Kdyby vás Marjolein Jonkerová pozvala do svého malého domku v nizozemském Olstu, nečekal by vás jen pohled do útulného interiéru o rozloze 24 metrů čtverečních. Vstoupili byste do světa, kde je každý detail promyšlený, každý centimetr má své opodstatnění — a kde méně znamená více.
Na náměstí v Kamenici nad Lipou stojí zdánlivě tuctový měšťanský dům. Šedivá fasáda s průjezdem by nezasvěceného nechala klidným – ale jen do chvíle, než se projde dovnitř. Za původními zdmi se skrývá komplexní rodinná vize: ze staré stáje se stala nová přístavba s moderními byty, zatímco historická část ožila útulnou kavárnou a jógovým studiem. A také silný příběh rodinného úsilí a vize.
Osada Baba nebyla jen ukázkou bílých kvádrů a střízlivého designu, ale také místem, kde se v ryze mužském světě funkcionalismu dokázaly prosadit ženy. Poznejte Hanu Kučerovou-Záveskou, jedinou ženu, která na Babě navrhla stavby, a Emilii Paličkovou, jejíž moderní krajka se stala výtvarným manifestem. Právě jejich příběhy přiblížily historičky umění v rámci Dne architektury.
Tam, kde dnes najdete fotbalové hřiště nebo novostavby, kdysi stály malinké nouzové domky označené zelenými cedulkami. Ačkoliv Hrdlořezské a hloubětínské kolonie už téměř zmizely z mapy, příběhy jejich obyvatel přetrvávají. A právě ty lidem předává třeba sociolog David Platil, autor knihy Zmizelá Praha, se kterým jsme vyrazili na procházku po okolí, kde kdysi našli svůj domov mnozí přistěhovalci.
V samém srdci historické Prahy se skrýval byt s rozmazanými hranicemi mezi minulostí a přítomností. Místo připomínalo labyrint plný nánosů času, a tak bylo jasné, že ho čeká radikální proměna. Díky architektům se z něj stal vzdušný a promyšlený prostor, kde se drzost potkává s jemností – a kvalita s formou neztrácí pevný rámec.
Na úpatí Bílých Karpat, kde lesy pozvolna přecházejí v louky, vyrostlo stavení, které místu přineslo nový život. A rodinná firma Janošík tu otevřela své nové sídlo a showroom. Dům, kterému říkají Spoj, vzešel z rekonstrukce bývalé obilné haly z 50. let – a stal se ukázkou toho, jak lze průmyslovou stavbu přetvořit s respektem k místu i době.
Když se Johana v roce 2020 vrátila z Erasmu, stála před jedním ze zásadních studentských dilemat — kde a za kolik bydlet. Johana nechtěla jen byt, chtěla smysluplné místo k životu. Inspirována zahraničím, hledala v Praze mezigenerační projekt, kde studenti pomáhají seniorům - a za to bydlí levněji. A tak nakonec tři roky žila mezi důchodci, přímo v domech s pečovatelskou péčí.
Nad hladinou Vltavy, v mírném svahu u lesa, stojí chata, která jako by byla stvořená právě pro dny, kdy člověk touží po tichu, klidu a teple. Chata 59 nedaleko Teletína, nabízí prostor, kde je vše, co nutně potřebujete - a kde si uvědomíte, že čas je to nejcennější.
Co když se dá žít mimo město a přitom neztratit spojení s moderním světem? V knize Na okraji domov můj se ponoříte do sedmi skutečných příběhů lidí, kteří vyměnili ruch za klid české vesnice. Třeba Pavel a Aneta - startupista a teoložka - žijí v malebném údolí Českého ráje s Teslou za chalupou a srdcem napůl v přírodě, napůl v digitálním světě. Proč se úspěšný podnikatel rozhodl pro skromnost?
Na okraji Prahy, tam, kde město přechází v zeleň a ruch se mění v ticho, právě začíná vznikat nový obytný projekt. Jmenuje se Veni Vidi Vinoř a cílí na lidi, kteří nehledají jen místo k přespání, ale domov - nejlépe s parkem za domem a kouskem historie za rohem.
