Hnědý banán, povadlá mrkev nebo vrásčité jablko často končí v koši dřív, než by musely. Jenže zatímco některé změny vzhledu jsou neškodné, jiné mohou signalizovat zdravotní riziko. „Ne každé staré jídlo je zkažené,“ upozorňuje nutriční specialistka Emma Beckettová. Jak poznat rozdíl mezi potravinou, kterou lze ještě zachránit, a tou, která už patří do odpadu?
Proč ta samá drahá čokoláda chutnala včera božsky a dnes úplně mdle? Chyba není v receptu ani ve vašich chuťových pohárcích, ale v tom, co vám zrovna hraje v uších. Moderní věda potvrzuje, že lidský mozek nedokáže oddělit sluch od chuti, a hudba tak funguje jako neviditelné, ale mimořádně mocné koření.
Fermentace je dnes módní slovo. Kimči, kefír, kombucha nebo miso zaplnily regály obchodů i sociální sítě. Zatímco pro někoho jde jen o další gastronomický trend, pro Vláďu Sojku představuje kvašení především cestu k pochopení jídla, mikroorganismů i vlastní kuchyně. „Každé miso je lepší než žádné miso,“ směje se.
Na první pohled působí jako muž, který má celý život před sebou. Mladistvá tvář, vypracovaná postava, trendy styl – nic nenasvědčuje tomu, že by právě oslavil šedesátku. A přesto je to pravda. Chuando Tan – fotograf, bývalý zpěvák a model – sfoukl na dortu šedesát svíček a uživatelé sociálních sítí nevěří vlastním očím.
Dvakrát do roka je přejídání skoro povinností. Kdy přesně? Přece na Vánoce a pak na Tučný čtvrtek, na který se těší jedlíci a víc jak 50 českých restaurací. Zatímco podniky lákají na štědrost a tradici před půstem, část gastronomické scény varuje: slovo „tučný“ je dnes skoro sprosté. Má svátek hodování ještě šanci obstát v éře zdravého životního stylu a politiky neplýtvání?
Takže: jsou opravdu výrazně temně fialová, dorůstají velikosti cherry rajčat a chutnají sladce. V Austrálii se připravují na prodej geneticky modifikovaných fialových rajčat, která obsahují geny kvetoucí byliny hledíku většího a díky tomu i pigment antokyan, který je zodpovědný za tuto netypickou barvu.
Fermentační boom nezná mezí, ale ruku v ruce s nadšením kráčí i riziko. Bioinženýrka Anna Sobeková krotí populární trend střízlivými fakty: domácí výroba kimči či kombuchy je podle ní často nekontrolovaný proces s nejasným výsledkem. Vysvětluje, proč by se lidé s oslabenou imunitou měli mít před „živými“ potravinami na pozoru a proč předpona bio- automaticky neznamená bezpečí.
Sedmipatrová humrová fontána, 111 druhů sýrů a francouzské speciality připravované přímo před hosty. Právě tradiční francouzskou kuchyní láká hosty z celého světa největší all-you-can-eat restaurace světa z jihu Francie – příznačně pojmenovaná Les Grands Buffets. Rezervace se dělají až rok dopředu.
Pokud sledujete sociální sítě, nejspíš vám neuniklo, že se Českem jako lavina žene netradiční zimní hit – domácí zmrzlina připravená přímo ve sněhu. Ano, čtete správně. Stačí vám mráz, sůl, miska, pár běžných surovin a dobrota je na světě. A protože Česko konečně zažívá pořádnou „ladovskou zimu“ – dokonce i ve městech – je ideální chvíle tento zázrak vyzkoušet.
Špatný den, pokles energie nebo pocit, že vás nic netěší. V takových chvílích většina lidí sáhne po osvědčených "mood boosterech" - třeba si pustí oblíbenou hudbu nebo si zasportuje. Podle nové italské studie ale existuje překvapivě jednoduchý způsob, jak vyvolat silné pozitivní emoce. A vědci tvrdí, že může fungovat lépe než to, co obvykle pro zlepšení nálady děláte.
Cukr máme v kuchyni, v práci i v hlavě. Sladíme si kávu, aniž bychom o tom přemýšleli, a konzumujeme jej i tam, kde bychom ho docela nečekali. Podle lékaře a absolventa Harvardu Saurabha Sethiho přitom stačí jediný měsíc bez přidaného cukru, aby se tělo začalo viditelně měnit. A nejde zdaleka jen o hmotnost. Jde i o játra, mozek, celkovou imunitu a pocit, že vám konečně správně „běží systém“.
Když si vychutnáváte Margheritu, kaiserku nebo Pavlovu, možná netušíte, že názvy těchto dobrot odkazují na významné postavy minulosti. Slavná balerína, italská královna, anglický hrabě či rakouský císař – ti všichni se stali nečekanou inspirací pro kuchaře a cukráře, kteří jejich jména spojili s gastronomickými výtvory.
Známe to téměř všichni. Po vydatném obědě se opřeme do židle, cítíme se plní a jsme si jistí, že další sousto už nepřipadá v úvahu. Jenže pak přijde otázka „kdo si dá dezert?“ – a najednou se zdá, že by se do nás přece jen něco sladkého ještě vešlo. Jak je možné, že vždycky máme místo na dezert? Podle vědců nejde o slabou vůli ani výmluvu.
Zapomeňte na přeplněné Staroměstské náměstí a hrnek horkého svařáku. Na jihu Španělska mají svátky úplně jinou energii: pojí se s pomerančovníky, šuměním moře a večery nasvícenými tisíci žárovek. A pokud toužíte prožít Vánoce v tričku, jen tři hodiny letu z Česka vás dělí od míst, kde se prosincové teploty pohybují mezi příjemnými 18 až 20 stupni.
Vánoční svátky jsou časem rodiny, odpočinku a… spousty jídla. Od štědrovečerní večeře přes cukroví až po jednohubky při návštěvách u příbuzných – nejedna porce svátečních dobrot dokáže náš žaludek pořádně zatížit. Pokud se i vy po pár dnech cítíte těžce a přeplněně, nejste sami. Naštěstí existuje několik ověřených způsobů, jak ulevit trávení a zároveň si Vánoce pořádně užít.
Na jednu stranu lidé žehrají na vysoké ceny potravin, na druhou stranu jimi plýtvají. Na každého Čecha připadá 98 kilogramů potravinového odpadu ročně. Zemědělci, zpracovatelé, obchodníci a restaurace na tom mají jen relativně malý podíl. Většinu jídla totiž vyhazují koncoví spotřebitelé v domácnostech, zejména nejmladší dospělí z generace Z.
