Reklama v socialistickém Československu nebyla vůbec zbytečná a nevýznamná, jak by se mohlo na první pohled zdát. V poválečných východoevropských zemích tvořila zajímavou součást ekonomiky a poskytovala práci desítkám tisíc kreativních lidí. V Československu existovaly reklamní agentury a samozřejmě se točily a tvořily reklamy. I na zboží, které třeba nebylo k dostání nebo se na něj stály fronty.
Rudé hvězdy byly v první polovině 50. letech minulého století v maďarské metropoli všudypřítomné. Visely na vládních budovách, zdobily parky a lidé je nosili v průvodech. Po povstání v roce 1956 ale začaly padat k zemi. Jedinečný pohled do Budapešti z dob stalinistické diktatury nabízí fotoarchiv Fortepan.
V první polovině 60. let se v severních Čechách objevila agresivní nemoc, která stála život šestnáct mladých lidí včetně dětí. Zemřeli na hnisavý zánět mozku a mozkových blan. Lékaři a vědci dlouho nechápali proč. Jediné, co oběti spojovalo, byla návštěva bazénu v Ústí nad Labem krátce před smrtí. Záhadu se podařilo rozluštit až za deset let.
Jsme západní stát, 33 let po pádu komunismu, ale nedokázali jsme vyřešit základní problém, jakým je sociální bydlení. Neustále je odsouván, odkládán, v době krize pak už je pozdě.
Mnohé snímky krnovského fotografa Gustava Aulehly byly za bývalého režimu nepublikovatelné. Fotil život bez autocenzury, včetně prázdných komunistických hesel, sovětských okupantů a znuděných lidí na schůzích. Dlouho byl téměř neznámým fotoamatérem. Dnes už se řadí mezi významné osobnosti české fotografie 50. až 90. let. Nyní jsou jeho "dobře utajené fotografie" k vidění v pražské Leica Gallery.
Pražský hrad je již od úsvitu českých dějin sídlem panovníků. Na tuto tradici navázali ve 20. století i prezidenti republiky. Od vzniku Československa v roce 1918 se jich ve funkci vystřídalo jedenáct. Od vlády Tomáše Garrigue Masaryka, kdy Hrad prošel zásadními úpravami, se podoba areálu výrazněji nezměnila. Přesto historické snímky této galerie dokazují, jak pestré bylo "prezidentské" období.
Brutalistnímu komplexu někdejší ústředny na pražském Žižkově lidé přezdívali "Štrougalova věž" nebo "žižkovský Mordor". Oficiálně nesla název Ústřední telekomunikační budova. Skoro půl století byla dominantou této části Prahy, viditelnou z širého okolí. Nyní začala její demolice.
Nechybělo moc a osmdesát tisíc negativů z archivu někdejší Zbrojovky Brno by skončilo na skládce. "Byl jsem s kamarádem zrovna ve sběrném dvoře, když jsme si všimli, že tam nějaký pán vyhazuje filmy. Bylo nám to líto, a tak jsme ho poprosili, jestli by nám je nedal," říká fotograf Roman Franc. Historické fotografie se podařilo zachránit a teď z nich vznikla i působivá kniha Fenomén Zbrojovka.
Jak vypadala vánoční výzdoba a jaké dárky si děti přály pod stromeček v socialistickém Československu, připomíná výstava v Retro muzeu Praha v obchodním domě Kotva. Ukazuje třeba to, že sváteční stromky lidé zdobili dle lokální tradice, na Moravě byly oblíbené slaměné ozdoby a jablka, v severních Čechách vévodilo foukané sklo.
Tématem veksláctví v socialistickém Československu se zabývá nová kniha historika Adama Havlíka nazvaná Marky, bony, digitálky. Autor ji minulý týden představil v pražském knihkupectví Academia. V širokých souvislostech sleduje vztahy mezi oficiální a takzvanou šedou ekonomikou.
