Jack Joseph odjakživa uměl spojovat, co se rozpojilo. Coby podmořský svářeč měl po tátovi talent pohybovat se ve skafandru a stmelit dva kusy kovu hluboko pod hladinou. Další autorský komiks předního scenáristy a kreslíře Jeffa Lemirea, nazvaný Potápěč, který česky nedávno vydala Paseka, však opět vypráví především o tom, co hrdina spravit neumí: vztahy k blízkým.
Před rokem 1989 jsme zažívali bezmoc, člověk nebyl pánem svého osudu. A hodně lidí na to zapomíná, nebo se snaží tehdejší dobu idealizovat, míní populární spisovatelka Alena Mornštajnová. V novém románu Listopád líčí, co by se stalo, kdyby nepřišel 17. listopad. Je čím dál těžší nemyslet na očekávání čtenářů, ale snažím se, aby každá moje kniha byla jiná. Umím se vcítit do lidí, dodává.
Před rokem ‘89 jsme zažívali bezmoc, člověk nebyl pánem svého osudu. A hodně lidí na to zapomíná nebo se snaží tehdejší dobu idealizovat, míní oceňovaná spisovatelka Alena Mornštajnová, které ve své nové knize Listopád líčí, co by se stalo, kdyby nepřišel 17. listopad. Je čím dál těžší nemyslet na očekávání čtenářů. Ale snažím se, aby každá moje kniha byla jiná. Umím se vcítit do lidí, dodává.
Cenu Evropské unie za literaturu mohou letos za Česko získat Anna Bolavá, Miřenka Čechová, Lucie Faulerová, Matěj Hořava nebo Daniel Hradecký. Vybrala je zdejší porota.
Poema o dospívání a poznávání světa, románové zápisky mladé schizofreničky V hlavě a prozaický debut Praskliny byly nominovány na Cenu Jiřího Ortena. Ta je určena autorům do 30 let. Vítěze 34. ročníku pořadatelé vyhlásí 17. května v Zrcadlové kapli pražské Národní knihovny.
Obálce knihy vévodí zrezivělý klíč. Na zvonění klíči už přitom v listopadu 1989 nedošlo. Moci se chopila armáda a lidové vzedmutí po deseti dnech zadusila. Komunisti tak v této zemi vládnou dodneška. Alespoň v novém románu Aleny Mornštajnové nazvaném Listopád, který vychází tento čtvrtek.
Za pohřbený poklad amerického písemnictví označil Salman Rushdie tvorbu amerického novináře Josepha Mitchella, který žil v letech 1908 až 1996. Zásluhou nakladatelství Opus už ji čeští čtenáři docela znají. Ke svazkům Nahoře ve starém hotelu, Tajemství Joe Goulda a Starý pan Flood nedávno přibyl další, nazvaný Praštěnej krávou – a docela dobře může být ze všech nejlepší.
Stav nouze vyhlášený kvůli koronaviru inspiroval Francouze s literárními ambicemi, aby konečně přenesli své nápady na papír nebo se vrátili k rozepsaným textům v šuplíku. Tvůrčí vlna však narazila na problém. Na nezvyklé množství zaslaných rukopisů nezvládají reagovat nakladatelé.
Reiner Stach, autor skvělého třísvazkového životopisu Franze Kafky, česky v posledních letech vydaného nakladatelstvím Argo, vytáhl starý reklamní fígl: napsal knihu, ve které přináší „99 odhalení“ o slavném spisovateli. Použil i provokativní titul To že je Kafka?, snad aby k výjimečné osobnosti evropské literatury přilákal čtenáře, jež původní objemná biografie mohla odradit.
Okno na jih se jmenuje česky nedávno vydaná novela o psaní a pozorování chodu přírody, života i malé vesničky. Na jejím okraji se islandský autor Gyrðir Elíasson ukryl v kamarádově domě, aby psal.
Letošní nominace na Magnesii Literu připomněly: dokud žije jazyk, máme naději, že jako společnost přežijeme i rozval státu, který se nám právě odehrává před očima.
Jsou knihy, které budí rozruch, a nemusí to být vždy zásluha kvality textu. Někdy kontext a interpretace vytvoří napětí, vyvolají nesouhlas či údiv. To je případ Agnessy, vydané nakladatelstvím Maraton u příležitosti nedávného Velkého knižního čtvrtka.
S přírodovědcem a poutníkem, sedmaosmdesátiletým Miloslavem Nevrlým, o jeho slavných Karpatských hrách, radostné chudobě, panáku rumu a jednotě s vesmírem.
Pro japonského spisovatele Harukiho Murakamiho bylo dlouho typické, že psal v první osobě. Tu třetí začal používat až v nedávných románech jako 1Q84 nebo Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Teď v angličtině vydal novou sbírku povídek, kterou se stylově vrací ke kořenům.
Jeden z nejoceňovanějších současných českých básníků, padesátiletý Petr Borkovec, začal v poslední době soustavněji psát také prózu. Nejdříve vydal povídkovou sbírku Lido di Dante, pak soubor krátkých úvah a sloupků Petříček Sellier & Petříček Bellot. Včera byl nominován na cenu Magnesia Litera s nejnovější sbírkou podobně laděných, ale v něčem zásadnějších textů nazvanou Sebrat klacek.
Svatá válka byla krutá z obou stran, v historickém vědomí to zůstalo na dlouho a země tím utrpěla. I proto už nikdy k takovým událostem nedošlo, říká historik Petr Čornej, autor oceňované biografie Jana Žižky a také knižní novinky Husitská revoluce. Žižka je prý jeho osudem. První fotku v kočárku mám pod jeho sochou, nešlo to jinak. Neposuzuji ho podle kategorie dobra a zla, dodává.
Překladatel Martin Hilský, bývalá hamburská ministryně kultury Daňa Horáková, písničkář Vladimír Merta nebo koreanistka Nina Špitálníková byli v úterý nominováni na Magnesii Literu.
Tři desítky knih včetně tří blogů byly v úterý navrženy na 20. ročník cen Magnesia Litera. V osmi kategoriích je po třech nominacích, jediná Litera za prózu jich má šest. Šanci uspět mají třeba Popelnicový román Vladimíra Merty nebo román Ondřeje Štindla Až se ti zatočí hlava. Vítězové budou známi 8. června. Podívejte se na záznam z představení nominací.
Jak dobře znáte pražské hospody? Podle autorů průvodce Praha ožralá se v nich od 19. století formoval společensko-kulturní život. "Tady se vedly řeči a z řečí povstávaly osobnosti, situace, nadosobní smysl," říká spisovatel Radim Kopáč. Knihy a povídky od Hrabala, Haška nebo Bondyho by bez pravidelných dostaveníček a vysezených důlků v pražských hostincích nikdy nevznikly. Víte, kde kdo sedával?
