Studenti za mnou nejčastěji chodí s tématy týkajícími se stresu, popisuje psycholožka

Ať nikdo neví, kam jdu

Ve škole pracuje Kristýna Šeniglová jako školní psycholožka na částečný úvazek, který je financován projektem pro střední školy "Společně na sobě pracujeme", ten čerpá finance i z grantů Evropské unie. Studenti se na schůzku objednávají skrze online formulář, mohou ale dorazit i bez předchozí domluvy. "To pak chodí nejčastěji v časech, kdy mají pauzu a nemusí nikomu vysvětlovat, kam jdou," dodává psycholožka.

Na individuálních schůzkách je nejdůležitější, aby se studenti cítili v klidu a bezpečně. "Vždy připravím papírové kapesníky a sáčky s čajem na stůl, porovnám antistresové pomůcky, terapeutické karty a vyvětrám, aby se jim v místnosti dobře dýchalo," popisuje svou každodenní přípravu Šeniglová. U studentů, kteří k ní dochází opakovaně, si před každým sezením prochází poznámky z předchozích schůzek. Přiznává ale, že kvůli zkrácenému úvazku jsou její monitorovací možnosti dosti limitované.

Projevy traumatu u dospívajících | Foto: Society for All

"Nejčastěji za mnou děti chodí s tématy týkajícími se stresu, ať už ve škole, doma nebo obojí dohromady," přibližuje starosti žáků školní psycholožka. V některých případech studentům radí, jak zvládnout prezentaci před třídou nebo nervozitu ze zkoušení. Chodí za ní ale i žáci s tématy dlouhodobého stresu a jeho důsledky. "Jde například o špatné soustředění, chronickou únavu, problémy s jídlem, nízké sebevědomí, přílišnou sebekritiku, pocit zahlcení a úzkosti nebo navazování kamarádských vztahů ve třídě i mimo ni," uvádí konkrétní problémy Kristýna Šeniglová.

Práce mimo sezení a trauma respektující přístup

Individuální schůzky se studenty ale nejsou jedinou náplní práce školního psychologa. Kristýna Šeniglová tak chodí na třídní hodiny, kde pracuje s celým kolektivem, také občas absolvuje náslechy a poskytuje konzultace pedagogům. "Mám vždycky obrovskou radost, když si učitelé chodí občas pro konzultaci, o svých studentech přemýšlejí a nebojí se říct, že si v něčem nejsou jistí a v tématu se poradí," vyzdvihuje psycholožka.

Trauma respektující přístup 4P | Foto: Society for All

Všem pedagogům hlavně doporučuje, aby byli autentičtí, pro studenty předvídatelní a aby byli v komunikaci co nejvíce klidní. Autenticitou se například myslí schopnost přiznat, že učitel něco neví nebo si tím není jistý. Předvídatelnost pak spočívá mimo jiné v komunikaci, kdy nahlas pedagog komunikuje, jak se ohledně něčeho cítí nebo o čem přemýšlí. Tento krok pomáhá především s umírněním tenze, domněnek a obav úzkostnějších studentů, kteří mají tendenci si mimiku a tón hlasu vykládat přehnaně kriticky směrem k sobě samým.

Celkově se Šeniglová ve škole snaží o obecnou psychoedukaci a zavádění systému péče o duševní zdraví, využívá proto trauma respektující přístup. "Když to hodně zobecním, tak když se někdo chová náročně, nejspíš za tím bude nějaký důvod, třeba náročná zkušenost nebo nějaká nenaplněná potřeba," vysvětluje. Skrze reflektivní způsob komunikace jedince nesoudí, ale hledá cestu, jak situaci zklidnit, co pro něj může udělat a dohledat, kde by mohl být kořen problému. "To často pomůže nejen danému člověku, ale i mně," dodává.

V práci se studenty toto platí dvojnásob. "Děti a dospívající nemají ještě plně vyvinutý kortex, tedy nejsvrchnější vrstvu koncového mozku, která je spojena s vědomými regulačními schopnostmi člověka, a tak jejich schopnost zvládat emoce a být klidní a konstruktivní není vždycky na dosah. Od toho jsme tady my dospělí, abychom zvládli nejen své emoce, ale taky dokázali pomoct dětem zvládat ty jejich. A k tomu trauma respektující přístup pomáhá. Dává nám totiž porozumět fungování těla, našemu přemýšlení a chování ve stresu, a tím umožňuje větší připravenost a možnost se stresem preventivně pracovat," dodává na závěr školní psycholožka Kristýna Šeniglová.

Děkujeme našemu partnerovi, Světové zdravotnické organizaci (WHO), za podporu v šíření trauma respektujícího přístupu v České republice.