Generální štáb chystá vyslání „nižších desítek vojáků“ k hranicím s Bavorskem, kde dřív působila Československá lidová armáda. Reaguje tak na příkaz premiéra Andreje Babiše. Ten chce, aby sanaci stovek toxických sudů a lahví s chemikáliemi na cvičišti bývalého vojenského prostoru Dobrá Voda místo soukromých firem zajistily ozbrojené síly. Kritici ale upozorňují, že nejde o úkol pro vojáky.
Nejen ministr obrany, ale i nový náčelník generálního štábu. Členství v normalizační KSČ oba muže spojuje. Jak deník Aktuálně.cz zjistil ze sbírek Národního archivu, Miroslav Hlaváč o vstup do strany usiloval od roku 1984, kdy se jako 19letý příslušník dělostřelecké posádky v Klatovech stal kandidátem. O dvě léta později byl už plnohodnotným straníkem. Dnes o své komunistické historii promluvil.
Armáda má nového náčelníka generálního štábu. Miroslav Hlaváč v 90. letech prošel misemi na Balkáně a později i v Afghánistánu, dlouhé roky strávil u dělostřelců a velel 4. brigádě rychlého nasazení. V rozhovoru s deníkem Aktuálně.cz rozebírá, jakou hranici pro spolupráci s kabinetem Andreje Babiše si stanovil nebo jaký vztah má s ministrem Jaromírem Zůnou poté, co pro něj na vládě nehlasoval.
Jak už deník Aktuálně.cz informoval, po příchodu Jaromíra Zůny na ministerstvo obrany se resort začíná plnit exčleny totalitní KSČ. Kromě samotného Zůny jde třeba o jeho náměstka Radovana Vícha či vrchního ředitele vyzbrojovací sekce Jána Gurníka. Na toho se navíc, jak vyplývá z Archivu bezpečnostních složek, v 80. letech zaměřila vojenská kontrarozvědka, aby mu prošlapala cestu v lidové armádě.
VÚ 6192. To je název skryté základny, kterou Československá lidová armáda budovala v severní části Drahanské vrchoviny od poloviny minulého století. V nízkých stavbách rozesetých podél lesních cest za dvojitým plotem se tu desítky roků skladovala munice do těžkých zbraní. A i když je tahle historie už dávno pryč, teď se granáty do přírody u Skřípova vrátí. Areál koupil miliardář Michal Strnad.
S nástupem vlády Andreje Babiše se nejvyšší patra ministerstva obrany proměnila v seřadiště členů normalizační KSČ. Po Jaromíru Zůnovi a jeho „politickém“ opatrovníkovi Radovanu Víchovi se nyní objevil další bývalý komunista. Jak zjistil deník Aktuálně.cz, nový vrchní ředitel vyzbrojovací sekce Ján Gurník po dvouleté kandidátské lhůtě vstoupil do totalitní strany 30. října 1986.
„Nikdy jsem si nekladl za cíl vykonávat vysoké funkce, ale hledat takovou práci, která by pro mě byla maximálně zajímavá a přitažlivá. Zatím je to ale v mém životě přesně opačně.“ Tak upřímný umí být ministr obrany Jaromír Zůna. Coby sedmadvacetiletý příslušník lidové armády přitom vyplňoval dokumenty nutné pro vstup do totalitní vojenské rozvědky. Materiály nyní prošel deník Aktuálně.cz.
Šéf senátního výboru Pavel Fischer (TOP 09) patří mezi politiky, kteří jsou často v kontaktu s ministrem obrany. Jak vyplývá z jeho vyjádření pro Aktuálně.cz, s nominací generála Jaromíra Zůny má problém. "Nevíme, jak hodnotí naléhavou hrozbu Ruska nebo Číny," upozorňuje Fischer. Bobříka mlčení si k Zůnovi, členovi normalizační KSČ, dali Motoristé. Ti přitom tvrdili, že komunisty k moci nepustí.
Pokud se Jaromír Zůna do konce roku stane ministrem obrany, jak jej do Babišovy vlády nominovalo hnutí SPD, bude to už jeho druhý letošní návrat do resortu. První pokus ze začátku roku nedopadl dobře, jak zjistil deník Aktuálně.cz. Zůna nastoupil na Univerzitu obrany v Brně. Tam ovšem rychle a za nejasných okolností skončil a později začal pracovat pro zbrojovku MPI Group.
