málokdo tušil, jakou vlnu emocí a odborných sporů rozpoutají. Výsledkem hlasování Mezinárodní astronomické unie (IAU) bylo vyškrtnutí Pluta ze seznamu planet sluneční soustavy. Z devítky se stala osmička a z Pluta trpasličí planeta. Učebnice se přepsaly, spor ale ani po dvaceti letech neutichl.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) zveřejnil v sobotu jako Astronomický snímek dne fotografii českého astronoma Jakuba Koukala z Hvězdárny ve Valašském Meziříčí na Vsetínsku. ČTK o tom dnes informoval Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Snímek nazvaný Většinou Perseidy je už druhou fotografií českých autorů, kterou NASA tento týden zveřejnila.
V sále pražského Kongresového centra vládlo 24. srpna 2006 docela dusno. Stovky špičkových světových astronomů se překřikovaly u mikrofonů, mávaly žlutými hlasovacími lístky a vášnivě gestikulovaly. Výsledek hlasování 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) přepsal učebnice po celém světě: Pluto po 76 letech přišlo o status planety a stalo se pouhou „trpasličí planetou“.
Mléčná dráha nevznikla jako hotový obří celek. Rostla po miliardy let a část své hmoty získala pohlcováním menších galaxií. Nová data z Hubbleova teleskopu teď posouvají její známou historii o 1,8 miliardy let hlouběji do minulosti. Vědci našli stopy dávné srážky, která se odehrála jen asi dvě miliardy let po velkém třesku.
Nový snímek z vesmírného teleskopu Jamese Webba na první pohled připomíná hlavu lva s hustou hřívou. Za fascinujícím obrazem se ale skrývá mnohem dramatičtější příběh. Astronomové zachytili okamžik, kdy hvězda podobná našemu Slunci umírá a doslova přetváří své okolí. Právě díky tomu mohou vědci sledovat proces, který jednou čeká i naši hvězdu.
Podívejte se na netradiční přenos zatmění Slunce. Brněnští astronomové se za ním vydali na cestu horkovzdušným balonem. Přenos nabídl pohled na zatmění z výšky.
Jako dítě byl unesen vlastním strýcem, později podlehl kouzlu vesmíru a svůj zralý věk věnoval astronomii i ženě neurozeného původu. Nakonec zemřel smrtí, jejíž přesnou příčinu se vědci dodnes snaží odhalit.
Naše galaxie Mléčná dráha možná v dávné minulosti prošla dramatickou proměnou, která navždy změnila její podobu. Podle nové studie se její galaktický disk – plochá spirálovitá část, kde se nachází většina hvězd včetně našeho Slunce – mohl během své historie převrátit o více než 90 stupňů. Astronomové se domnívají, že k této události mohla přispět dávná srážka s jinou galaxií.
Pluto mělo být jen zamrzlým světem na okraji Sluneční soustavy. Nová analýza dat ze sondy New Horizons ale ukázala, že na jeho povrchu probíhají dramatické procesy. Vědci na snímcích poprvé objevili obří sesuvy ledu, které se po stěnách kráterů valily i desítky kilometrů. Ten největší zabírá plochu zhruba 130 kilometrů čtverečních – dost na to, aby zasypal celé město velikosti Plzně.
Čtyřicet let se zdálo, že z centra Mléčné dráhy vystupuje obří útvar připomínající pozůstatek dávné kosmické exploze. Astronomové nabízeli jedno vysvětlení za druhým, žádné ale neobstálo. Nová studie nyní ukazuje, že se vědci možná celou dobu dívali špatným směrem. Záhada, která mátla generace badatelů, má překvapivě prosté řešení.
Na první pohled připomíná slavnostní ohňostroj. Ve skutečnosti ale nový snímek z Hubbleova vesmírného teleskopu zachycuje jedny z nejstarších hvězd v celé Mléčné dráze. Astronomové v nich hledají odpovědi na otázky, jak se vesmír postupně proměnil v místo, kde mohly vzniknout planety, chemické prvky nezbytné pro život a nakonec pak i my sami.
Představte si, že si koupíte lístek na barevný spektákl, ale po vytažení opony uvidíte jen šedé flíčky. Pohled do teleskopu pak spoustu lidí zaskočí. Podle hvězdáře Michala Štipla ale pravá romantika netkví v dokonalém obrazu, nýbrž v příběhu, který se skrývá za ním. Boří mýty o vesmíru a v srpnu chystá expedici za zážitkem, který lidstvo odjakživa fascinuje: za zatměním slunce do Španělska.
Je růžová, zahalená do podivného oparu a vědci dodnes nevědí, jestli jde o planetu, nebo o nepovedenou hvězdu. Teď ale kolem záhadného objektu GJ 504 b učinili objev, který může změnit pohled na studium vzdálených světů. Díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba totiž objevili něco zvláštního: důkazy o existenci slaných mraků v jeho atmosféře.
Po desetiletí se to zdálo jasné. Až Slunce zhruba za pět miliard let vyčerpá své palivo a začne se měnit v rudého obra, Země skončí v jeho rozpínající se žhavé obálce. Nový model belgických a francouzských astronomů ale naznačuje, že osud naší planety nemusí být tak jednoznačný.
