reklama
 
 
Komerční článek - Toto je reklamní sdělení. Aktuálně.cz není jeho autorem a neovlivňuje jeho obsah

Světový videoart v Galerii Rudolfinum

Výstava Domestic Arenas představuje soubor šesti audiovizuálních uměleckých děl, které sledují globální problematiku autentických sociálních, demografických a mezietnických otázek naší společnosti.

Jednotlivá videa vypráví individuální příběhy v kontextu postkoloniálního vidění světa, ať už se jedná o obtížné začlenění menšin do většinové společnosti, problematiku kultury městských gangů, hledání identity násilně odtržené komunity, rasovou tématiku nebo symbiózu odlišného kulturního dědictví národů a mentalit. Každé z nich otevírá jednu z domácích arén, která reprezentuje zásadní otázku a problém v médiu videoartu, jenž se jeví jako ideální svou neobyčejnou emoční bezprostředností, možností proměňovat rytmus děje i tón vyprávění, obrazovou věrohodností a především hudebním doprovodem.

Americký umělec Shimon Attie (*1957) se zabývá vztahy mezi místy, pamětí a identitou, které souvisejí s lokálními komunitami a otázkami udržitelnosti a ztráty kulturních hodnot. Společenské trauma a možnosti jeho obnovy na poli prolínání mezikulturních vztahů sofistikovaně reflektuje ve videoinstalaci Stateless. Metaforicky zobrazuje na hře rulety zkušenost syrských běženců, kteří odešli z války rozervaného státu a podnikli život ohrožující cestu do Evropy.

Filmy, fotografie a instalace kanadského umělce Stana Douglase (*1960) se většinou zabývají historií a aktualizují důležité momenty minulosti v kontextu vývoje současné společnosti. Video Luanda-Kinshasa ukazuje nekonečné možnosti splývání tradice amerického jazzu, funku a afrobeatu v podobě improvizované jamové sekvence. Nenuceným propojováním zdánlivě nesourodých prvků tvořících autentický celek vytváří jedinečný kulturní mix.

Videa Afroameričana Kahlila Josepha (*1981) jsou působivým kaleidoskopickým sledem obrazů ze současné i minulé historie afro-americké komunity. Dimenze prizmatu černé historie je stále aktuálním dědictvím "prvotního hříchu Ameriky" a stojí v základech nepokojů uvnitř černošských ghett a městských gangů. Závažnost problematiky kontrastuje se snovým charakterem audiovizuálních kompozicí filmové instalace m.A.A.d., ve které se spojuje magický realismu s reportážními prvky dokumentu. Joseph se nechal inspirovat albem good kid, m.A.A.d city rappera Kendricka Lamara z roku 2012, přičemž použil domácí videa natočená zpěvákovým strýcem v roce 1992, zpravodajské reportáže o policejním násilí i vlastní záběry. Hudba k filmu je Josephovým remixem fragmentů Lamarových nahrávek, které zkreslil a sestříhal tak, aby zdůraznily neočekávaný rytmus střihu obrazu.

Omer Fast (*1972) vyrůstal v Izraeli a New Yorku, nyní žije a pracuje v Berlíně. Kosmopolitní zázemí jeho tvorby se promítá do klíčového tématu jeho videoinstalací, a to hledání možností propojení více světů a způsobů uvažování. Na výstavě zastoupený film Continuity zobrazuje německou středostavovskou rodinu, která prožívá příběh návratu svého syna z Afganistánu. To, co začíná jako přímočarý příběh o návratu domů do konvenčního domácího prostředí, je přerušeno vtíravými vizuálními evokacemi traumatických vzpomínek, děsivých duchů a neskutečných zjevení z války. Jednoduše už není možné navázat na neměnnost přítomného.

Video Bom Bom‘s Dream vytvořil britský umělec Jeremy Deller (*1966) ve spolupráci s choreografkou Cecilií Bengoleou a složil k němu také hudbu. Na pozadí surrealistického příběhu japonské tanečnice, známé jako Bom Bom, zkoumá film společenskou podstatu rituálů souvisejících s populární hudbou. Groteskní taneční pohyby vznášející se postavy Bom Bom a postava chameleona jako ústředního vypravěče nás přivádí do fantaskního světa, připomínajícího putování Alenky v Říši divů. To vše se odehrává v kontextu lokální jamajské hudebně-taneční scény ovlivněné prvky reggae, která tak vytváří charismatický živelný mix mezikulturních prvků.

Britský umělec ghanského původu John Akomfrah (*1957) se ve svých filmech zabývá průzkumem historické paměti a postkolonialismu, přičemž se často zaměřuje na momenty globální migrace. Velkoformátová videoinstalace Tropikos se snaží postihnout klíčové otázky britské černošské identity. Film zobrazuje scenérie jihozápadního anglického pobřeží, které má silnou spřízněnost s otrockým průmyslem, jelikož právě odsud vyplouvaly první britské otrokářské expedice. Série tichých a nehybných silně obrazově vystavěných scén tzv. tableaux vivants nabízí hyperrealistický sen podprahově revidující naši vlastní historii.

Všem dílům je společná široká škála zásadně formulovaných postojů a vyostřených vyjádření k otázkám, které se pohybují mezi štěstím a bolestí, mezi životem a smrtí, mezi hledáním identity a spirituality, otázkám, které svou komplexitou jsou světem pro sebe. Tato výstava je zároveň významnou tematickou kapitolou ve výstavní dramaturgii Galerie Rudolfinum, přičemž její kurátorský koncept spočívá ve výběru a skladbě jednotlivých děl, nikoliv ve vytváření jednotícího teoretického rámce. Každé dílo je samostatné, není vázané na ostatní vystavené práce, je možné ho shlédnout v jakémkoliv pořadí a v jakémkoliv počtu, je ale také možné se vracet a vstřebávat jednotlivá díla v různých kombinacích. Díla pocházejí z rozdílných okruhů a jejich propojení v jeden výstavní celek znásobuje hlubší vrstvy a významy, které by jinak mohly zůstat nepovšimnuty.

DOMESTIC ARENAS
John Akomfrah, Shimon Attie, Jeremy Deller & Cecilia Bengolea, Stan Douglas, Omer Fast, Kahlil Joseph
19. 1. - 18. 3. 2018

autor: Galerie Rudolfinum | 29. 1. 2018

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama