Letošní komunální volby skýtají jeden zásadní paradox: kandiduje v nich asi 190 tisíc lidí, kteří se ucházejí o více než 60 tisíc míst v obecních zastupitelstvech. Přesto je zde obrovský počet obcí, kde volič reálně o ničem nerozhoduje. Dokládá to studie PAQ Research, kterou má redakce Aktuálně.cz exkluzivně k dispozici.
Malá vesnička Kladruby u Libice nad Doubravou v srdci Železných hor se každým rokem promění v pohádkové místo plné světel, zvonků a ladovské atmosféry. Ačkoli zde trvale žije jen kolem dvaceti obyvatel, díky jejich nadšení a úsilí se toto místo stává vyhlášenou vánoční vesničkou, kterou ročně navštíví tisíce lidí z celé republiky i ze zahraničí. Potřebujete se vánočně naladit? Cíl cesty je jasný.
Vysoko v indických Himalájích se v zasněženém údolí nachází malé jezero. Nebylo by na něm vůbec nic zajímavého, kdyby ovšem každý rok nevyplavovalo stovky lidských kostí. Místní mají svou vlastní teorii, kde se kosti berou, věda ovšem dosud uspokojivou odpověď nenašla.
Dopolední slunce svítí, ale vzduch zůstává chladný. Dole u řeky Svratky běhají lidé v legínách a na cyklostezce se míhají kola, ale jen o pár metrů výš začíná jiný svět. "Tady to vždycky bylo trochu bokem," říká s úsměvem architekt Radim Horák. Brněnská Kamenná kolonie zůstávala stranou okolního dění, měla vlastní tep. A možná právě proto tenhle ostrov svobody pořád existuje.
Lidé by mohli už do deseti let žít trvale mimo Zemi. Aspoň podle plánů americké vesmírné agentury NASA, která chce do roku 2035 na Měsíci vybudovat plnohodnotnou "vesnici". Ambiciózní projekt nastínil prozatímní šéf NASA Sean Duffy na Mezinárodním leteckém kongresu v australském Sydney.
Malebná nizozemská vesnice Zaanse Schans je místem, kam chce alespoň jednou za život zavítat snad každý turista. Dvacet minut od Amsterdamu tu návštěvníci najdou větrné mlýny, tradiční řemesla, malebné stezky – a jako bonus i obraz od Clauda Moneta v místním muzeu. Ročně tu mají turistů stejně jako na Pražském hradě. A to je pro místních sto stálých obyvatel problém.
Symbolickým prvním výkopem zahájili v pátek obyvatelé zničené švýcarské vesnice Blatten obnovu svého domova, píše agentura DPA. Vesnice v údolí Lötschental v kantonu Valais byla před necelými čtyřmi měsíci téměř zcela zničena sesuvem půdy a kamení při odlomení nedalekého kusu ledovce.
Těžko by si člověk mohl představit méně nápadnou vesnici. V Buku na Příbramsku "chcípl pes". Přes den tam není ani noha, nejbližší restaurace se nachází v nedalekém Milíně nebo v Hájích. Přesto se obec stala středem pozornosti - kvůli červené formuli a jejímu svéráznému majiteli, podnikateli Milanu Vrátném. "Toho boháče si fakt nechceš naštvat," upozorňuje redaktora Aktuálně.cz jeden z místních.
Zděděný statek nad Berounkou, zvířata, dítě v náručí a úspěšný profil. Když se Veronika pustila do rekonstrukce starého domu po dědečkovi, netušila, že se z něj stane černá díra na peníze. I tak přestavby a stěhování nelituje. Staré stavení i ves si totiž zamilovala - stejně jako její muž, kterému se z města zprvu moc nechtělo. Jediné, co dnes rodinu trápí, je časté sucho. A poškrábané zdi.
Místo čekání na "příhodnější okamžik" vzali osud do vlastních rukou. Na místě, kde má stát jejich vysněný dům, si zatím postavili provizorní bydlení a rozhodli se jít cestou, kterou většina ani nezvažuje. Díky tomu dnes bydlí ve vlastním a s výhledem na budoucnost. Příběh Bartůňkových ukazuje, že i neobvyklé řešení může někdy být tím nejlepším.
