Dlouhý a šedivý den na moři, klidné vlny, břeh v nedohlednu. Spousta času reflektovat a nostalgicky vzpomínat. Glen Hansard se v létě plavil na lodi z Irska do Španělska, když tu se mu v hlavě zrodilo album Between Two Shores.
Nakladatelství Host vydalo Temný les, druhý díl čínské sci-fi trilogie, kterou chválil i bývalý americký prezident Barack Obama. V knize musí čtveřice vybraných kandidátů za pomoci přetvářky obalamutit mimozemskou civilizaci, jež se chystá zničit Zemi.
Nový román Michaela Chabona zvaný Měsíční svit je sofistikovanou hrou na „pravdivý“ memoár. Nejvíc ale zapůsobí jako love story o dvou lidech, kterým zážitky z války ještě po letech překáží v novém životě.
Ve snímku Prezident Blaník se hrdina úspěšného satirického seriálu Kancelář Blaník utká se skutečnými prezidentskými kandidáty, Andrejem Babišem, Číňany, duchem Václava Havla i s limity celovečerního formátu. Pobyt na čerstvém vzduchu během první čtvrthodiny filmu přináší prvotřídní komické i satirické šlehy, podobně jako vrcholné díly seriálu. S celkem už je to složitější.
Kina dnes začínají promítat film Nit z přízraků. Paul Thomas Anderson natočil drama o vztahu módního návrháře a jeho múzy. Skvělá studie nebezpečné lásky a umělecké obsese může být černým koněm Oscarů.
Také na svém jedenáctém českém koncertu Depeche Mode proměnili pražskou O2 arenu v jeden celek. Publikum zvedli na nohy a zpěvák Dave Gahan podal slušný atletický výkon včetně oblíbených piruet. Druhou půli vystoupení vyplnila dechberoucí série jedenácti největších hitů.
V nakladatelství Argo právě vyšla sbírka povídek Marka Haddona, autora také v Česku oblíbeného Podivného případu se psem. Obsahuje text o fiktivním pádu mola v roce 1970, vyprávění z viktoriánské éry či sci-fi o výpravě na Mars. Knihu přeložil David Petrů.
František Segrado vydal album V paralelním vesmíru, na kterém zpívá písně od Radůzy nebo Xaviera Baumaxy. Ke skladbám mnoha autorů přichází jako sjednotitel a s laskavostí je bere za své.
Poslední ze Shakespearových komedií Něco za něco, u nás známější pod názvy Oko za oko nebo Veta za vetu, se zabývá morálkou, pokrytectvím i politikou. Mezinárodně uznávaný polský režisér Jan Klata ji přesto v Divadle pod Palmovkou inscenuje překvapivě zúženě, jako metaforu vykloubené společnosti ovládané mužskou nadřazeností a chtíčem.
Canon 6D byl ve své době přelomový fotoaparát. Objevil se v roce 2012 a společně s Nikonem D600 dal amatérům poprvé v masové míře ochutnat, jaké to je, fotit s profesionálním plnoformátovým snímačem. Canon 6D Mark II, uvedený na trh před několika měsíci, navazuje na legendu. A jak už to v podobných případech bývá, má to těžké - byť jsme se během čtrnácti dnů focení a srovnávání přesvědčili, že to je velice dobrý fotoaparát, který dělá kvalitní fotky.
Přeobsazení nejnovějšího snímku režiséra Ridleyho Scotta Všechny prachy světa ničemu neuškodilo.
Tuto neděli pražské Národní divadlo znovu uvede inscenaci Billy Budd. Operu anglického skladatele Benjamina Brittena režisér Daniel Špinar směruje k erotickému vyznění, místy opomíjí morální aspekt. Výklad je to sice záměrně tendenční, ale rozhodně působivý a v rámci zúžené interpretace přesvědčivý.
Publicista Stanislav Biler před prezidentskou volbou vydal politickou satiru zvanou Nejlepší kandidát. Román o prostém velkochovateli slepic, z nějž mediální promotéři udělají nadějného kandidáta, recykluje někdejší nápad Jerzyho Kosinského z knihy Byl jsem při tom. Toho, kdo českou politiku zná, však Bilerova próza nepřekvapí – a ostatním nic neřekne.
Kina od čtvrtka promítají vítězný film Zlatých glóbů Tři billboardy kousek za Ebbingem. Navzdory radikálnímu humoru a násilným scénám Martin McDonagh natočil své nejvážnější, nejjímavější dílo. Je plné smutku, kousek křesťanské lásky si v něm však zaslouží každý.
Animovaný, na Oscara nominovaný film Coco ctí tradice mexické kultury a je protkán odkazy na tamní popkulturu od malířky Fridy Kahlo až po wrestlera a hrdinu brakových filmů El Santa.
Komedie režiséra Filipa Renče a scenáristky Haliny Pawlowské Zoufalé ženy dělají zoufalé věci ukazuje, že zoufalství může mít mnoho podob. Snímek o ženě, která má bujnou fantazii a dosud žila v sebeklamu, že je dokonalá, však zoufalství vyvolává především v divácích. Z toho, jak čeští tvůrci nenávidí své postavy. A jak se neobtěžují napsat a natočit dílo, kde by alespoň něco dávalo smysl.
Na konci minulého roku vyšla kniha nazvaná Křičím: “To jsem já.”, která mapuje takzvanou fanzinovou scénu od 80. let do současnosti. Nejlépe se čtou kapitoly o lidech, jejichž nadšení z podomácku vyráběných časopisů v devadesátých a nultých letech dosud neodplynulo. Cenná jsou i ukázky, jak někdejší "ziny" vypadaly.
V nejnovější spolupráci herce Liama Neesona a režiséra Jaumea Colleta-Serry - podobně jako u Alfreda Hitchcocka - platí, že divácká rozkoš neplyne z toho, co se na plátně děje, ale jak se to vypráví.
Záhada spojená s přitažlivostí psaní Karla Oveho Knausgårda se ve třetím díle hexalogie Můj boj, pro svůj rozsah a autobiografičnost přirovnávané k Hledání ztraceného času Marcela Prousta, možná zase o něco víc odkrývá.
Malíř Stanislav Diviš dává nový příběh stavbám, z nichž zbyl jen půdorys. „Každé téma připravuji roky,“ říká člen někdejší skupiny Tvrdohlaví. Nové obrazy, inspirované knížkami o českých hradech a zámcích, zenbuddhistickým textem o vnímání věcí i těžkou životní situací, vystavuje v pražské Galerii 1. patro. Přehlídka potrvá do 28. ledna.
