Vláda opět potřebuje volné ruce a opozice opět protestuje. Jen si tentokrát pětikoalice a ANO prohodily role. Proč dosud stále nemáme ty správné krizové paragrafy, které každý demokratický stát potřebuje?
Prezident naznačuje, že si justice na ředitele Lesní správy Lány zasedla, protože pracuje pro jeho kancléře. Kradl jako straka, ale trestní rejstřík bude mít čistý jako lilie.
Nikdo soudný už dnes nezpochybňuje, že energetické otěže ovládané Kremlem musí Evropa rychle setřást. Teď potřebuje přijít na to, jak přežije příští zimu, aniž by přišla o všechno, co Ukrajina vybojuje.
Při loučení s dámou, díky níž dnes Česko žije v bezpečí, je třeba pamatovat i na to, čeho se vždy bála. Na tupou přizpůsobivost a nezájem myslet. A na to, co z obojího pramení.
Expremiér se nemění, nic jiného než štvát jedny lidi proti druhým prostě neumí. Jako manažer za covidu totálně selhal, jako štváč funguje na výbornou. Myslí si, že ho to vynese na Hrad.
Nepřekvapuje, že korupce, podvody a zlodějiny bují právě v místech, kam veřejnost nesmí. Není důvod, aby si pro sebe tři tisíce hektarů chráněné krajinné oblasti dál držela jen hradní partička.
Ukrajině jde doslova o život, Západu o budoucnost. U Kyjeva se podle Madeleine Albrightové rozhoduje, zda budeme žít "ve světě vlády zákona, nebo ve světě bez odpovědnosti k jakýmkoli pravidlům".
Starostové a nezávislí mají za sebou velmi nepříjemnou šnůru malérů, jež hnutí poškozuje a jíž pilně využívá opozice.
Protiruské sankce se Peking snaží v Africe i Asii vylíčit jako "válku bohatých", kterou odnese třetí svět. Zanedlouho jeho narativ čekejme i ve zdejších "alternativních" médiích.
Desítky let se u nás mluví a píše o tom, že chybí zákon, který by komplexně řešil sociální bydlení. Stále ho nemáme.
Reformy se u nás dávno zasekly a politici ztratili odvahu se do nich pouštět. Teď už se jim nelze vyhnout. Naštěstí. Platí-li klišé, že krize je šance, pak jsme ji právě dostali.
Až válka skončí, část Ukrajinců se vrátí, ale část u nás jistě zůstane. Stejně jako uprchlí Bělorusové a Rusové. Stáváme se pestřejší společností, což nám jistě prospěje.
Ukrajinský prezident si vytvořil mocnou zbraň - pomocí telemostu oslovuje jeden světový parlament za druhým a snaží se otřást svědomím národů. Teprve v neděli večer se něco zadrhlo, a to během jeho proslovu k izraelskému Knesetu.
Umět pomáhat sobě i druhým je přesně to, co by škola měla učit. Děti by se měly mnohem víc seznamovat s významem a podstatou lidských práv, aby věděly, na co mají nárok a co je ohrožuje.
Obžaloba bývalého premiéra není smutná jen svou podstatou, ale hlavně délkou. Je velmi špatnou vizitkou státu, pokud se poměrně jednoduchá kauza táhne tak dlouho a dospěje k rozuzlení až po změně vládní garnitury.
Válka na Ukrajině děsí tím, jak i v nás, kteří ji pozorujeme zdrcující většinou prostřednictvím médií, probouzí běsy a jak si na ty běsy snadno a rychle zvykáme.
Renesance jádra je nevyhnutelná. Ale aby byla úspěšná, je třeba mít dobře vyhlášenou soutěž, dodavatele s poptávaným reaktorem a zajištěné financování. Toho všeho se dostavbě Dukovan nyní nedostává.
Strach Rusů z války chtěl Vladimir Putin proměnit ve velmocenskou hrdost na malý a rychlý vítězný konflikt s Ukrajinou. To se mu naprosto nepodařilo. A přestože státní propaganda jede na plné obrátky, občanských protestů je čím dál více.
Dobře provedená integrace ukrajinských uprchlíků je nejen morální povinnost, ale Česku se i vyplatí. Pokud se bude teď šetřit na nesprávných místech, o to více si později připlatíme za sociální a integrační problémy.
Polskem organizovaná cesta premiérů do Kyjeva znovu dokazuje, že v bezpečnostních otázkách je nutná úzká spolupráce s regionálním lídrem, i kdybychom na spoustu hodnotových věcí měli úplně jiné názory.
