


Hašek odešel, Švejk tu zůstává. A lidé, kteří touží být giganty, končívají jako lejna
Autor nejslavnější novodobé české literární postavy zemřel už před sto roky. Jeho připomínka, jak moc umí malé věci řídit velké osudy, ale zůstává svěží dodnes.



Autor nejslavnější novodobé české literární postavy zemřel už před sto roky. Jeho připomínka, jak moc umí malé věci řídit velké osudy, ale zůstává svěží dodnes.



Někdy je potřeba rozkopnout dveře. Americký scenárista Brian Michael Bendis se do zkostnatělého světa mainstreamového komiksu opřel hned prvním slovem svého průlomového opusu Alias. To slovo se objevilo v úvodu více než 700 stran, bylo vykřiknuté zpoza dveří detektivní kanceláře a znělo: "K*rva."



Jaroslavu Haškovi se v jeho nejznámějším románu podařilo prostřednictvím postavy Švejka nahlédnout velké lidské sebetrápení jako groteskní pitomost, zesměšnit takzvané velké ideje, které vehnaly národy do války. Proto překročil Švejk hranice jedné knihy a stal se svébytným národním fenoménem, říká literární historik Pavel Janoušek.



Německý literární archiv v Marbachu vstoupil do nového roku s jednou z nejvýznamnějších akvizic za poslední dekády. Získal korespondenci i rukopisy pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho, jednoho z nejrenomovanějších německy píšících autorů začátku 20. století.



Sedmnáct let učila americká spisovatelka Toni Morrisonová na prestižní tamní Princetonské univerzitě, která nyní na její počest chystá měsíc trvající oslavy. První černošská držitelka Nobelovy ceny za literaturu zemřela před třemi roky ve věku 88 let.



Dostal nabídku napsat pokračování jedné z knih Jaroslava Foglara a zvolil Chatu v Jezerní kotlině. "Když si ji člověk přečte ve správném věku, ovlivní ho to na celý život. Proč foglarovky baví děti dodnes? Asi rády čtou, že přátelství má smysl, že je správné pomáhat druhým," říká spisovatel Petr Hugo Šlik. "Nechci psát knihy pro děti, ze kterých se pomrkává na dospělé. Přijde mi to nefér," dodává.



Nakladatelství Karolinum v roce 2022 zveřejnilo jeho Cestu z chaosu, což je zevrubná analýza dění na Blízkém východě v posledním století. Zároveň mu ale v pařížském Gallimardu vyšel Enfant de Bohême, v překladu Dítě z Čech. Jeho prostřednictvím se významný francouzský arabista Gilles Kepel poprvé pustil do beletrie a pátrání v rodinné historii, která má českou stopu.



Dostal nabídku napsat pokračování jedné z Foglarových knih a ihned zvolil Chatu v Jezerní kotlině: "Když si ji člověk přečte ve správném věku, ovlivní ho to na celý život. Proč foglarovky baví děti dodnes? Asi rády čtou, že přátelství má smysl, že je správné pomáhat druhým," říká spisovatel Petr Hugo Šlik. "Nechci psát knihy pro děti, ze kterých se pomrkává na dospělé. Přijde mi to nefér," dodává.



Zemřel britský bohemista a slavista, nesmlouvavý kritik, ale také propagátor české literatury v anglojazyčném prostředí Robert B. Pynsent. Bylo mu 79 let, oznámila na Twitteru překladatelka Julia Sherwoodová. Čeští kolegové jej oceňují jako nepřehlédnutelnou a originální osobnost, jednoho z největších znalců zdejšího písemnictví.



Japonský lékař a spisovatel Sósuke Nacukawa šel ve svém druhém románu na jistotu. Co mají lidé nejraději hned po knihách? Přece kočky. A tak napsal o mluvícím kocourovi, který zachraňuje knihy. Stejnojmenná bestsellerová próza, dle anotace vhodná pro čtenáře všeho věku, byla přeložena do více než třiceti jazyků.



Udělala tlustou čáru za způsobem psaní i hodnotami 19. století a položila základy moderní poezii. Pustá země básníka a pozdějšího laureáta Nobelovy ceny za literaturu T. S. Eliota, od jejíhož vydání letos uplynulo 100 let, v českých knihkupectvích už dlouho nebyla k sehnání. Vrací ji tam nový překlad Petra Onufera, který vydalo nakladatelství Argo.



„Psát krátké dějiny antisemitismu je smělý plán, neboť antisemitismus má dějiny velmi dlouhé,“ říká německý judaista Peter Schäfer. Konstatováním začíná svou přehledovou knihu nazvanou právě Krátké dějiny antisemitismu, kterou v překladu Vlasty Reittererové nedávno vydalo nakladatelství Paseka.



Když začátkem roku francouzský spisovatel Michel Houellebecq vydal svůj nejrozsáhlejší román, označil ho také za poslední. Kniha zvíci v originálu sedmi set stran nazvaná Zničit, kterou teď v českém překladu Alana Beguivina publikovalo nakladatelství Odeon, uzavírá ve všech ohledech pozoruhodnou literární dráhu.



Rakouská národní knihovna odkoupila literární pozůstalost po známém tamním spisovateli a dramatikovi Thomasovi Bernhardovi, který zemřel před 33 lety. Zaplatí za ni 2,1 milionu eur, v přepočtu téměř 51 milionů korun, informovala agentura APA. Kromě rukopisů nejznámějších děl kolekce obsahuje zhruba 150 nevydaných textů a Bernhardovu korespondenci.



Vytříděnou knihovnu nebo nechtěné knižní dárky mohou lidé po Vánocích zpeněžit. Již podruhé do pražských ulic vyjelo takzvané Knihotaxi, které provozuje knižní second hand Knihobot a jež sváží vytříděné knihy.



Děti si je vybírají v obchodě. Mluví na ně přes sklo, ukazují prstem a prosí rodiče, aby jim jednoho koupili. Jako domácí zvíře. A ty děti se místo ve škole učí distančně, přes tablet. Jako za koronaviru. Akorát že v románu Klára a Slunce spisovatele Kazua Ishigura novodobé zverimexy prodávají roboty. A místo pandemie jsme v blízké budoucnosti.



Když se herec Daniel Krejčík se svým partnerem Matějem Stropnickým stěhoval na zámek v Osečanech, doufal, že si tam nacvičí roli pohádkového prince. Jak ale glosuje ve své knize Nadělení, zchátralá památka z něj nakonec udělala spíš čeledína než šlechtice. V rozhovoru mluví také o tom, jak změnil pohled svých rodičů na homosexuály a proč se na jevišti snaží léčit duše, i když ji sám mívá sedřenou.



„Jaké byly biblické ženy? Ze situací vychází mnohem podnikavější, odvážnější a chytřejší než muži. Až tradice je k nim nespravedlivá,” říká novinář Jan Fingerland, autor nedávno vydané knihy Hebrejky. „Nikde v Bibli třeba nenajdeme, že byla Máří Magdaléna prostitutka. Až postupem času se sloučila s jinými postavami. A někomu se asi líbilo na tom ukázat, že je možné se napravit,” vysvětluje.



Vesele lze žít také v demotivujícím prostředí, pokud má člověk odvahu dělat si blázny úplně ze všeho, pochopitelně i sám ze sebe. Do této maximy se dá shrnout poselství režiséra a výtvarníka Karla Fuksy v nedávno vydaném memoáru nazvaném Bůh je z Brna. Otázkou zůstává, nakolik je ono veselí uzavřeno v branách města a doby, kdy se odehrálo.