Když se díváte na jejich domy dnes, působí jako klidné a vyladěné útočiště. Jenže cesta k nim vedla přes nepochopení, náročná rozhodnutí a hodiny práce. Keramička Lenka Hložková a podnikatelka Markéta Stehlíková se nezalekly výzev, které by jiní raději obešli obloukem. Obě vsadily na starou nemovitost – jednu zděděnou, druhou opuštěnou – a přetvořily je v místa, která dnes inspirují tisíce lidí.
Na okraji malé vesnice Zadní Arnoštov stojí dům, který si pamatuje víc než jen jednu epochu. V 17. století tu bývala usedlost, která se později dočkala přestavby na sýpku. A pak zůstala stát – prázdná a zpustošená. I tak působivá. Při její rekonstrukci tak bylo jasné, že je nutné přijmout jeho minulost – a pracovat s ní. Nyní stavba nabízí víc než místo k přespání.
Když Zuzana Kaščáková poprvé spatřila svůj nynější dům, okamžitě věděla, že tady našla domov. A to i přesto, že nešlo o novostavbu, ani opravenou nemovitost připravenou k nastěhování. Naopak. Čekala ji kompletní rekonstrukce venkovského stavení. A tak do koupě šla s vědomím, že nepůjde o jednoduchý projekt. Právě v tom spočívala jeho hodnota a dnes už dva roky žije ve skvostu jménem "Ruinička".
Říkali jí, že je blázen. Kdo by koupil dům v exekuci, který roky nikdo nechtěl a který budil strach? Markéta Stehlíková z Chodouně ano. Stará nemovitost měla propadlou střechu a minulost plnou temných zákoutí. A přesto dnes v Chodouni stojí zrekonstruovaný Domeček v Chaloupkách - místo, které přináší radost, má duši a snad i růžovou budoucnost.
Ledovec švýcarskou vesnici Blatten ohrožoval už několik dní. Poté co úřady obyvatele preventivně evakuovaly, ale předvedla příroda nejhorší možný scénář. Masa ledu, bahna a kamení nejprve zasypala část obce a zbytek dokonala voda z přehrazené řeky Lonza. Následky přírodní katastrofy pomáhá na místě odstraňovat i armáda.
Odejít z města na venkov a tam žít po svém nehledě na to, co se sluší nebo patří. Osudů těch, kteří se pro podobnou změnu rozhodli, je plný internet. Příběh Michaely Hertlíkové alias Nyemi ze Zadní Třebaně, se od nich přesto liší. "Nemám nic a oficiálně jsem bezdomovec," říká žena, která si přivydělává jako automechanička a v posteli spí zásadně s vlastnoručně odchovaným kohoutem Hurikánem.
V sobotu 7. prosince zemřel ve věku 57 let vynikající fotograf a vítěz soutěže Czech Press Photo 2003 Ibra Ibrahimovič. Jeho fotografickou láskou byly severní Čechy. Fotil je od roku 1986 a dokumentoval nejen proměny industriální krajiny, ale také osudy lidí, které poznamenala těžba uhlí. Podívejte se jeho očima na kraj uhelných jam, rypadel a obcí, které mizely z povrchu zemského kvůli těžbě.
„Já už ani neříkám, že jsem kovář. Většině lidí to totiž evokuje Pavla Kříže s kyjem na rameni, jak si jde do světa pro princeznu,“ říká Jan Horn, který má nad pražskou Palmovkou malou dílnu na zakázkovou kovovýrobu. „Zákazníky nenapadne, že kovář může třeba svařit kočárek nebo vyrobit hračky pro dospělé,“ dodává s povzdechem, že o jeho profesi panují i dnes zkreslené představy.
Někdo pekl buchty, moc rozpálil pec a vyhořela celá vesnice. Požár byl jedním z největších problémů vesnic a měst v 17. století. “Takových případů jsou po Čechách stovky,” říká historik Jaroslav Čechura. Podobně to bylo i s epidemiemi. Když někdo porušil pravidla, vymřela půlka vesnice, dodává. Proč se kvůli společnému soužití často lidé dokázali i zabít? Dozvíte se v dalším díle My, kdysi.
