


Komentář: Konec snu amerikanofila. Trump může jedním krokem ztratit celou Evropu
Jakmile v určitém formativním období získá lidská mysl nějaký názor či jen návyk, pak je velmi složité ho měnit. Podobná perioda existuje i v otázkách společenských.



Jakmile v určitém formativním období získá lidská mysl nějaký názor či jen návyk, pak je velmi složité ho měnit. Podobná perioda existuje i v otázkách společenských.



Po celý rok 2025 jsem se snažit mapovat politiku premiéra a předsedy ODS Petra Fialy, který věřil, že jako první povládne dvě volební období za sebou. Měl jsem možnost občas mu položit otázky, jezdil jsem se podívat na jeho předvolební setkávání s příznivci i kritiky. A ve vánočním čase jsem přemýšlel nad tím, proč pro něj tento rok končí neúspěchem, po kterém opět začíná vládnout Andrej Babiš.



Mír je „možná velmi blízko“, Putin „chce mír“ a uvidíme „za několik týdnů“. Tak hodnotil jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským Donald Trump. Podle Zelenského to bylo „skvělé setkání“ se „skvělou debatou o všech tématech“ s tím, že panuje shoda na devadesáti procentech mírového plánu. Je ale mír opravdu na dosah?



Po návratu z Ukrajiny se snažím zapojit do běžného života a neplánovat další odjezd dříve jak v lednu. V letošním roce mám doslova rekord ve výjezdech na Ukrajinu. Ale člověk míní, Rusové mění.



Když web Axios zveřejnil v úterý první podrobnosti o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu, byl to šok. Návrh vychází výrazně vstříc Kremlu, přitom jen krátce předtím Trump vůči Moskvě přitvrdil, když zavedl nové sankce na ruský ropný průmysl.



Britská BBC je nejslavnějším zpravodajským domem na světe a vzorem i pro česká veřejnoprávní média. Teď se ale její pověst otřásá v základech.



Ten plán je šílený. Ukrajina by měla uznat anexi Krymu, odevzdat i dosud neokupovanou část Donbasu a souhlasit s redukcí své armády. Přesně to nabízí Kyjevu americký mírový plán. Jedinou nadějí Ukrajinců je nyní paradoxně Vladimir Putin, který může jako vždy hrát stylem: "Tohle mi nestačí, chci ještě víc."



Zlatý záchod je na Ukrajině pojem. Býval symbolem někdejšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče a jeho notoricky zkorumpované vlády. Teď ale vyšetřovatelé objevili zlatý záchod i v bytě Timura Mindiče, blízkého spolupracovníka a přítele prezidenta Zelenského. Mindič je hlavním aktérem masivního korupčního skandálu.



V noci vyslali Rusové jen nad Kyjev 430 dronů a 19 raket. Zasaženy byly téměř všechny čtvrti, zemřeli nejméně čtyři lidé, desítky byly zraněny. Miliony lidí opět prožily bezesnou noc. Není to ale to nejhorší, co Ukrajince čeká.



Do gastronomie pronikla spolu s elektronickou evidencí tržeb transparentnost. Do oboru to přivedlo řadu nových investorů. Totéž by se mohlo podařit i ve zdravotnictví, pokud bychom ho digitalizovali. Jenomže řadě lidí nepořádek v nemocnicích a ordinacích zjevně vyhovuje.



V předvolebním období se téměř jednotně mluvilo o pozitivech našeho zdravotnického systému. Zkusme se podívat na to, kde se podobná tvrzení berou a proč jsou opakovaně vydávána za realitu. Nikdy, ale opravdu vůbec nikdy mě nenapadlo, že by české zdravotnictví mohlo patřit k nejlepším na světě.



Pětiletý zákaz studia za podvod, zákaz zkoušky po třech absencích a nekonečné hodiny práce. Francouzské právnické fakulty jsou jiný svět. Český student si tady rychle uvědomí, že pokud nepracuje poctivě každý týden, nemá šanci přežít.



Největší americké město si ve středu zvolilo nového starostu - 34letého Zohrana Mamdaniho, který se otevřeně hlásí k demokratickému socialismu. Rostoucí životní náklady chce řešit třeba bezplatnou autobusovou dopravou nebo zmrazením nájemného. Zaplatit to mají bohatí a firmy. Je tohle úspěšný recept, jak porazit republikány a trumpismus?



Tomio Okamura sundal první den ve funkci ukrajinskou vlajku z budovy sněmovny, vzápětí ji z oken svých kanceláří vyvěsili poslanci ODS, STAN a Pirátů. Namísto jedné ukrajinské vlajky tak vlají na sněmovně hned tři. Dalo by se říct 3:0 pro Kyjev. V Pokrovsku jistě jásají a v Moskvě vyhlásili smutek.



Kolik je to let, co jsem se poprvé setkal s Tomiem Okamurou? ptám se sám sebe, když přemýšlím nad vztahem k němu. Dvacet? Pětadvacet? On sám mi teď při náhodném setkání v kuloárech Poslanecké sněmovny naši známost připomněl. "Byl jste ale jiný. Změnil jste se. Mě mají lidé rádi, nic mi nechybí, vy jste k smíchu, zoufalý, ulhaný, lidé vás nenávidí," řekl mi člověk, s nimž jsem si kdysi tykal.



Antimigrační rétorika rozkládá demokratické normy. Historie se zjevně opakuje.



Tak v dávných dobách pravil Děd Vševěd, když večer přilétl ze své celodenní cesty, a Plaváček byl ukryt v sudu.



Pokud je v něčem Andrej Babiš transparentní, je to způsob, jakým uvažuje o svých politických partnerech. Zpravidla se dokáže na veřejnosti držet, pak jsou ale momenty, kdy nám ukazuje svou pravou tvář a charakter. Těch svědectví už není zrovna málo. Tak jako Babiš pohrdal sociálními demokraty, pohrdá nyní Tomiem Okamurou a jeho SPD.



Anglický výraz "firewall" se do češtiny překládá jako protipožární zeď a má význam jak čistě technický, tedy ve smyslu ochrany před požárem, tak i, řekněme, softwarový, kde označuje ochranu počítače před cizím vlivem, jako jsou viry nebo hackeři.



Navenek se lídři stran, které sestavují novou vládu Andreje Babiše, tváří, že jde vše jako po drátkách. Že jsou jejich vztahy a společná vůle vytvořit soudržnou vládu zalité sluncem. Jenomže pokud nyní přišli s tím, že se každý jejich poslanec musí podpisem zavázat, že dá svůj hlas při volbě předsedy sněmovny Tomiu Okamurovi, působí to dojmem, že si zase tolik nevěří.



Jednou z oblíbených nadávek, kterými se před médii častují naši politici, je: "Ty populisto." Říkají tím, že jejich sok se chce zalíbit za každou cenu. Kde ale začíná a končí populismus?