Na sociálních sítích přibývá agresivních anonymních účtů, které za úplatu slouží politickým stranám. I těm, jež veřejnosti slibovaly slušnost a zásady. Jak to jde dohromady se sprostými útoky a vyhrožováním?
Válka obnažuje, jak moc souvisí skepse k Bruselu s obdivem Kremlu.
Text, který český primas zveřejnil na svém zdejším blogu, není ve stávající podobě ničím jiným, než pseudoetickým mudrováním, které úplně zapomíná na podstatné: na nesnesitelnou krutost a bolest, kterou musely projít ukrajinské dívky a ženy znásilňované ruskými zločinci.
Někomu kohouty zavřít, někomu ne. Když ruský prezident nedokázal rozmetat unijní jednotu na počátku agrese vůči Ukrajině, zkouší to nyní. Je depresivní, jak rychle už na této frontě stihl zaznamenat první úspěchy.
Ve všech evropských zemích se stát snaží pomoci občanům s dopady nečekaně vysoké inflace. A přestože se Česko potýká s jednou z nejvyšších drahot, zdejší vláda nedělá skoro nic. To neskončí dobře.
Koalice Spolu se na kandidátovi dohodne nejpozději v září. Pozdě. Obžalovaný Babiš, Babiš ex-KSČ a ex-StB, se spokojeně směje. Dostává spoustu prostoru.
Vesmírná turistika škodí planetě a připomíná, jak moc začínají být miliardáři odtržení od reality.
Měli bychom se nadobro probrat ze snu o světu bez válek, o Evropě bez ohrožení. Vyzbrojovat ty, kteří ohrožují svoje občany, svoje sousedy i nás, je naprosté šílenství.
V první fázi krize jsme jako společnost až nečekaně dobře obstáli. Můžeme na sebe být právem hrdí. Teď nás čeká fáze druhá. A nic by Vladimiru Putinovi neudělalo větší radost, než kdybychom v ní selhali.
Evropská unie si může oddechnout, klub nečeká demontáž řízená prokremelskou euroskeptičkou Marine Le Penovou. Úleva ale nejspíš vydrží pouhé dva měsíce - než Francouzi půjdou k volbám znovu. Tentokrát k těm parlamentním.
Už nejbližší měsíce ukážou, jakou politickou silou nyní americký exprezident disponuje - zda mu republikánská základna stále visí na rtech. Pokud ano, byla by to pro Kyjev hodně špatná zpráva. Vůči Putinovi je Trump shovívavý a válku na Ukrajině nepovažuje za věc, v které by se USA měly angažovat.
Na spolkového kancléře Olafa Scholze prší kritika za to, jak váhá podpořit Kyjev dodávkami těžkých zbraní. Dalo by se namítnout, že jen drží linie, které narýsovaly generace jeho předchůdců. Jenže Scholzovým úkolem teď není na ně navazovat, nýbrž zpřetrhat, co roky budovali. Čím rychleji to dokáže, tím lépe pro něj i celou Evropu. A hlavně pro bránící se Ukrajinu.
V časech krvavé kremelské agrese proti Ukrajině je nepochybně nutné blokovat ty nejhorší proruské trolly. Musí se tak ovšem dít podle jasných pravidel. A ta Česko bohužel stále nemá.
Ruská agrese vůči Ukrajině umocnila podle zjištění sociologické agentury STEM v očích české veřejnosti význam NATO. Bezmála osm z deseti zdejších obyvatel teď podporuje členství země v alianci. To je nejvíce od roku 1994.
Ruská agrese vůči Ukrajině je pokusem o silové řešení systémového konfliktu mezi dvěma konkurenčními projekty regionální integrace.
Kremelský režim v lidech po mnoho let pěstuje pocit nadřazenosti a nenávisti k Západu, ke svobodě. Pocit, který se dnes v Kremlu zkracuje do antislova "denacifikace".
Jako první odjel do Moskvy políbit prsten moci rakouský kancléř. A pojistil si tak pro tuto chvíli dodávky plynu. Ještě pár takových cest a plán celounijního sbohem ruskému plynu zkrachuje.
Vrchol expremiérovy trapnosti? Takto mluví o cestě premiéra Fialy do Kyjeva: "Vzal ho s sebou Morawiecki do vlaku. To nebyla česká iniciativa."
Debata o americké základně ukázala, že jsme nepoučitelní. Pro populistu Babiše by byla větším nebezpečím noha amerického vojáka na české půdě, než jsou Putinovy válečné rakety, které křižují nebe nad Ukrajinou jen několik set kilometrů od našich hranic.
Křesťanství mnoho lidí odmítá kvůli ukřižování. Jak by mohli věřit Bohu, který prohrál?
