Bude to znít jako banální informace, ve skutečnosti se v ní ale skrývá vše podstatné: Robert Kodym, David Koller, Michal Dvořák a PBCh natočili novou desku skupiny Lucie. Po šestnácti letech od té poslední, po roce příprav ve zkušebně a přibližně osmi měsících studiové práce.
Ve velkém sále pražské Lucerny hraje a zpívá pět hochů. Ne na klasickém pódiu, festival Struny podzimu pro tento večer postavil nové, na šířku uprostřed hlediště.
Opět je tu italská Neapol, návrat do rodné čtvrti a marný pokus o vyrovnání se s něčím, co člověka setrvale drtí. Znovu je tu spisovatelka či spisovatel působící pod pseudonymem Elena Ferrante se svou knihou.
Skončila jedna etapa moderní televizní zábavy. A chce se zvolat: díky bohu. Americký politický seriál House of Cards neboli Dům z karet byl prvním velkým úspěchem on-line streamování televizního obsahu a zároveň symbolizoval vzestup platformy Netflix. Ta nyní zveřejnila poslední, šestou řadu.
Většina filmů o českých pilotech sloužících v Britském královském letectvu přibližuje jejich osudy během druhé světové války nebo po komunistickém převratu v roce 1948, kdy se stali nežádoucím symbolem ideálů svobody a západní demokracie.
Stát rovně, nevzdávat se, nepadat na kolena, bít se do posledního dechu, prohrát, ale znovu vstát, být hrdý, statečný a ctít svou zemi, či přesněji svůj národ, jsou v kostce hlavní poselství koncertu, který včera v extatické a nabité Tipsport areně na pražském Výstavišti absolvoval Daniel Landa.
Drátěné sochy, reliéfy či utopickou architekturu z šedesátých let ukazuje pražská výstava čtyřiadevadesátiletého Karla Malicha, který předloni přestal tvořit.
Snímek nazvaný The Perfect Kiss s Lucií Vondráčkovou v hlavní roli, který nyní promítají česká kina, vznikl v Kanadě. S romantickou komedií ale nemá nic společného, je to uřvané, postavy se chovají jako desetiletá děcka bez rozumu, tvrdí kritik Kamil Fila. Divákům doporučuje, aby šli do kina v partě a ironicky se filmu smáli.
Miroslav Pech už není spisovatelem s lokálním dosahem. Českobudějovický třicátník nyní u Arga vydal prózu Otec u porodu. Svým způsobem má blízko k všeobjímajícímu psaní norského rodáka Karla Oveho Knausgårda.
Kina začala promítat divoký film Climax. Pokud odhodíte zažité představy o tom, jak a co má kinematografie vyprávět, odmění se vám.
Britská kapela Suede čtvrtstoletí po debutu překopala základy, na nichž stála. Na jejím novém albu The Blue Hour není ani stopa po podzemních klubech, drogách či stroboskopech.
Malíř František Kupka byl kvůli omrzlinám stažen z fronty, proto začal podporovat československé bojovníky ze zázemí. Výstava v pražském Museu Kampa připomíná také jeho spolupráci s Masarykem či Benešem.
Režisérovi filmu Gomora Matteu Garronemu se podařilo něco vzácného: natočil surový i něžný snímek o majiteli psího salonu. Jeho Dogman odkazuje ke kinematografickým tradicím, přitom je současný, moderní a srozumitelný.
Film Bohemian Rhapsody, který zítra začnou promítat česká kina, je konvenčním snímkem o britské skupině Queen a zpěvákovi Freddiem Mercurym. Diváci se dozvědí málo o jeho mládí, téma sexuální promiskuity je upozaděné, shrnuje kritik Kamil Fila.
Nová hra Davida Zábranského pracuje s dvojím pojetím dějin: v jednom se avantgarda řítí vstříc změně, na straně druhé stojí konzervativec, jenž chce zachovat svět, jaký je.
Po úspěchu Bianky Bellové jí nakladatelství Host v revidované podobě znovu vydalo prvotinu. Jmenuje se Sentimentální román, ale není ani sentimentální, ani se nejedná o román.
Jedno z posledních malých kombi na českém trhu brázdí naše silnice od roku 2015. Fabia Combi tak letos prošla modernizací, která se kromě designu zaměřila i na novou techniku a ekologičtější pohonné jednotky. Je ale stále autem, které budou Češi milovat? Odpovíme ve videu.
Výstava na pražské Staroměstské radnici se ohlíží za 100 lety Československa prostřednictvím fotografií. K vidění jsou snímky z války, odboje, undergroundu i normalizace.
Pět let po úmrtí nositele Nobelovy ceny za literaturu Seamuse Heaneyho se k českým čtenářům dostává jeho poslední sbírka. Jedna z nejdojemnějších básní zprostředkovává prožitek kontaktu s oblečením kdysi impozantního, ale nedostupného otce.
Přenosy z Metropolitní opery pokračovaly Děvčetem ze Západu. V dokonalém pěveckém podání bylo možné plně se vposlouchat do hudby, kterou si Puccini cenil ze svého díla nejvíc.