Že řada důstojníků Československé lidové armády vstupovala do KSČ, je historická realita. Jak ovšem vyplývá z dokumentů pravděpodobného ministra obrany za SPD Jaromíra Zůny, které deník Aktuálně.cz získal v Národním archivu, jeho případ přece jen vyčuhuje. Kandidátem na člena KSČ se stal už na gymnáziu, na akademii ve Vyškově pak u své jednotky působil jako zástupce velitele pro věci politické.
Je víc než pravděpodobné, že incident z letošního 26. září, při němž musela v brněnském klubu Alterna zasahovat záchranka a státní i vojenská policie, zastavil další kariéru Romana Hyťhy. Byť osmačtyřicetiletého generála výhledově čekalo vyslání do spojeneckých struktur, jakémukoliv dalšímu kariérnímu posunu je konec. Kvůli tomu, že nemá bezpečnostní prověrku, je pro armádu dále nepoužitelný.
Připravenost na nejhorší scénář je podle Karla Řehky to, proč si česká společnost platí armádu. Prohlásil to v úterý během tradičního setkání velitelů, které naposledy vedl z pozice náčelníka generálního štábu. Na rozloučenou přitom vygradoval svůj spor s končící ministryní obrany Janou Černochovou (ODS) sedící jen kousek od něj. Podle Řehky se vojáci nezodpovídají politikům, ale pouze vlasti.
Kauza podpory proruských separatistů na východní Ukrajině se podle zjištění Aktuálně.cz obrátila vzhůru nohama. Vrchní státní zastupitelství v Praze ji vrátilo policii k došetření. Kriminalisté přitom úřadu Lenky Bradáčové navrhli pět stíhaných lidí obžalovat. Policie je obvinila předloni na jaře. Skupina mimo jiné vyslala svého člověka na východ Ukrajiny, aby bojoval po boku proruských povstalců.
Jedinečný přírodní skvost. Tak o nejvyšším ryze českém pohoří Brdy mluví ochranáři, přírodovědci, ale i fandové vojenství. Byla to totiž armáda, která si před 95 lety - v únoru 1926 - zabrala Brdy pro sebe. Nacisté a po válce i komunisté vojenský prostor Brdy ještě více rozšířili. Jde tedy sice o umělou, ale přesto unikátní, nezastavěnou a divokou krajinu uprostřed přecivilizované Evropy.
Přes 17 tisíc československých vojáků čekalo před 41 lety (6. prosince 1980) u severních hranic s Polskem na rozkaz, aby do této spojenecké země vtrhli a potlačili vzrůstající všelidový odpor Poláků proti komunistické vládě. Paměť národa přináší ve spolupráci s Aktuálně.cz o této "Operaci Krkonoše" autentická svědectví vojáků, ale i překvapivou analýzu historika Prokopa Tomka.
Operace Krkonoše, při níž Československá lidová armáda vyčkávala 6. prosince 1980 na hranicích s Polskem, aby ho i s východoněmeckou a Sovětskou armádou obsadila, se nakonec na pokyn Moskvy neuskutečnila. Z československé strany se akce zúčastnilo například 17 309 vojáků a 541 tanků. Zůstávají jen vzpomínky dnes již šedesátiletých mužů na nesmyslnou akci k potlačení polského hnutí Solidarita.
Žili v zavšivených chlívcích, natěsnáni jak sardinky. Spali na palandách ve třech patrech nad sebou. Často neměli ani obyčejné toalety a umývárny. Umírali při neštěstích v hlubinných dolech, po těžkých úrazech na stavbách odcházeli domů jako mrzáci. Mnozí z nich "ztvrdli" na vojně protizákonně tři a čtvrt roku místo obvyklých dvou let. Pomocné technické prapory vznikly před 70 lety, 1. září 1950.
Před deseti lety vrcholila divoká likvidace obřích zásob munice české armády. Aktuálně.cz při pátrání po příčinách výbuchů muničních skladů zjistilo, že tímto směrem se ubírá i vyšetřování policie.
Nejvyšší představitelé Československé lidové armády si s myšlenkou poslat do ulic tanky minimálně pohrávali. Proč nakonec tanky nezasáhly?
Kdyby Praha v listopadu 1989 pískla, armáda by vyjela. Druhý díl rozhovoru s bývalým velitelem Západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem.
Junta spřádala po 17. listopadu 1989 své plány. První část rozhovoru s bývalým velitelem Západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem.