Z Austrálie, kde Pavla a Petr žili téměř dekádu, se během pandemie vrátili do Česka. Ještě předtím však provedli něco, na co by si většina lidí netroufla - zakoupili starý statek, který nikdy neviděli. A dnes v malé jihomoravské obci provozují místo, které hosté nechtějí opustit. Jejich Přibická pohoda se tak stala důkazem, že šílené nápady někdy dopadnou jako nejlepší životní rozhodnutí.
Na úbočí prudkého svahu v srdci Krkonošského národního parku stojí bouda, která není jen běžným rekreačním domem. Je příběhem o propojení člověka s horami a o splněném snu, který vznikl bez kompromisů – a přesto s hlubokou pokorou k přírodě.
Když se architekti z ateliéru A8000 rozhlíželi po novém sídle, nešlo jim jen o místo, kde si postaví stoly a monitory. Hledali prostor, který by s nimi rezonoval a inspiroval je. A tehdy se dům u Vltavy, který byl tak trochu navíc, ukázal jako ideální místo. Holešovická panelárna – kdysi důležitý závod na výrobu panelů – zapadla do linky jejich projektů a stala se jejich novým druhým domovem.
V rozlehlé zahradě vyrostla ve Fulneku nová mateřská škola. Už na první pohled se vymyká běžným představám o tom, jak by měla taková školka vypadat: moderní architektura, respekt k přírodě i městské památkové zóně, důraz na dětské vnímání prostoru a nevšední spojení s krajinou – to vše tvoří unikátní místo, které je víc než jen školní budovou. Proto na ni děti asi jen tak nezapomenou.
Jednadvacetiletý Seth si místo tradičního bydlení vybral život na cestách. Na korbu svého starého Fordu Ranger z roku 2003 postavil malý dřevěný domek, který ho stál jen 2200 liber (přibližně 62 tisíc korun). Dnes v něm žije se svým psem Stellou – a o své zážitky se dělí s více než 452 tisíci sledujících na Instagramu.
Při rekonstrukci se většina lidí zaměřuje na to, co je vidět - nová kuchyňská linka, podlahy, okna. Přitom právě chytré a dlouhodobé úpravy a vychytávky, které nejsou hned vidět, rozhodnou o komfortu i výdajích na bydlení na dalších patnáct až dvacet let. Navíc některé z těchto úprav podpoří i zdravější vnitřní prostředí nebo se vám finančně vrátí v podobě úspor za energie.
Na český trh vstupuje nové pohyblivé bydlení - plně vybavené, designově propracované mobilní domy, které nabízejí alternativu k tradičnímu bydlení. I v "domě na kolečkách" se dá žít na úrovni a komfortně - je tedy možné, že podobné objekty nahradí žití v drahých bytech?
Něco si člověk plánuje roky, něco přijde zcela nečekaně. Třeba koupě nemovitosti. Iveta s Jaroslavem hledali auto, ale místo něj nakonec zakoupili starou chaloupku z roku 1936. A tím odstartovali novou životní kapitolu. Dnes žijí přímo v srdci přírody společně s fotogenickým psem Hugem a společnost jim v noci dělají i jeleni, kteří se pasou ze doprovodu šumění lesa. Prostě pohádka.
Když se setká láska k řemeslu, cit pro detail a odhodlání zachránit kus historie, vznikne místo, které má opravdového ducha. Ivana Schmidtová proměnila chátrající chalupu v milovaný domov plný života, kde se každý kout nese v duchu starých časů a každý drátek má své místo - pokud nespadne na zem a nezapíchne se jejímu manželovi přímo do nohy.
S pronajatým bytem se často pojí hlášky jako "Nebudu tady napořád, tak proč bych se tím měl nebo měla zabývat?". Designéři, jako třeba Jana Pařízková, jsou však toho názoru, že i nájemní bydlení může být nejen funkční, ale taky příjemné, inspirativní a podle vkusu jeho obyvatel. Stačí jen několik promyšlených kroků.