Modrý dým z výfuku, charakteristický zvuk dvoutaktu z pod kapoty a panely karoserie z duroplastu. Trabant se i přes velkou řádku posměšků stal, trochu vynucenou, ikonou socialistických silnic. Kdo ho chtěl, čekal na něj i několik let. Anebo se ho nakonec nedočkal vůbec. Poprvé vyjelo auto ze Cvikova na den přesně před 65 lety. Připomeňte si jeho historii.
"České ženy mohly mít za socialismu v lecčems lepší sexuální život, než ženy na Západě. Zrovnoprávnilo se manželství, měly relativní dostatek volného času, nehonily se za penězi. Kariérní možnosti neexistovaly. Takže z holého neštěstí měly víc času se sexu věnovat," popisuje socioložka Kateřina Lišková výzkumy v oblasti sexuologie v socialistickém Československu.
Stanislav Krámský z Prahy má největší sbírku čokoládových obalů na světě. Na 205 tisíc balení cukrovinek, kakaa i bonboniér skladuje ve čtyřech místnostech na své půdě. Část jeho sbírky je momentálně k vidění v pražském Retro muzeu v Kotvě.
"Zahraniční studenti měli zkreslené představy o tom, jak to tu chodilo. Mnozí byli socialisté, ale arabský socialismus byl jiný než český. Vietnamští studenti zase přicházeli z války. I přes normalizaci tu měli větší svobodu než doma," říká Dalibor Zíta, jeden z autorů podcastu Můžu ti říkat Mirečku? "Překvapilo mě, jak to u nás tehdy měli těžké," dodává.
Spisovatel Simon Mawer je v Česku díky románům o brněnské vile Tugendhat, přírodovědci Gregoru Johannu Mendelovi nebo událostech pražského jara mimořádně oblíbený. Koncem června britský autor za svými tuzemskými čtenáři přijede na festival Slunovrat v Opavě. V rozhovoru vysvětluje, proč by se malé národy neměly podceňovat i proč se ve své nové knize vrací do období anglické průmyslové revoluce.
Omezená nabídka, dlouhé čekací lhůty a ne zrovna nízké ceny. Koupě auta za socialismu nebyla jednoduchá a o výběru barvy, výbavy nebo motoru si většina zájemců mohla nechat zdát. A i když čekací lhůty jsou i na dnešní automobily mnohdy až neúměrně dlouhé, za minulého režimu nebylo i několik let na obyčejnou škodovku, pokud neměl člověk kontakty nebo nezaplatil něco navíc bokem, ničím výjimečným.
V pražském obchodním domě Kotva otevřelo Retro muzeum Praha. Ukazuje, jak vypadalo vybavení běžné domácnosti i kam se cestovalo v době socialismu. Stálá expozice nabízí přes 12 tisíc dobových předmětů včetně céček, kabelových telefonů nebo výrobků Tesla.
V době pádu berlínské zdi bylo plastové vozítko s dvoudobým motorem zoufalou vizitkou východoněmeckého hospodářství. Stejně nešťastní byli sami tvůrci Trabantu. Považovali ho jen za první krůček a už koncem šedesátých let měli připravené daleko modernější auto. V čele týmu stál schopný konstruktér Werner Lang, který by to za normálních podmínek dotáhl o hodně dál. Narodil se právě před sto lety.
V době studené války se největší apel ve školách kladl na ochranu dětí před jadernými a chemickými zbraněmi. Branná výchova, která žáky učila, jak se chovat v době konfliktu, se do škol plně zavedla v 50. letech minulého století. Pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského v Praze teď ukazuje, jakým způsobem se děti měly připravovat na jaderné a chemické útoky imperialistů ze Západu.
Annu Hogenovou mají média ráda. Levá, pravá, veřejnoprávní i dezinformační. A mnohá mezi tím. Její názory přitom nezřídka oscilují mezi spekulací a konspirací. Dobře je to patrné na historických paralelách, kterým skoro nikdy neodolá. Tou poslední - o normalizaci - vyvolala slušný rozruch. A opět minula terč.
